Obvyklou příčinou je u všech dětí pád z houpačky, prolézačky, případně ze skluzavky. Jde o pád na tvrdý povrch, tedy na udusanou hlínu, trávník, asfalt, beton nebo betonovou obrubu.

Běžné je, že se děti odřou, vážně pohmoždí, zlomí si končetinu, případně skončí v nemocnici s otřesem mozku. Nejednou si na nevyhovujících a poničených prolézačkách i dalších herních prvcích vykloubí také prst, zápěstí anebo kotník.

Písek z větších kamínků leží kolem celé klouzačky. Ta je dostatečně hluboká a vedou na ni schůdky se zábradlím z provazů z umělých vláken.

Písek z větších kamínků leží kolem celé klouzačky. Ta je dostatečně hluboká a vedou na ni schůdky se zábradlím z provazů z umělých vláken.

FOTO: archiv Nadace ČEZ

Na pískovišti, o které se nikdo nestará, jim hrozí infekce žloutenky, například z jehel pohozených narkomany. Ale i nákaza toxoplazmózou, případně další choroby přenášené zvířecími výkaly. Dostanou se do pískoviště, pokud není chráněné, tedy přikryté plachtou. Vzácností není ani infikování škrkavkou a svrabem.

Kolem moderní prolézačky je všude kolem písek z větších kamínků, který dobře tlumí náraz nebo i pád. Navíc na ní nehrozí ani to, že by se do ní děti zamotaly, vykloubily si končetinu, případně si ji zlomily. Je zhotovená ze dřeva a pevných plastů.

Kolem moderní prolézačky je všude kolem písek z větších kamínků, který dobře tlumí náraz nebo i pád. Navíc na ní nehrozí ani to, že by se do ní děti zamotaly, vykloubily si končetinu, případně si ji zlomily. Je zhotovená ze dřeva a pevných plastů.

FOTO: archiv Nadace ČEZ

Tak vypadá ideál

Po tomto výčtu mohou dětská hřiště a sportoviště vypadat jako místa pro zdraví vrcholně nebezpečná. Tak dramatická však situace není. Jde jen o to, aby si rodiče uvědomili rozdíl mezi bezpečným a méně bezpečným hřištěm. Konkrétní rozdíly ukazují docela výmluvně například námi otištěné fotografie.

Tato klouzačka nemá u šprušlí žádné zábradlí, dítě dopadá do znečištěného, ale hlavně udupaného písku. Jeho plocha je navíc nedostatečná.

Tato klouzačka nemá u šprušlí žádné zábradlí, dítě dopadá do znečištěného, ale hlavně udupaného písku. Jeho plocha je navíc nedostatečná.

FOTO: archiv Nadace ČEZ

Existují však i jasně stanovené zásady bezpečného hřiště:
1. Jeho povrch tvoří měkké materiály (písek, pryž, drť z kůry, dřevěné štěpky). Tlumí dopad nebo pád dítěte
2. Herní prvky jsou z trvanlivých materiálů, mají oblé hrany, nejsou zrezivělé ani nestabilní.
3. Nikde netrčí hřebíky, šrouby či třísky, příčky na šplhání nechybí, neprotáčejí se a dítě jimi nemůže propadnout. Stručně řečeno, všechny prvky jsou funkční, bez závad.
4. Ukotvení prolézaček musí stavbaři zapustit úplně do země, aby o ně děti nezakopávaly.
5. Písek v pískovišti je čistý, bez střepů, odpadků nebo plevele, a pískoviště chrání plot, plachta nebo jiný kryt.
6. Kolem herních prvků se nedrží voda a hřiště se pravidelně uklízí. Je také označené a oplocené, aby na něj nemohli psi, kočky a další zvířata, která chápou například pískoviště jako přirozenou toaletu.

  

Pohyb jako lék, radost i stimul

Pohyb je pro děti přirozeností i důležitou potřebou. Kvůli správnému vývoji kostí, svalů, srdce a tak dál. Ale i kvůli psychickému zrání. Děti, které jejich rodiče případně nemoci omezují v pohybu, se psychicky vyvíjejí pomaleji než jejich vrstevníci.

Na zeměkouli z železných trubek děti často uklouznou. Následuje docela divoký pád, který obvykle končí na tvrdém trávníku nebo udusané hlíně.

Na zeměkouli z železných trubek děti často uklouznou. Následuje docela divoký pád, který obvykle končí na tvrdém trávníku nebo udusané hlíně.

FOTO: archiv Nadace ČEZ

Studie lékařů a psychologů navíc jasně ukazují, že děti, které si často hrají venku:
- Bývají méně nemocné, než jejich vrstevníci, kteří tráví příliš mnoho času doma, třeba u televize nebo u počítače.
- Jsou obratnější, zručnější a zvládnou větší fyzickou i psychickou zátěž.
- Mají bohatší představivost a dokážou se lépe soustředit.
- Díky dětským hrám mají rozvinutější schopnost empatie, tedy schopnost vcítit se do pocitů druhých. Snáz navazují i kontakty s jinými dětmi a dokážou s nimi lépe spolupracovat.
- Převažují u nich kladné, optimistické postoje, chovají se ohleduplněji k přírodě a mají lepší představu o reálném světě.
- Méně trpí nadváhou nebo obezitou a méně je trápí problémy, které z nich vyplývají, včetně problémů psychických.

Příspěvek nadace

Co mají dělat rodiče v těch místech, kde hřiště nesplňuje většinu těchto požadavků? Na nevyhovující houpačky, prolézačky nebo klouzačky děti nepouštět. Nebo u nich stát tak blízko, aby jim mohli pomoci nebo je zachytili, pokud by padaly na zem. To platí hlavně pro ty nejmenší děti.

Pískoviště by si rodiče měli důkladně prohlédnout. Jestli v něm nejsou zvířecí výkaly, střepy apod. Pokud je nevyhovující, může být řešením to, že dětem udělají malé pískovišťátko třeba na balkóně. Nebo se dohodnou s dalšími rodiči a vybudují si vlastní chráněné pískoviště.

Zanedbané a špinavé pískoviště, které nic nechrání proti znečištění, zejména od zvířat.

Zanedbané a špinavé pískoviště, které nic nechrání proti znečištění, zejména od zvířat.

FOTO: archiv Nadace ČEZ

Principiálním řešením je tlak na obecní a městské úřady. Pravda, ty se v současné době ocitly v nelehké ekonomické situaci. Vědí, jak má správně vypadat bezpečné dětské hřiště. Existují na to jasné normy EU. Většina obcí však na jejich uskutečnění nemá peníze.

Na hřiště se teď složitě shánějí peníze i od sponzorů. Jednou z možností je proto grant Nadace ČEZ. Ta už šestým rokem podporuje projekt bezpečných Oranžových hřišť. Víc se o něm dozvíte na webové adrese http://www.nadacecez.cz/cs/uvod.html.

Klikněte na ikonu Oranžová hřiště. Vpravo, v kapitole Rychlé menu, pak najdete rady, jak postupovat při vyplňování žádosti o příspěvek. Na těchto stránkách se také dozvíte víc o bezpečných dětských hřištích.