Příjemný a dispozičně šikovný dvoupokojový byt (v pražském věžáku ze šedesátých let a na dohled od stanice metra) je vybaven i samostatnou šatnou a spíží, a tak největší skříní v bytě je ta v kuchyni za jídelním stolem.

Vejde se do ní vše, co naše hostitelka potřebuje pro domácí výrobu a zdobení cukrovinek.

Hana Rawlings

Hana Rawlings

FOTO: Petr Horník, Právo

Cukroví jako umění

Po absolvování vysoké školy (pedagogika lingvistika) už měla Hana výbornou angličtinu. Navíc se tu seznámila se svým budoucím mužem, se kterým na pár let odjela zkusit žít a pracovat do Sydney. Tam se vzali a okusili natolik odlišný život od našich poměrů, že se oba rádi vrátili.

Ale ještě předtím se Hana rozhodla zdokonalit v jedinečném řemeslu, a to rovnou ve škole Planet Cake, prošla mnoha kurzy sladkého dekoru a stala se i členkou asociace Cake Decorators Association Australia. Což zní sladce i vyznavačům českých buchet a čtenářům jejího blogu i návštěvníkům jejích kurzů zdobení.

Největší proměnou prošla zmodernizovaná kuchyň, kdy architekt linku prodloužil až za roh. Hladký, skleněný stůl se proměňuje i v součást cukrářské výrobny.

Největší proměnou prošla zmodernizovaná kuchyň, kdy architekt linku prodloužil až za roh. Hladký, skleněný stůl se proměňuje i v součást cukrářské výrobny.

FOTO: Petr Horník, Právo

Manžel Hany Rawlings tu v devadesátých letech u profesora Gebauera studoval rok sochařinu a už uměl hezky česky. Později jej ještě více lákalo projektování zahrad. Dnes jsou v Praze oba lektory angličtiny.

Australská zkušenost

„Do Austrálie jsme odešli hned po škole a žili téměř čtyři roky v podnájmech. Spousta lidí se pak divila, že jsme se sem vrátili. Ale život tam je velmi náročný. Užít si úžasnou přírodu během tří měsíců je něco jiného, než je třeba otázka právě bydlení. Ve vlastním tam bydlí jen ti opravdu bohatí a australský sen je vlastní dům.

Moderní design lustru si rozumí s konferenčním stolkem ze šedesátých let (minulého století).

Moderní design lustru si rozumí s konferenčním stolkem ze šedesátých let (minulého století).

FOTO: Petr Horník, Právo

Většina lidí dojíždí do práce dvě hodiny tam a dvě zpátky. A zácpy jsou opravdu velkoměstské. Na auto je tam člověk natolik odkázaný, že u silnic nebývají ani chodníky. Tady je všude blízko a dojíždění člověku nebere čas.

Jsou tam i jiné poměry v nákladech na život. Bydlení je tam ze všeho nejdražší. Pokud nemáte zařízené bydlení, jste otrokem práce, máte dvě zaměstnání… A do toho jste v podnájmu. Navíc v Austrálii je to tak, že nejdelší, první smlouvu dostanete půlroční. A pak se smlouva prodlužuje každý měsíc. Takže vlastně žijete v nejistotě a s nevybalenými krabicemi. Přitom si nemůžete zatlouci ani hřebíček na obraz.

Byty obchází agent z agentury a při kontrole otvírá i skříňky, jestli nejsou poničené. I na výměnu žárovky musí přijít někdo kompetentní. Pocit z domova vůbec žádný, i když to může být i krásné bydlení.

Ani v ložnici nejsou závěsy, ale i tady kraluje bílá barva.

Ani v ložnici nejsou závěsy, ale i tady kraluje bílá barva.

FOTO: Petr Horník, Právo

Když se odstěhujete někam dál od centra, kde je to levnější, zase platíte za dopravu ztrátou cenného času, takže se domů vracíte vlastně jenom přespat po práci. Mateřská dovolená je tam jenom šestitýdenní a jesle stojí tolik, kolik maminky vydělají. Dnes je tam trend, že ženy rodí kolem čtyřicítky.

I manžel je v Praze šťastný a připadá si svobodnější, protože není otrokem práce ani auta, i když své profesi věnuje hodně času, nemá pocit, že sem chodí jenom přespávat.“

Rawlingsovi dokonce zatím ani nevyužívají garáž (auto budou teprve kupovat), kterou - spolu se sklepem - mají v domě. Jejich nejdelším cestováním je nyní dojíždění na chatu mezi Berounkou a Křivoklátem.

Obraz na zdi v kuchyni je původně vinylová nálepka (velvo), kterou by šlo rovnou nalepit na zeď, ale Rawlingsovi si ji zarámovali a umístili jako obraz. Doma si ho mohou pověsit, kam se jim zlíbí. Ne jako v australském podnájmu…

Obraz na zdi v kuchyni je původně vinylová nálepka, kterou by šlo rovnou nalepit na zeď, ale Rawlingsovi si ji zarámovali a umístili jako obraz. Doma si ho mohou pověsit, kam se jim zlíbí. Ne jako v australském podnájmu…

FOTO: Petr Horník, Právo

Nezbytný vnitřní klid

„Při zařizování, dnes našeho, bytu (ke kterému mám navíc vztah od dětství, kdy jsem tady bývala ráda na návštěvách u babičky) jsme už dospěli k tomu, že se nechceme obklopovat zbytečnými věcmi. Absolutní minimalismus. Máme rádi prostor a nechceme být otroky věcí. Přitom máme moc rádi umění a fotografii a já design zbožňuji. Hladké linky a až zenově čistý prostor, to máme rádi.

Prostor je pro nás také velmi důležitý, stejně jako vnitřní klid. K tomu nás určitě inspirovala Austrálie - světlé barvy a provzdušněné prostory, propojený interiér s vnějším prostředím. To sice ve třetím patře moc nejde, tak máme alespoň okna bez záclon a závěsů. Ale jenom, většinou vytažené, žaluzie.“

Nová koupelna poskytuje pohodlnou vanu se sprchou.

Nová koupelna poskytuje pohodlnou vanu se sprchou.

FOTO: Petr Horník, Právo

Zatím vyřešené bydlení dává - v létě už tříčlenné - rodince čas na víkendové užívání chaty se zahradou. „Manžel rád griluje a je nadšen, že tu dorůstají jablka, rostou jiné květiny a les voní vlhkým vzduchem,“ usmívá se Hana při prolínání mezikontinentálních zážitků.