Jeho tvorba z porcelánu je nepřehlédnutelná. Ale byt zdobí i obrazy, které si namaloval. "Je to levnější, než je kupovat," konstatuje pragmaticky s úsměvem. S manželkou, členkou sboru Státní opery, a synkem obývají prostorný byt, který vlastně zdědil po rodičích.

V domě, přímo na patře, kde od šesti let vyrůstal v menším bytě. "Otec byl ředitelem konzervatoře a potřeboval doma cvičit. Podařilo se propojení bytů. Jsem patriot. Ještě, aby jím byl i pan domácí. Stěžovat si na něj sice nemůžeme, ale jenom nevíme, jak dlouho si budeme moci dovolit tady být. Takže se nám dvakrát nechce ani nějak investovat do dalšího zařízení bytu. Naštěstí už tu není příliš co předělávat. Spíš obnovovat. Byt je zařízen podle otcova kamaráda, slavného architekta ing. Jiřího Siegla, takže opravdu není co vylepšovat."

Netradičně pojatý průchod do jídelny a kuchyně. Foto archív DůmBydlení

Zdobné bicí

Centrální a největší místnost je opticky rozdělena na obývací část, jídelnu, kuchyň oddělenou pultem a sloupem s policemi. Vše působí přirozeně, útulně i prakticky. Na první pohled je patrné, že by jen těžko mohl být byt uspořádán jinak a lépe. Počet místností zahrnuje ještě ložnici rodičů, dětský pokoj a pracovnu, kde se našlo místo i na bicí. Jen to pochopení sousedů celkem logicky chybí, a tak je souprava spíš originálním interiérovým doplňkem než používaným nástrojem.

"Když jsme se se ženou poznali, já byl tehdy v AUS (Armádní umělecký soubor) druhý tenor a ona byla zdravotní sestrou a k tomu zpívala. Přinutil jsem ji vystudovat konzervatoř, protože jsem nechtěl, aby pořád někomu něco píchala," potvrzuje v pohodlném křesle múzické prostředí pan Martiník. "V zařizování bytu panuje shoda. Manželka to vymýšlí a já platím."

Paní domu se lehce brání, ale hrdě se hlásí ke svým barevným variacím a upraveným textiliím zejména v dětském pokoji, kde je nejvíce patrný prostor poskytnutý fantazii.

Pokoj pro syna. Foto archív DůmBydlení

"Ráda šiji a kombinuji barvy. Mám z toho pak radost, dneska už ale nemám tolik času. Ráda se věnuji i kytkám, kterých máme po bytě dost. I když je tu hodně oken, ulice je poměrně tmavá, takže nad některými květníky přisvěcuji lampičkami. Večer to zákoutí vypadá moc hezky," pochvaluje si hostitelka. Jen ty podlahy by ráda měla v bytě nové...

"Chodovskou tvrz se snažím přiblížit i návštěvníkům z centra. Musím shánět peníze na reklamu, abychom zanechali stopu v čase a nebylo to jen plácnutí vesla o vodu. Snažím se tam vystavovat kvalitní výtvarníky a zvát hvězdy. Je pravda, že k nám přijíždějí lidi i z Moravy. Na druhé straně bych nepodceňoval pražské Jižní Město. Je to tři sta tisíc obyvatel a vlastně městský celek. Mnoho jeho obyvatel z okolních paneláků si chodí do tvrze ze 13. století odpočinout a odreagovat se. Je to harmonická stavba a každý se v ní cítí dobře. Mnozí ji považují za tamní perlu. Tenkrát asi uměli vybírat i místa," konstatuje kurátor a v úvahách se přesouvá ke svému dalšímu oboru.

Ambice kurátora

"Keramik s uměleckými ambicemi to dnes nemá lehké. Po revoluci nastal boom technologií. Každý si může koupit pec, kterou zapne do zásuvky, a už může mydlit prasátka a další keramické předměty jdoucí na odbyt. Natolik, že si lidi takové práce přestali vážit jako umění. Já sice dělám porcelán, který se od keramiky liší náročností, ale mám kolegu výtvarníka, který - byť vzdělaný v oboru - se mě zeptal, jestli také dělám něco v cínu. Tím mě položil, protože cín pro mne není žádný až tak moc ušlechtilý materiál. Porcelán je daleko lepší. Před dvěma sty lety byl dražší než bronz a mohli si ho dovolit jen králové a nejvyšší šlechtici. Dají se z něho vytvořit úžasné věci!",  vysvětuje Martiník 

Jídelna je oddělená od kuchyňského koutu barovým pultíkem. Foto archív DůmBydlení

"Mnoho keramiků dnes přežívá jenom díky tomu, že třeba ještě učí. Nebo dělají kurátora. Asi bych se svojí tvorbou uživil, kdybych se věnoval jenom jí. Jsem ale ten typ, že mi úplně volná noha nedělá dobře psychicky," přiznává akademický sochař už v ateliéru.

Pestré výhledy

Z posledního patra panelového domu je výhled na Žižkovskou věž, z druhé strany na Jana Žižku na Vítkově. Dalo by se zde s úspěchem bydlet. Jedna místnost je zařízena jako přijímací pokoj a kancelář. Místnost pro tvorbu (včetně pecí) by vzhledem k zaplněným policím mohla sloužit i jako výstavní síň. V předsíni jsou připraveny reprobedny pro další vystoupení s kapelou No Problem Band.

Z bytu ani z ateliéru není daleko do městských parků. Ovšem místem pro rodinný pobyt v přírodě je chalupa v Orlických horách. "Také tam je třeba pracovat. Zejména v zimě je to tam opravdová divočina. Napřed se musíte proházet metrovou závějí, pak tam rozmrazujete vodu. A když je to hotové, je čas na návrat."

Náš průvodce několika životy má zážitky skutečně pestré a na místě opravdu nepřešlapuje. Jen u toho stojanu se štětci v ateliéru musí zůstat soustředěně na jednom místě. Alespoň po určitou dobu.