Test Suzuki Swift 1.3 DDiS, japonské fabie vyráběné v Maďarsku

Nový Swift, vyráběný v Maďarsku, je delší (3850 mm vs. 3760 mm), o 5 mm širší a o 10 mm vyšší než jeho předchůdce, představený v roce 2004. Vzhled je však stejný, což je netradiční, nicméně sympatické - proč dělat změny tam, kde to není potřeba?

Rozvor náprav je delší o 50 mm (nyní 2430 mm), z čehož těží cestující na zadních sedadlech. Zavazadlový prostor nabídne skromných 211 litrů, při složení zadních sedadel vzroste na 512 litrů (třídveřové provedení), respektive 528 l (pětidvéřová verze). I tak je ale kufr malý (stejně jako jeho vstupní otvor) a jeho velikost mezi malými auty je pod průměrem. Stejně jako samotná velikost vozidla, které v B segmentu patří k těm menším. Vzadu se kvůli tomu neposadí úplně pohodlně cestující nad 180 cm výšky, pro exponovanou oblast kolem chybí pár centimetrů prostoru.

Pochvalu zaslouží kabina – ač je zásluhou tmavých odstínů trochu ponurá, její dílenské zpracování je výtečné a kritizovat není nutné ani výběr byť tvrdších materiálů. Perfektní slícování je tiché i na hodně rozbité silnici a celkově je z něj cítit solidnost. Také ergonomie je na výtečné úrovni – po prvním usednutí za volant víte přesně, kde je jaký ovladač a co dělá.

Drobnou výtku máme k nastavování palubního počítače, který se nepohodlně ovládá malou tyčkou poblíž rychloměru. Elektricky ovládaná okna nejdou stáhnout dolů jedním stisknutím příslušného tlačítka (kromě řidičova), což je častý nešvar asijských značek. Také nás nepříjemně překvapilo dálkové ovládání – abyste otevřeli všechny dveře, musíte je stisknout dvakrát (po jednom stisknutí se otevřou pouze řidičovy dveře).

Skvělé jsou jízdní vlastnosti – Japoncům se podařilo namíchat dobrý mix komfortu a agility – není mnoho malých aut, která by zatáčela s takovou ochotou a radostí a skvěle držela vytyčenou stopu. Mírná nedotáčivost je dobře čitelná a snadno korigovatelná ubráním plynu a případnou korekcí volantem. Dobrému pocitu pomáhá i dobře naladěný posilovač řízení s mírně tužší charakteristikou a přesné řazení manuální pětistupňové převodovky.

Čtyřválcový turbodiesel se vstřikováním common-rail má svůj původ ve Fiatu, vyrábí se v Indii. Ve swiftu je třináctistovka příkladně utlumena, nepříjemné drnčení slyšíte pouze u nezahřátého agregátu, po zahřátí ustoupí do pozadí. U čerpací stanice možná budete chvíli váhat, zda opravdu tankovat černou pistolí, jak dobře utlumený a kultivovaný projev (i díky sníženému kompresnímu poměru) motor 1,3 DDiS má. A příjemný je i pohled na palubní počítač – při běžné jízdě není problém jezdit za 4 až 5 litrů na sto kilometrů.

Je tady ovšem jeden nedostatek a tím je výkon motoru – při zařazené trojce sešlápnete plyn až na podlahu a čekáte, že vás točivý moment ve středních otáčkách katapultuje za obzor. Jenže ač držíte plyn  na podlaze, nic moc se neděje a zrychlování je poměrně vlažné, ve vysokých otáčkách dle předpokladů uvadá.

Swift i přes menší praktičnost nabídne ve své třídě jedny z nejlepších jízdních vlastností. Dieselová třináctistovka je sice velmi úsporná, je však výrazně dražší, takže podle nás udělá lepší službu čipernější dvanáctistovka. Prodejní cena je relativně vyšší, základní výbava ale obsahuje i položky, za které u konkurence připlácíte. Swift je tak v Česku neprávem přehlížený, své možná hraje menší praktičnost, na kterou český zákazník hodně slyší.