Obytný ateliér je vysoká (k osmi metrům) krychle s velkými okny po celém obvodě v místech, kde by mohlo být druhé podlaží. Vedle sousedních půdních bytů tak nad střechami vyčnívá jako věž. Atmosféru domu i historického centra Prahy si náš hostitel rád užívá, přesto nebo právě proto, že už třicet let bydlí ve Vídni, kde ve velké konkurenci s úspěchem provozuje vlastní galerii.
 

Krásu dřeva potvrzují i schody vyrobené výtvarníkovým synem. Vše zde spolu ladí... Krásu dřeva potvrzují i schody vyrobené výtvarníkovým synem. Vše zde spolu ladí... foto: Právo/Milan MalíčekV původních plánech je prý uvedeno, že jsme v altánu. Současné okolní byty v podkroví měly být výstavní prostory. „Od začátku to tady asi tedy bylo myšleno jako tvůrčí prostředí. A já sem jezdím rád pracovat. A Praha je krásná.“

Postel s nebesy

Když si Jan Brabenec od magistrátu ateliér pronajal, bylo v něm jen staré točité schodiště. Vede na malou plošinu, tak akorát na dvě židle a stolek. Ovšem výhled je luxusní! Vybudoval si tu před lety dřevěnou galerii, kam se vejde postel s nebesy (a ještě zbývá hodně místa nad hlavou).
 
K zázemí patří i malá kuchyňka bez dveří (vstupní oblouk zdobí dva kameny – cihly z hrobů římských vojáků z nejsevernějšího tábora legií v Evropě).
„Měl jsem jich více a chtěl jsem z nich celý oblouk. Ale zedníci je rozmlátili a vyplnili tím díru ve zdi a oblouk udělali z nových cihel… Tak to tu vypadá jak v pizzerii,“ hořce se usmívá nad ne plně podařeným dílem náš průvodce, ale radost z pobytu mu to až tak nekazí.
 

Hamaka – závěsné lůžko – je připravena hned za dveřmi pro případ, že by byla cesta po schodech do postele příliš dlouhá. Hamaka – závěsné lůžko – je připravena hned za dveřmi pro případ, že by byla cesta po schodech do postele příliš dlouhá. foto: Právo/Milan Malíček

Bytové zařízení interiéru se prolíná s vystavenými i rodícími se objekty a vše je opravdu jeden velký a harmonický celek, v kterém se může Múza houpat v zavěšené síti, vznášet vysoko u oken nebo foukat do štětců, dlát a řezbářských nožů čekajících ruce Mistra na prostorném pracovním stole. Múza se možná obtáčí také kolem točitých schodů a zřejmě i víno ze sklenic upíjí. Mezipatro je ze starých, ručně sekaných trámů (některé jsou označeny čísly, kterými si je tesaři označovali).