Test Fordu Ranger 2,2 TDCi Double Cab: pot a bahno

Nový ranger se nabízí se třemi velikostmi korby. Kromě nejlevnější verze (485 500 korun) jsou všechny modely k dostání s pohonem obou náprav. Ranger se hezky zakulatil, působí přiměřeně drsným dojmem, avšak pod líbivou karoserií pracuje osvědčená terénní technika s žebřinovým rámem.

Oproti minulé generaci ale chybí mechanické uzávěrky diferenciálů (nyní pouze elektronické), kdo chce verzi ještě do náročnějších terénů, tomu lépe poslouží ta minulá. Ranger na druhou stranu přináší komfortnější kabinu, lepší ergonomii, a je to mimochodem první pick-up, který získal pět hvězdiček v nárazových testech Euro NCAP.

Délka rangeru je 5274 mm, respektive 5359 mm (podle délky ložné plochy). Auto má užitečnou hmotnost skvělých 1300 kilogramů. Korba má v uspořádání kabiny pro dva cestující délku 2317 mm, šířka činí 1560 mm. V nabídce jsou celkem tři verze - Single Cab (pro dva cestující), Super Cab (pro pět) a Double Cab (pro pět, ale vzadu je více místa pro nohy).

Kabina je nyní více podobná tomu, co znáte z běžných osobních automobilů: hezčí je zpracování i výběr materiálů. Ford konečně odstranil nevkusné táhlo ruční brzdy, které překáželo levému kolenu, nyní je zde klasická ruční brzda.

Zmizela i druhá řadicí páka pro zařazení stálého pohonu 4x4, respektive redukce (s poměrem 2,48:1) – nyní je zde malé plastové kolečko.

Pár ergonomických chyb by se ale našlo: kromě řidičova nejdou okna stáhnout naráz. Rangeru musíte odpustit i to, že okna nejdou vytáhnout poté, co vypnete zapalování. Maličký displej rádia (stejný je i ve focusu) má v kapličce uprostřed větší sklon; jde ale spíš o zvyk, čitelnost není o tolik horší. Více zamrzí, že volant je nastavitelný pouze výškově.

Převodovka má tužší chod, k řazení je třeba používat více síly. Nemělo by vás také překvapit krátké zpřevodování, s řadicí pákou tedy budete chtě nechtě v častém kontaktu.

Čtyřválec se zdvihovým objemem 2,2 litru má hrubší chod, který je patrný zejména ve vyšších otáčkách. Původ z transitu je znát, na druhou stranu jde o užitkové auto, takže hrubší chod s větším akustickým projevem by cílové skupině neměl vadit. Motor má ve středních otáčkách hodně elánu (zejména je-li ranger prázdný), do zhruba dvou tisíc otáček je ale znát turboefekt.

Překvapením je vcelku příznivá spotřeba nafty (na dvoutunový a přes pět metrů dlouhý pick-up), která se pohybuje i při zatížení kolem 9 litrů nafty, což odpovídá údajům výrobce.

Skvělý je ranger v terénu, kde se projevují výhody tuhého žebřinového rámu, který kvůli nepřehlédnutelnému natřásání není úplně komfortní na běžných silnicích, kde se popisovaný model docela trápí (ačkoliv s ním můžete vcelku bez problému uhánět stošedesátkou, vyšší rychlost už hraničí s chybějícím pudem sebezáchovy).

S rangerem se můžete brodit až 80 cm hlubokou vodou, světlá výška činí 232 mm. Skvělá je i praktičnost, do auta můžete naložit tunu nákladu (1015 – 1265 činí užitečná hmotnost). Není problém ani s bržděným přívěsem až do hmotnosti 3,5 tuny.

Co dodat, Ford Ranger je ve všech třech karosářských verzích opravdovým off-roadem, škoda, že na rozdíl od konkurence nelze připlácet za mechanické uzávěrky diferenciálů. I tak ale ranger mimo silnice s terénními pneumatikami zvládne hodně. Kabina je nyní útulnější, s prostorností u testované verze Double Cab není problém ani při plné obsazenosti.

Trh s terénními pick-upy je v Česku malý, i když je modelů v nabídce nejrůznějších automobilek šest, což je hodně. Využití těchto automobilů je však hodně specifické, což okamžitě zjistí kdokoliv, kdo by podobné auto chtěl používat jako moderní SUV. Ford Ranger je pracant, který se nejlépe cítí na zaprášených cestách.