Soupis jejích děl je obsáhlý a charakter návrhů velmi rozmanitý. Typologicky se dá říci, že od chemického závodu k hotelovému interiéru, místně pak od Václavského náměstí přes prázdný kopec nad Chebem (meteorologická stanice) k téměř lesní samotě.

Rukopis však vždy zůstává čitelný. Šrámková tvrdí, že dům má své povinnosti vůči člověku obecně - nesmí ho lekat, šokovat, nesmí ho ani oslňovat, musí být poctivý, dostatečně silný, aby člověka ovlivnil.

Architektka se řadí mezi představitele takzvané české přísnosti, jak historik architektury Rostislav Švácha charakterizoval skupinu tvůrců, kteří se vyznačují sklonem k minimalistickým tendencím. Sídlo ČKD na Václavském náměstí (1983), které Šrámková navrhla společně s manželem Janem, reagovalo na tehdejší dění v zahraniční architektuře.

V zastydlém normalizačním prostoru se pak budova stala jakýmsi symbolem oblevy. Postmoderní "zjevení" s velkými hodinami lehce vsazené do centra ale vzbuzovalo diskuse ještě dlouho po dokončení. ČKD budova sloužila do konce 90. let, Šrámková se posléze podílela i na rekonstrukci chráněného objektu.

FOTO: www.alenasramkova.cz/

Mezi její další práce (zrealizované či projekty) kromě pražské nádražní haly (1977), kterou navrhovala se třemi kolegy, patří kulturní centrum Lužiny (s Ladislavem Lábusem), drobná věž pro vědeckého pracovníka na Košíku, meteorologická stanice Šerák, Hypobanka na náměstí Republiky, lávka v Holešovicích, dům s pečovatelskou službou v Horažďovicích, nový Tyršův most v Přerově, sladovna v Olomouci či budova Fakulty architektury ČVUT v Dejvicích.