Mezi dívkami, které se pyšní titulem Miss vybočuje nejen tím, že se o ní nemluví v souvislosti s nějakým skandálem, ale stihla také vedle své profesionální kariéry modelky dokončit vysokou školu.

Jana je doktorkou farmacie, studentská léta trávila na koleji v Hradci Králové, kde však svůj osobitý přístup k bydlení nemohla dostatečně rozvinout. „Vysokoškolskou kolej jsem si moc nevylepšovala," říká.

"Ze studentského rozpočtu to kromě menších doplňků ani nebylo možné. Pak jsem měla díky své výhře v soutěži Miss ČR k dispozici rok byt na pražském Barrandově, rok jsem také v hlavním městě bydlela na Jarově. Tam jsem vše sice samozřejmě zařídila útulně, ale rozhodně jsem do vybavování nevkládala tolik energie ani financí jako do současného bytu. Věděla jsem, že jde jen o přechodné řešení,“ říká Jana s úsměvem.

Okouzlila ji dispozice

Dnes bydlí v Praze na Vinohradech v Korunním dvoře, nově zbudovaném objektu, kde má za sousedy mimo jiné i módní návrhářku Beatu Rajskou, další byt patří fotbalistovi Patriku Bergerovi.

Majitelka bytu vyznává minimalismus. .: Majitelka bytu vyznává minimalismus. foto: Právo/Roman Mašín

Hned, jak do nového ještě syrového bytu vstoupila, okouzlila ji jeho poloha i dispozice. Byt tvoří tři pokoje s kuchyňským koutem a s třemi terasami a přestože jsme vlastně v centru metropole, jde o klidnou lokalitu. Byty jsou obrácené do tichého dvora, kolem jsou rodinné domky, dostatek zeleně.

„Objekt, který vidíte z okna, zbourají a výhled se mi ještě víc otevře,“ dodává k tomu sympatická mladá žena uprostřed rozlehlého centrálního obytného prostoru, který sjednocuje dřevěná podlaha - kuchyně je propojena s obývákem, samozřejmě nechybí jídelní kout, který tvoří rozlehlý stůl se skleněnou deskou a vysoké bílé židle. Růže ve váze jsou od přítele.

Jana se při zařizování svého bytu radila s architektem. „To, co vidíte kolem, je z osmdesáti procent realizace jeho návrhu. Chtěla jsem, aby byl byt navržen v jednoduchém a vzdušném designu. Nelíbí se mi přeplácaný interiér. Všechno proto ukládám do vestavěných skříní. Některé věci sice člověk k životu potřebuje, ale nemusejí být hned na očích. Nemám ráda, když je z bytu skladiště,“ říká rozhodně Jana.

Otevírá jednu ze skříní v předsíni, kde má jako správná modelka množství bot k nejrůznějším příležitostem. Starší oblečení či boty byste však v jejím bytě hledali marně.

„Když jsem se stěhovala, bylo mi jasné, že nesmím na novou adresu nosit staré věci, takové, které se za roky nashromáždí. Spoustu jsem toho rozdala lidem, kteří věci zužitkují víc a lépe, než já - třeba staré oblečení. Samozřejmě jsem si nechala veškeré fotky, ale žádné staré povlečení, sedačku, židle,“ tvrdí budoucí lékárnice.

Jana miluje červenou barvu, která nesmí chybět ani v ložnici. .: Jana miluje červenou barvu, která nesmí chybět ani v ložnici. foto: Právo/Roman Mašín

Piano prošlo

Jediným starým kusem nábytku v bytě, zařízeném v minimalistickém duchu, je piano. „To jsem si sem přivezla z Uničova, kde jsem až do osmnácti let bydlela. Ale to je přece něco jiného, než stará spotřební věc."

"Piano získá s přibývajícími roky na zajímavém zvuku,“ brání milovaný nástroj Jana, o které jen málokdo ví, že chodila do základní umělecké školy a na piano hrála deset let: „Myslím, že na něj umím docela hodně. Hudba mi pomáhá, když mám smutnější náladu. Kdo z nás může říct, že je pořád šťastný?“

Sousedi si v Korunním dvoře na její muzicírování nestěžují, protože prý hraje jen v době od deseti ráno do osmi večer. „Na veřejnosti ale nehraji. Dlouho jsem trpěla velikou trémou a na soutěž Miss jsem se přihlásila vlastně proto, abych ji překonala,“ vypráví dnes už úspěšná modelka a moderátorka, která hraje v nové komedii Dušana Kleina Svatba na bitevním poli francouzskou dívku Claire.

Červená kuchyně

Jana Doleželová si pečlivě hlídá svoje soukromí, o příteli Richardovi nechce mluvit, svěří se jen, že mu ráda vaří. I proto má dobře vybavenou kuchyň v módní červené barvě.

„Že moje kuchyně vypadá takhle, je zvláštní shoda okolností. Jela jsem po Vinohradské třídě kolem obchodu s kuchyňskými interiéry a uviděla jsem tam jednu krásně lesklou, s červenými skříňkami, které se mi okamžitě zalíbily. Asi za čtrnáct dní přinesl architekt Milan Podroužek návrh kuchyně a byla také červená,“ ještě teď je Jana z takové shody nadšená.

„Červená interiéru vévodí a v kombinaci s bílým obývákem dodává prostoru zajímavý akcent.“ Pak už stačilo jen doladit detaily - mezi horní a dolní skřínky přišlo sklo, přibyly pojízdné barové skřínky. „Chtěla jsem trochu zvětšit pracovní pult a Milan vymyslel pojízdný."

V roce 2004 se stala Miss České republiky, o dva roky později se nastěhovala do prvního bytu..: V roce 2004 se stala Miss České republiky, o dva roky později se nastěhovala do prvního bytu.foto: Právo/Roman Mašín

"Když přijde návštěva, mohu po skončení vaření s pultem odjet a na jeho místo přijde třeba křeslo,“ říká mladá žena, která prý nejraději vaří to, co chutná jejím návštěvám. „Pro sebe dělám třeba rybu nebo čínu."

"Mám ráda cizokrajné kuchyně, i když v dětství jsem vyrostla na vyloženě české. Naštěstí nemám stravovací návyky typické pro naši populaci - jím sice knedlíky, ale bramborové se zelím. A když maso, tak pořádný steak,“ zdůrazňuje Jana s tím, že jí česká klasika prostě nechutná.

Sever s Jihem si u Jany rozumějí

Kromě drobných nápadů a úprav Jana při budování bytu zasáhla radikálně vlastně jen v koupelně vyložené drobnými šedými kachličkami: „Vanu, kde po namáhavém dni relaxuji, jsem nechala, ale vybourala jsem umyvadlo a dala nové se zajímavějším designem.“ Bílou sedačku a pracovní stůl dokoupila ve Skandinávii, tapety, židle a koberec jsou ze slunného italského jihu.

„V Itálii jsem pracovala tři měsíce a i dnes tam často létám. Ve Skandinávii jsem byla jen dva týdny, ale obě kultury mě určitě ovlivnily. Není to jen nábytek, který umějí lépe než my. Mohli bychom se od nich učit také textilní design a kuchařské umění,“ vypočítává množství inspirací ciziny majitelka bytu. Mezi další vzpomínky na cesty do zahraničí patří i sošky na poličkách a pianu - vysoká útlá je z Jihoafrické republiky, sedící soška zase z Bora Bora.

„Mám také jednu z Malajsie a vyřezávanou maurskou masku z Nového Zélandu. Dřevěná dílka lidové tvorby se mi líbí, proto si je z cest vozím, ale bohužel se většina z nich do mého bytu nehodí, proto je mám uložené na málo viditelných místech.“ Nic tak neruší stůl s počítačem v pracovně či ložnici s hnědým nábytkem a červeným povlečením. Červená je prostě Janina oblíbená barva.

O čem sní doktorka farmacie

Jana je se svým, jak říká dívčím bydlením, spokojená. „Kdybych měla děti, určitě si nepořídím bílou sedačku. Za pár let ale s modelingem skončím, přestanu cestovat a děti bych ráda vychovávala v domku se zahradou."

Pracovní stůl byl přivezen ze Skandinávie, další prvky v bytě jsou ze slunné Itálie. .: Pracovní stůl byl přivezen ze Skandinávie, další prvky v bytě jsou ze slunné Itálie. foto: Právo/Roman Mašín

"Zdejší prostory jsou přece jen pro víc lidí malé,“ říká Jana, která se považuje v první řadě za farmaceutku, pak teprve za modelku, moderátorku a možná i trochu herečku. Především touží mít vlastní lékárnu, nejlépe v Praze.

Nejdřív ovšem musí absolvovat povinnou praxi, proto dojíždí do města svých studií Hradce Králové. Jeho podobu ovlivnil významný český architekt Josef Gočár. „Líbí se mi široké hradecké ulice a velké množství zeleně. Do tamní lékárny dojíždím jen jednou týdně.“