Inspiraci pro bytový dům čerpal architekt především z okolí. Tato část Podolí byla postavena mezi dvěma světovými válkami. Začalo se zde stavět v období první republiky, celá čtvrť působí harmonicky a příjemně. Vily jsou konzervativní a opulentní. Jak sám architekt Pleskot podotýká, žádná divoká moderna.

Díky zrcadlícímu se sklu ve stěnách vstupuje do domu velké množství světla, a to po celý den.

Díky zrcadlícímu se sklu ve stěnách vstupuje do domu velké množství světla, a  to po celý den.

FOTO: Novinky

„Když jsem tudy procházel a říkal jsem si, jaký dům by se sem hodil, došlo mi, že vlastně docela konzervativní. Ale protože nejsem úplně z podstaty konzervativec, mám rád tradici a mám rád kontinuitu, ale zároveň mám rád progresivitu a novost, je tento dům opravdu tvarově v základních liniích a hmotách inspirován tím, co je tady v okolí,“ popsal svou inspiraci Novinkám architekt.

Nepřekonatelný beton

Materiálem a průnikem světla do domu patří stavba do architektury 21. století. Původní rysy čtvrti ale byly v charakteru stavby zachovány.

„Rozhodli jsme se, že dům zvýšíme oproti ulici jen o metr a necháme zahrádku bez velkého oplocení. Protože jsme věděli, že majitelé jsou velmi společenští a kontaktní lidé, aby tak měli kontakt s ulicí a neseparovali se od okolí,“ dodává k prostoru Pleskot.

Dům od architekta Josefa Pleskota v pražském Podolí upoutá na první pohled.

Dům od architekta Josefa Pleskota v pražském Podolí upoutá na první pohled.

FOTO: Novinky

Použitým materiálem je pohledový beton, o kterém Josef Pleskot tvrdí, že je materiálem 20. století.

„Beton je zevnitř velice příjemný materiál, který v sobě dokáže akumulovat teplo a vyrovnávat teplotní rozdíly, což je obrovská přednost. Pokud se dobře odleje, tak se nikdy nemusí opravovat a může tu stát sto let prakticky bez oprav,“ rozvádí dál architekt.

V rukách architekta

Podolský patriot a majitel domu Jan Jerie je s domovem spokojený. Důležité pro něj je, že dům do čtvrti zapadá objemově.

„V tomto místě se původně nacházel dům, který byl menší oproti původní zástavbě. To, jak tento současný vypadá, má na svědomí architekt Josef Pleskot a já jsem ho svěřil plně do jeho rukou. Měl jsem požadavky na vnitřní vybavení, například počet ložnic. Co se týče povrchu a finálních dispozic, to jsem nechal na něm, protože on ví, co dělá,“ komentuje práci architekta Jan Jerie.

Z ulice to vypadá, že dům není moc velký, opak je ale pravdou, prostoru je v něm hodně.

Z ulice to vypadá, že dům není moc velký, opak je ale pravdou, prostoru je v něm hodně.

FOTO: Novinky

Dům, ve kterém rodina bydlí už pět let, má suterén a tři další podlaží. V prvním se nachází obývací pokoj a pracovna, v dalších dvou pak ložnice. Nejpozoruhodnější je v domě hra se světlem.

„Použité zasklení stěn, které není v pravém smyslu okno, opticky zvětšuje prostor, světlo proniká ze všech možných stran. Jak slunce putuje, paprsky se dostávají i do míst, kde by se skoro neočekávalo, že by se mohly ocitnout,“ doplnil architekt.

Zahrada může někomu připadat menší, ale pro rodinu je naprosto dostačující. V každém patře budovy se navíc nachází obrovská terasa, tudíž kontakt s okolím mají majitelé dostatečný.

Žíněnky místo sedačky

Netradičním prvkem v interiéru domu je především odpočinková část, kterou rodina využívá ke sledování televize nebo jako dětský koutek. V ní se nachází sedačky z kůže, kterou příslušníci Sokola využívali na žíněnky.

Žiněnky z hovězí kůže zajišťují rodině pohodlí u televize.

Žíněnky z hovězí kůže zajišťují rodině pohodlí u televize.

FOTO: Novinky

„Je to také takový velký psí pelíšek,“ dodává s úsměvem majitel Jan Jerie s tím, že i když vložil plnou důvěru architektovi, tak rozhodně nelituje a s domem je nesmírně spokojený.

„Manželka by si možná přála větší šatnu, ale to chce každá žena,“ směje se majitel stavby.