Naši hostitelé se poznali na konkurzu muzikálu Benzin a make-up v roce 1998, kam přišla Jana se zkušenostmi ze zpívání se Schovankami. Jižanský rock tenkrát přilákal spoustu skvělých muzikantů.

„Byla tam Věra Špinarová nebo i Jana Březinová (dříve OK Band), se kterou se dnes potkávám na konzervatoři, kde vede oddělení a já učím populární zpěv. Kdypak by nás před lety napadlo, že se sejdeme jako učitelky,“ konstatuje hned paní Jana. O práci, hlavně muzikálech, se tady mluví často a byt je prý k tomu uzpůsoben i počtem míst k sezení.

Muzika, divadlo, literatura - spojení, které u Balašů funguje i doma.

Muzika, divadlo, literatura - spojení, které u Balašů funguje i doma.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Putování Prahou

Po společných zážitcích z různých adres v metropoli se radují, že našli bydlení podle svých představ.

„Do Prahy jsem přišel nastálo, abych už nezažíval schizofrenii mezi Brnem a Prahou, kdy jsem jednou dělal dokonce dvě věci paralelně: režíroval jsem Řeka Zorbu v brněnském Národním divadle a v Národním divadle v Praze jsem Ivanu Rajmontovi dělal choreografii do Komika s Mirkem Donutilem. Bylo to opravdu šílené přejíždění. Jana je v Praze dvacet let, zasloužilá Pražanda,“ směje se Radek.

„Musím přiznat, že design bytu je její zásluha.“ „Ale je to schvalováno… Je pravda, že jsem opravdu spíš přírodní tvor, tak jsem chtěla, aby to tady dýchalo a věděli jsme, že chceme solidní dřevěný nábytek.“ „Ukázalo se, že není tak úplně snadné ho sehnat. Anebo je neuvěřitelně předražený.“

Místo na uložení věcí poskytují skříně v předsíni se zrcadlovými dveřmi - prostor je tak opticky podstatně zvětšen.

Místo na uložení věcí poskytují skříně v předsíni se zrcadlovými dveřmi - prostor je tak opticky podstatně zvětšen.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Držíme se krásné Werichovy věty: Nejsem chudej, ale nejsem blbej. Tím se také často řídíme.“ „Cestování Prahou jsme začali v Nuslích, kam jsem se přistěhoval k Janě.“

„Dvakrát jsem zažila skok sebevraha z mostu. Dokonce jeden dopadl deset metrů za mnou, to mě málem taky vezli… Začínali jsme spolu na sedmnácti metrech čtverečních,“ říká Jana.

„Pak jsme šli do lepšího na Vinohrady - na Floru. Fajn. Naším sousedem byl pan Brodský. Krásné, ale hlučné prostředí. Přeci jenom to nebyla vila, jako měl nedaleko pan Horníček.

Pak jsme měli tah do přírody - tedy do Újezdu nad Lesy. Dům s pár rodinami a výhledem opravdu do lesa. Měli jsme dva pejsky, ale byla tragédie dojet i do Karlínského divadla. Se Semaforem jsme tam zažili povodeň, takže jsme pak jezdili zkoušet do Dejvic.

Nábytku v místnostech není mnoho, ale každý kousek stojí za to.

Nábytku v místnostech není mnoho, ale každý kousek stojí za to.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Tou dobou jsem připravoval dramatizaci Šakalích let a Honza Hřebejk mi říkával: Radku, to bys měl lepší dojíždět rovnou z Brna. Opravdu jsme to přehodnotili a vrátili se zpátky do města a Dejvice se nám nyní zdají ideální a je tu i klid. Bydlíme tu pár týdnů. Zedníci to tu předělávali dva měsíce.“

Šumava a dřevo z Jávy

Interiéru dominují kousky nábytku z exotického dřeva importované z Jávy, které je tak kvalitní a vodě odolné, že by mohlo být i venkovním nábytkem (stůl).

„Máme to rádi a vzdálené země taky. Ale současně nám to dřevo (stojan lampy) připomíná Šumavu, kde máme chalupu. Tu zvelebil vlastníma rukama otec Jany. V našem bytě se ale odráží i láska k literatuře a muzikálu. A tak tu máme knihovnu po vzoru profesora Henryho Higinse z Pygmalionu. I se žebříčkem - to byl můj sen - jen ty stropy tu nejsou až tak vysoké.

Interiér je po rekonstrukci vlastně jeden velký obytný prostor.

Interiér je po rekonstrukci vlastně jeden velký obytný prostor.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Knihy ještě nemám úplně uspořádané. Když počítám i skripta, je to na tři tisíce svazků na třech místech. Tady, na chalupě a u mých rodičů v Novém Lískovci u Brna - v mém rodišti.“

Dětství a studia prožil Radek Balaš v Brně a tu pestrou dobu mu i na knihovně připomíná fotografie ze slavného představení Pepé, kde hrál po boku Bolka Polívky legendární dětskou roli. Premiéra byla v roce 1973 a v souboru Divadla Na provázku hrál dvanáct let.

Pití čaje je zde oblíbená činnost - proto i speciální výbava ve skříňce s podnosem.

Pití čaje je zde oblíbená činnost - proto i speciální výbava ve skříňce s podnosem.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Paní Jana se narodila v Sušici. „Pocházím z Kašperských Hor,“ hlásí hrdě.

Zelený čaj i green na golfu

Během studia na JAMU začal Radek pracovat na práci „Tao herectví“. „Po hříchu jsem ji nikdy nedokončil - přišla nabídka na režii v Praze. Ale ověřil jsem si, že mnohé metodiky od zenu po lukostřelbu jsou velmi praktická cvičení, jejichž jistá část se dá využít k výchově v herectví, už jenom schopnost soustředit se…“

Zůstal i vztah k odkazům na východní kultury, které se promítají i do bydlení Balašů. Od pití čaje až po sošky Buddhy. Pro změnu spíše západní styl života připomínají v předsíni bagy na golfové hole. Ale nejsou tu jako módní dekorace. Golf hrají oba a léto zasvětili nejen rekonstrukci chalupy na Šumavě, ale i objíždění golfových hřišť v republice.

Druhá místnost s velkými okny je elegantní ložnicí i pracovnou.

Druhá místnost s velkými okny je elegantní ložnicí i pracovnou.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Radek Balaš začal s golfem jako dítě. „Tenkrát jsme s rodiči dělali výlet do míst, kde pramení Svratka. Narazili jsme při tom na krásné prostředí devítijamkového golfového hřiště. Byl rok 1980, kdy u nás mnoho hřišť ještě nebylo. Toto založil Jiří Trnka! Začal jsem hrát a měl číslo průkazky 102, tolik tenkrát bylo v celé republice hráčů u ČSTV! Golf pro mne opravdu není, jak se říkává, o uzavírání obchodů po hře. Je to skvělý relax velmi úzce související s tím, že máme rádi přírodu.“

Společný prostor

Pracovní i soukromé cesty do zahraničí oběma přinášejí zážitky a inspiraci, která se odráží i v interiéru dejvického bytu.

Přestože je vlastně jen dvoupokojový, vybouráním stěn vznikla za předsíní prostorná hala a poměrně velké místnosti navozují pocit, že se spíše jedná o přízemí rodinného domu, než o patro v činžáku.

Elegantní ložnice

Elegantní ložnice

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Mám ráda v bytě věci, ke kterým má člověk osobní vztah. Mám tu mezi jinými kameny i ten od Karla Černocha, takže mi připomíná roky, kdy jsem s ním zpívala,“ zavzpomínala ještě na závěr asistentka pana režiséra. Ten se s námi rozloučil výhledem do budoucnosti:

„Spolu s Ondrou Brouskem, se kterým jsem spolupracoval například i na muzikálu Adéla ještě nevečeřela, pomalu chystáme pro divadlo Bez zábradlí komorní muzikál o Marylin Monroe. Zkoušet začneme sice až na přelomu roku, ale tady v bytě se nás zase sejde více už dříve.“