Kromě faktu, že se už před časem zabydlel také v éteru jako rozhlasový moderátor, rád se vrací i do současného bytu 3+1 s terasou na barrandovském sídlišti.Samozřejmě hlavně kvůli své přítelkyni, psům i času věnovanému modelařině.

Křídla jeho nejnovějšího modelu letadla zabírají notnou část praktické komůrky, součásti pronajatého bytu v moderním a luxusním obytném domě. Na ploše terasy by mohla být i garsonka.

Spokojený čekatel

"Je tady fajn. Na rohu mám oblíbenou pizzerii, je kam chodit se psy, a když mám problém se železnicí, mohu zajít za sousedem Standou Grossem. A když potřebuji vědět, co je nového v muzikálu, zajdu za sousedkou Sábou Laurinovou - kamarádkou, se kterou jsme byli snad na pěti dovolených," culí se Martin. Bydlí se mu zde mimo jiné dobře i proto, že si v představách maluje, jak se jednou s přítelkyní přestěhují do vlastního domku se zahradou.

Kuchyň působí trochu ztísněně. Foto: PRÁVO/Václav Jirsa

"Už teď se těším, jak si jednou zase užijeme zařizování. Už jsme si koupili stůl, který chceme v budoucnu také přestěhovat. Pravda, sedací souprava koupená před deseti měsíci vypadá jako koupená před deseti lety - naši pejsci si ji také oblíbili, ale nevadí." (Fenka na nás zpod stolu hodila lehce vyčítavý pohled a vše jí bylo odpuštěno i se vzpomínkou, jak si ji vzali vyhublou z útulku.)

Martin s přítelkyní chodí každý rok před vánočními svátky navštívit psí útulek, aby tam předali nějaké suchary, léky... "Pak nás zvou, ať se jdeme podívat, a my vždycky odmítali, že už jednoho psa máme. Ale pozvání jsme loni přijali a viděli tam takovou malou černou špinavou tečku, která odmítala žrát. Samozřejmě odjela s námi."

Zamilovaný koníčkář

"Mám celkem dva velké koníčky: Vaření se sbíráním kuchařek a pak ještě RC (Radio Control) modely - vysílačkou řízené modely s benzínovým motorem. Auta, letadla. U toho se dá krásně relaxovat. A pak ještě jednoho, vlastně největšího koníčka - moji přítelkyni. Přesněji řečeno, to je moje dvounohá kobylka - favoritka," směje se i očima Martin a zve nás na kávu.

"Po pěti letech podnikání (neúspěšného, vyráběl jsem videoprodukci a pokusil se splnit i svůj sen - vlastnit pěknou hospodu. Pěkná a dobře fungující je pořád, ale beze mne) jsem rád, že jsem se před pěti lety zase vrátil k herectví, do televize i do rádia. Své k svému. Pravda, už se těším, že si teď taky trochu odpočinu. Naštěstí mi to, co dělám, nepřipadá jako práce. Příjemný a proměnlivý stav. Přitom vytvoření domácího prostředí je u mne stále více (pomalu mi bude čtyřicet) alfou a omegou celé mé takříkajíc tvůrčí práce."

Na Barrandově Martin s přítelkyní Simonou bydlí spokojeně už čtyři roky, ale stále rád vzpomíná na kouzlo života na Smíchově, kolem Arbesova náměstí.

Obývák je naopak hodně prostorný. Foto: PRÁVO/Václav Jirsa

"Na všem je něco. Tam to mělo svoji poetiku. Tamní uzenář stojící mezi dveřmi mě zval na klobásku... Ale i na moderním sídlišti se potkávám se známými. Přesto pro mne vnitřní Praha neztratila kouzlo a navíc se ze Smíchova pomalu stává příjemná rezidenční čtvrť, kde už hezké prostředí musí každého kultivovat. Navíc houkající parníky ve zdymadle, pár kroků na Kampu, na Petřín - to je nádhera! Vyrůstal jsem tam od dvaaosmdesátého roku, takže se teď cítím trošinku vykořeněný.

Na druhou stranu je tu také pár řekněme opěrných bodů, kde se lidi setkávají. Dvacet kilometrů za Prahou bych asi bydlet nechtěl. Hlavně věřím, že za rok už budeme v našem konečném bydlení. Nic se nemá uspěchat. Několikrát jsme se už nadchli a pak zjistili, že nabízený byt není až takový..."

Hlavně se Martin Zounar těší do vlastního: "Když platit, tak za své. Pokud to jen trochu jde a kdo může, měl by na to myslet co nejdříve."

Soukromí i pro návštěvy

Od nového (v hlavě přesně nakresleného) domu a bydlení Martin očekává "vyrovnaný poměr mezi společným prostorem a soukromím".

"Hlavní místnost u nás nebude mít méně než čtyřicet metrů čtverečních a bude zároveň i kuchyní a jídelnou, aby se dalo s návštěvou komunikovat i při vaření. To soukromí je ložnice, která nemusí být nijak velká. Samozřejmě také dětský (doufám, že brzy zabydlený) a hostinský pokoj. Návštěvě sice vždycky můžete roztáhnout lavici v obýváku, ale už to není o soukromí. Já jsem velmi navštěvovaný (i navštěvující člověk) a k Simonině práci produkční v televizi také patří, že i s kolegy někdy pracuje u nás doma."

Ve zcela konkrétních plánech si Martin zkušeně nechává místo i na lehké fantazírování a snění: "Po tatínkovi mi zůstala ohromná knihovna a maminka sbírá knihy pořád a taková místnost osm, deset metrů čtverečních s velkým ušákem, popelníkem na doutníček, obrázky Renčína a pak už jen police na knihy... Asi to souvisí s věkem..."

Když naše návštěva končila, šel Martin s námi. Spěchal ještě koupit dřevěné desky, aby si mohl vyrobit police na modely.