Parcela je dnes hlavně královstvím dvou psů. Ale i tak je - podle členění a zahradních staveb - patrné, že nejbližší okolí klasické prvorepublikové vily patří k životu rodiny, i když syn Felixe Slováčka už bydlí se svojí tříčlennou rodinkou jinde. Dcera Anička je v prvním ročníku konzervatoře a zatím z rodného hnízda nevylétla.

Felix Slováček si se svým oblíbencem rozumí. Slyší na sebe.

Felix Slováček si se svým oblíbencem rozumí. Slyší na sebe.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Felix tu má zázemí, ale má i svůj byt, protože s malým dítětem potřebují své soukromí. A já také,“ usmívá se saxofonista, klarinetista a dirigent.

Stromy na Vinohradech

Zahrada o vztahu jejích majitelů k zeleni vypovídá sama nejlépe. Ale přesto: je hudebník i zahradníkem? „Byl bych hrozně rád třeba i zahradník. Jenže tomu až tak nerozumím, takže mohu maximálně něco uříznout nebo vykopat. Čistě manuálně. Ale abych věděl, kdy a co zasadit a podobně, to bych opravdu nechal na profesionálech.“

Horní terasa na zahradě je vyčleněna hlídacím i hravým psům.

Horní terasa na zahradě je vyčleněna hlídacím i hravým psům.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Přece jenom aktivnější přístup ke zvelebování členitého pozemku ve svahu má asi Dáda. „Ta se snaží mít kolem baráku takové ty pelargonie a podobně. Je pravdou, že se jí to také daří. Někdy více a někdy méně. Vše to chce svůj čas, takže to tak trošku zanedbáváme.“

Velkorysá zahradní architektura koresponduje s klasickou vilou a využívá členitosti parcely.

Velkorysá zahradní architektura koresponduje s klasickou vilou a využívá členitosti parcely.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Vilová čtvrť, i přes blízkost frekventované silnice, poskytuje na Prahu až nebývalý klid a pohodu, vyzývající k odpočinku i na zahradě. „Ale nedá se u nás až tak říct, že bychom zahradu nějak zvlášť, třeba v létě, využívali. Samozřejmě máme za barákem třeba krb a pergolu, ale tvrdit, že bychom si tam v poslední době poseděli, by také nebyla úplně pravda. Dokonce jsem zrušil i bazén, který jsme kdysi měli v baráku, protože se tam přestalo chodit. Odpočinek a dovolená - to je pro nás pobyt na chalupě v Českém ráji nebo v zahraničí.“

Dádin domácí design

Do designu interiéru se dirigent moc neplete. „To byla vždy záležitost mé ženy a musím říci, že umí velice šikovně kloubit dnešek a moderno se staršími věcmi. Mám to také tak rád a nechávám zařizování opravdu s důvěrou na ní.“

I podzimní čas potvrzuje pestrost a rozmanitost dřevin na zahradě.

I podzimní čas potvrzuje pestrost a rozmanitost dřevin na zahradě.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

I když to tak nevypadá, vysoká vila prošla zásadními stavebními úpravami. „Jsme tady třicet let. Samozřejmě je to pro nás osudová adresa. Naštěstí nám ji poradil ještě otec Ládi Štaidla, protože bydleli nedaleko. Jinak by se člověk o prodeji takového baráku tenkrát nedozvěděl. Tehdy už jsme byli s Dádou spolu, tak jsme se začali zařizovat společně. Předělávalo se to tu celé. Když jsme dům koupili, byl na spadnutí. Vím, že před námi patřil nějakým bratrům, kteří se mezi sebou pohádali, až jim nic jiného, než to prodat, nezbylo.“

Pracoviště v domě

„Mám tady kolem sebe své takříkajíc příjemnosti, které jsem dostal od různých vydavatelství - ale i takové věci, jako je internet, telefony... S jejich pomocí se snažím zařizovat koncerty jak pro můj orchestr, tak pro sebe i pro Dádu. Nevím, jak to mají jiní muzikanti, ale pro mne je kancelář v domě výhodná už proto, že si mohu déle pospat a nemusím vstávat jen proto, abych někam v pražském provozu dojel a ve zbývajícím čase zjistil, že už vůbec nic neudělám. Tady seběhnu pár schodů a můžu si tu lebedit.“

Zátiší s jazzmanem - Big band kam se podíváš.

Zátiší s jazzmanem - Big band kam se podíváš

FOTO: Václav Jirsa, Právo

K vystaveným oceněním a dárkům patří i ten od manželky - možná metrová socha černého jazzmana se saxofonem. „Kdysi mi ho dala Dáda se slovy, že jsem jak černoch hrající od rána do večera. Tak jsem si ho sem vystavil a hraje tu pořád - i když tu nejsem,“ usmívá se náš hostitel, který měl v době naší návštěvy tak nějak celkově dobrý pocit z dobře odváděné práce, která se mu poslední dobou nakupila. Na činorodosti Felixe Slováčka nic nemění ani jeho lehce sarkastické konstatování: „Co taky máte dělat, když je venku tak hnusně.“

Potlesk a pohoda

Možná už má i někdo z našich čtenářů doma novou desku nestárnoucího interpreta Salto Sólo.

„Krásné povídání mi k nahrávce napsal Jiří Suchý - včetně jeho myšlenky, že salto je těžký prvek a lidi se dělí na dvě skupiny - na ty, kteří ho umí a na ty, kteří jenom čumí - a on že se řadí mezi ty druhé a přitom nejen obdivně kouká, také křičí bravo a tleská. Jsou tam nádherné melodie a deska je v tom smyslu natočená. Vybíral jsem si je sám a každá skladba dostala, co potřebovala. Včetně velkého orchestru a smyčců.“ Prostě muzika pro umocnění pohody.

S Dádou za zády je tu i chodba síní slávy.

S Dádou za zády je tu i chodba síní slávy.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Pro Felixe Slováčka mimo jiné nastává ten správný odpočinek, kdy je - jak sám říká - částečně odpojen od telefonu i od míst, do kterých by se dalo dojet.

„Tedy tam, kde tzv. kdyby něco neexistuje. Dovolenou v tomto baráku si nedovedu představit. I když já jsem vlastně workoholik a prázdniny v podstatě nepotřebuji. Jsem s tím srovnaný a je to můj naturel. I když tím rodina samozřejmě částečně trošku trpí, speciálně moje děti. Pořád je honím, aby něco dělaly. Sám jsem se ještě ani pořádně nedostal k dědečkovské roli. Ale dokud je dítě malinké a akorát brečí, nebo má hlad, tak to není nic pro mne.

Vztah k vnoučkovi ale mám určitě velký. A co teprve, až řekne: Dědo! nebo: Dědo, puč mi prachy. Tak tam to začne být zajímavé,“ směje se za stolem Felix Slováček s nástrojem v levé ruce a telefonem v pravé.