Byt v činžovním domě z přelomu 19. a 20. století ho zaujal svou polohou, atmosférou okolí, vysokými stropy i kamenným balkónem do ulice.

Jeho tehdejší majitelé v něm však léta nic neměnili, a protože mu ani dispozičně nevyhovoval, rozhodl se pro kompletní rekonstrukci.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Velkorysá rekonstrukce

Byt se nachází ve starém činžovním domě poblíž historického centra Hradce Králové. Dispozice před rekonstrukcí nesla několik problémových zásahů ze 70. let. Prostory působily stísněně a sešle.

Na podlahách bylo staré linoleum znehodnocující původní povrchy, zkorodovaný odpadní rozvod, rozpraskané omítky.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Cílem návrhu bylo prostor zjednodušit, prosvětlit a vnést do něj přehlednost. Jasné bylo od začátku členění na velkorysou společenskou část s přístupem na balkón a intimní ložnici s výhledem do tichého dvorku.

S tímto záměrem se obrátil Milan na svého dlouholetého kamaráda architekta Ondřeje Lipenského. Ten pak ke spolupráci na projektu přizval ještě architektky Andreu Jaškovou Kubnou a Jitku Šívrovou.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Pro společenská setkání

Zadání znělo vytvořit reprezentativní interiér vhodný ke společenským setkáním, který bude zároveň dostatečně praktickým a příjemným, byť občasným bydlením pro mladého muže.

V první fázi projektu tedy bylo nutné jasně vymezit prostory a rozdělit je na část otevřenou návštěvám a na soukromou klidovou část s vlastní koupelnou a toaletou. To se neobešlo bez větších stavebních zásahů a celkové změny dispozice.

Můžete zanechat vzkaz

Společenská část bytu je tvořena několika dominantními prvky. V čele místnosti je velká mapa světa s policemi-rovnoběžkami. Investor často cestuje.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Při návratu ze zahraničí ukládá na police upomínkové předměty do míst, odkud se vrátil. Na protilehlé stěně je velký obdélník tabule. Návštěvy tu svému hostiteli mohou zanechat vzkaz.

Třetím prvkem je velká stěna s vloženou kuchyní. Ta funguje současně i jako bar s policí na zadní podsvícené stěně. Ložnice má vlastní sociální zázemí. Je tu dostatek úložných prostor pro dva lidi. Podél postele jsou zapuštěné police sloužící jako malé knihovničky.

Jako v klubu

Stejně důležité bylo potlačit funkci kuchyně jako místa pro přípravu jídla a vytvořit spíše dojem baru. Kuchyňská linka je proto celá bílá, dvířka nemají žádné úchyty a za policí s vystavenými lahvemi alkoholu je podsvícené skleněné obložení.

Barevnost LED diod lze měnit dálkovým ovladačem, možné je také zvolit místo stálého svícení přerušované, takže se mnohým návštěvníkům může v pokročilou denní dobu opravdu docela snadno stát, že zapomenou, že jsou v soukromém bytě a ne v klubu.

Skříňky a police jsou spojovacím prvkem bytu

Interiér však neměl být pouze efektní a sloužit jen pro chvíle, kdy jsou zde hosté. Od začátku bylo jasné, že musí být také dostatečně praktický. A protože Milan nerad uklízí a zároveň mu vyhovuje, když interiér působí jednoduše a čistě, je zde mnoho uzavřených úložných prostor.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Vše, co v danou chvíli zrovna nepotřebuje, může schovat do nějaké z mnoha skříněk, které jsou společně s otevřenými policemi spojovacím prvkem celého bytu, protože z hlavního obytného prostoru přecházejí přes vstupní prostor až do ložnice.

Jednoduchý kontrast černé a bílé

I přesto, že zde převládají velké bílé plochy, nepůsobí interiér sterilně díky drobným kontrastům.

Například okno v ložnici poskytuje výhled na protější činžák s oprýskanou fasádou. Hlavními materiály bytu jsou černě natřené dřevotřískové desky na podlaze a bílý laminát skříněk.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Jednoduchý kontrast černé a bílé nechává přirozeně vyznít všechny prvky, které do interiéru vložili jeho obyvatelé, ať už to jsou knížky, předměty na rovnoběžkách, závěsy. Výsledná barevnost a dojem z interiéru je tak odrazem života jeho obyvatel.

FOTO: Jiří Ernest, časopis PANEL PLUS

Zajímavé jsou také trubky ve vstupním prostoru bytu vyrobené kovářem, které slouží jako věšák a zároveň botník a na zdi vytvářejí svými stíny zajímavé struktury. A na bílé ploše stěny září modrý abstraktní obraz, možná, že k němu časem přibude další.