Zpěvák Bohouš Josef si užívá domácí štěstí ve dvoupodlažním bytě s terasou

Byt v malém činžáku se sedlovou střechou je téměř labyrintem. Ale přehledným. V přízemí je ložnice, kuchyň s jídelnou a pokoj pro děti nebo i návštěvy.

Vnitřním schodištěm se vystoupá do obýváku prosvětleného řadou střešních oken i velkými dveřmi na terasu s dalším pohodlným sezením u stolu.

Podkroví je doplněno malou kuchyňkou i záchodem, ale hlavně nahrávacím studiem s velkým oknem ve štítě domu. Člověk pomalu neví, jakým výhledem se kochat dříve!

„Postupně a v klidu to tu buduji pomalu dvacet let. Původně jsem si koupil byt v posledním patře, ale od začátku jsem si myslel i na přebudování půdy, a to se také povedlo. V tomto uspokojivém stavu už je to také nějakých dvanáct roků, ale teď se chystáme drobně doladit interiér ve stylu vintage – takové to domácí štěstí, teplejší barvy… Alenka má pro to cit a já to mám také rád. Útulné prostředí mi vyhovuje.

Alenka má navíc baráček v Brně, ve staré zástavbě se zahradami. Takže střídáme ,pražskou a brněnskou chalupu‘. Bohužel tam v okolí zbohatlíci podobné baráčky kupují, bourají a staví nové. Tam bych zrovna vliv památkářů ocenil, i když tady v Praze jsem rád, že mi v rekonstrukci podkroví nebránili – nepatříme tu do výhledového pásma z Vyšehradu. I v brněnském, přízemním domečku je zatím nevyužitá krásná půda a myslím, že i tam by to také stálo za úpravy – vidím to na hudební pokoj a pracovní prostor pro Alenku.“

Paní Alena je kadeřnice, takže se stará nejen o manželův zástřih, ale má i výtvarné schopnosti a cítění.

„Takže dojde na další vlnu úpraviček i tady v Praze. Stavebně už ne, ale spíš drobné vychytávky.“

„Architektura mě baví – vyznám se v architektonických stylech,“ usmívá se Bohouš a dodává, že své prvotní nápady po koupi bytu konzultoval s kamarádem, který je architekt.

„Něco mi poopravil a výsledek vidíte. Dělalo se to na etapy někdy od pětadevadesátého roku. Zabydlel jsem se a pak odkoupil od sousedů – jsme tu společenství vlastníků, což je ideální – část půdy nad bytem. Po rekonstrukci podkroví jsem se vrátil se stavebními úpravami zase dolů, kde jsem odstraňoval původní příčky, a zvětšil tak prostor pod šikmými stropy v některých místnostech. Z klasického bytu jsem tak udělal obytný prostor jako ve slušném domku.“

Při rekonstrukci Bohouš Josef využil stavební firmu, i když se sám manuální práci nevyhýbá.

„S mým tatí jsme v jeho dílně v plzeňském baráku ledacos udělali, vedl mě k tomu a kutili jsme často. Dokonce jsme jednou postavili bicí soupravu z plechu. V Amati Kraslice jsme koupili kování a souprava (okopírovaná podle bubeníka Van Halen) hrála dobře, akorát byla moc těžká,“ usmívá se při vzpomínkách na své hudební začátky absolvent střední zemědělské školy.

Bohouše Josefa jsme navštívili v době, když už se rozjížděly přípravy dalšího muzikálu Michala Davida v Divadle Broadway – Muž se železnou maskou.

„V muzikálech hraji moc rád a baví mě propojování divadla s koncerty. S mojí kapelou – Bohouš Josef a Burma – partičkou mladých kluků, kteří nevymýšlejí žádné blbosti. Hraju pořád své písničky a skládám nové. Hodně jsem teď začal spolupracovat i s Petrem Bendem a jezdíme akustický pořad Dva v jednom. Máme postavené perkuse, na které hrajeme oba, stejně jako na kytary, a tak se střídáme. Je to fajn, a jak jsem teď často se ženou v Brně, tak je dobré, že většinu koncertů vlastně míváme na Moravě – Petr je v Ostravě.“

Když Bohouš může, vrací se rád z koncertů spát domů. „Jsem vázaný k tomu domácímu štěstí a s Alenkou si rádi i vaříme. V Brně jsem si přičichl dokonce i k zahrádkaření. Tady v Praze jsme zkoušeli jenom rajčata (zalévat nám je někdy musela sousedka). K domu paří i zahrada, kam si můžeme jít třeba lehnout do trávy mezi klíšťata,“ konstatuje stále ještě vlastně novomanžel před další cestou za posluchači a na „chalupu“ do Brna.