Test Opelu Crossland X 1.5 CDTI AT: Městská štika s francouzskými kořeny

Ještě před tím, než Opel přešel pod křídla skupiny PSA a přidal se tak ke značkám Citroën, Peugeot a DS, se oba subjekty dohodly na bližší spolupráci. Vyústěním byla spolupráce na dvou crossoverech. Menším z nich je Crossland X. Příbuznost u něj hledejme v Peugeotu 2008 a Citroënu C3 Aircross.

Vznikla tak paradoxní situace, kdy Opel současně nabízí také Mokku X. O něco větší crossover stejného segmentu je však stavěn na základech dřívějšího majitele GM, nabízí i čtyřkolku a celkově je robustnější. To Crossland se soustředí spíše na variabilitu interiéru a městské zaměření pro mladé rodiny. Od začátku výroby v roce 2017 už stačil změnit pohonnou jednotku, co se vznětové verze týče. Právě s novou patnáctistovkou jsem vůz vyzkoušel.

Zmíněné příbuzenství není na úrovni dodávek či miniaut, kde je běžné sdílet co nejvíce karosářských dílů napříč značkami a snaha naroubovat tovární design na shodné panely někdy působí vtipně. Díky tomu si francouzské základy designéři Opelu mohli přizpůsobit opravdu velkoryse.

Má tedy typickou opelovskou příď, plovoucí střecha vypadá skvěle stejně jako zadní svítilny. Černý paket schoval „vousky“ v masce chladiče a další stříbrné detaily, což autu náramně sluší. Jenže ani sebehezčí detaily neschovají neforemnost karoserie. Crossland je prostě příliš vysoký a úzký. A to nejen fakticky, ale i vizuálně. Zadní dveře jsou navíc výrazně kratší a zavalitá karoserie s absurdně obřím otvorem nádrže dost vizuálně utlačuje sedmnáctipalcové disky kol.

Uvnitř se Opel na rozdíl od Francouzů snaží zaujmout především elegancí a snadnou dostupností prvků. Tvary jsou střízlivé, ovšem vše je na poměry třídy velmi kvalitně a hodnotně zpracováno. Od PSA si bere v podstatě jen klíček a infotainment, který je skvělý co se grafiky, rychlosti a intuitivnosti týče. Slušela by mu snad jen hezčí grafika mapových podkladů, ale to vem v tomto cenovém kontextu čert. Veškeré ovládací prvky mají logiku Opelu, takže pokud jste u blesku doma více než u šípů a lvíčků, budete spokojeni.

Co se prostornosti týče, musíte vzhledem k úzké stavbě počítat s tím, že i řidič se spolujezdcem se prostě musí mít rádi. Těžko si představit pohádaný pár, kterak se lokty neustále hladí, ale v tomhle autě vám nic jiného nezbude. Podélný prostor je ale více než slušný. Praktická je zadní lavice s posouváním, díky které upřednostníte zavazadelník s objemem až přes 500 litrů a dvojitým dnem nebo místo pro zadní pasažéry.

Jaký má smysl vznětový motor v segmentu B? Velmi omezený, příplatek a vyšší servisní náročnost totiž často velí spíše poohlédnout se po zážehové variantě. Nehledě na restrikce, které se proti nižším ropným frakcím šíří po celé Evropě.

Pozitivní ale je, že u Crosslandu nešlápnete vedle, co se volby motoru týče. Paleta pochází kompletně od PSA. A zážehová dvanáctistovka je včetně své přeplňované verze na vrcholu kompaktních tříválců v několika ohledech. Stejně jako testovaný kompaktní diesel.

Jde o v principu stejnou jednotku, jakou byla šestnáctistovka HDi. V celé skupině PSA tohoto dlouholetého bojovníka vystřídala patnáctistovka. Zmenšení zdvihového objemu nastalo díky snížení hlavy a zdvihu, blok je stejný. Zároveň se konstruktéři rozhodli vrátit se k šestnáctiventilové konstrukci. Spalovací prostor byl inspirován tím v závodním motoru prototypu 908 HDi FAP pro Le Mans.

Francouzi ve výfukovém ústrojí zároveň uplatnili přes dvě stovky patentů. Spojili filtr pevných částic s katalyzátorem a tuto dvojici umístili co nejblíže motoru. Díky tomu se rychleji zahřejí a řídicí jednotka nemusí vytvářet tak bohatou směs, což sníží spotřebu. Ještě před nimi je třetí, oxidační katalyzátor.

Jde tedy nejen o velmi čistý a pokrokový motor, ale uživatelsky i velmi přívětivý. Má měkký chod a s výkonem 120 koňských sil budete mít pod nohou vždy dost síly. Ve větších modelech má jednotka až 130 koní a párována je s osmistupňovou převodovkou, tady se musíte spokojit se šesti stupni. Jde ale taktéž o skříň od japonského Aisinu, která je velice jemná a chytrá. Rychle reaguje a této dvojce to spolu krásně jde. I vzhledem ke spotřebě paliva, která se během testu dlouhodobě pohybovala kolem pěti až šesti litrů v kombinovaném režimu.

Podvozek musí být tradičně schizofrenický. Jinak by to totiž ani nešlo, pokud chcete zachovat bezpečné jízdní vlastnosti vozu s proporcemi tramvaje a nabídnout zároveň i pohodlný jízdní projev. Uložení náprav je tedy měkké, díky čemuž vůz krásně filtruje malé vrásky na silnici. Na druhou stranu směrem k dorazům tlumiče tuhnou výrazněji a stejně jako u francouzských sourozenců si na některých typech nerovností všimnete zakopávání kol, když tlumiče nejsou tak rychlé v expanzi, jak by se vám líbilo.

V principu je to umění možného, byť za jízdní projev Crossland velebit nebudu. Crossland se umí i zhoupnout, na druhou stranu stabilitu na vlnách při vyšším tempu drží statečně. A když to přeženete, vše nakonec usměrní starostlivá stabilizace, která vám výkon přiškrtí velmi brzy a velmi nesmlouvavě. To vše za účelem maximální bezpečnosti, což je přesně to, co od tohoto auta čekáte, nebo byste alespoň měli.

Crossland X rozhodně není jen třetím nutným do party. Vedle excentrických Francouzů mi dává ohromný smysl v tom, že velmi povedenou techniku, cenu (pokud se nenecháte unést v konfigurátoru jako v tomto případě) a technologie přiblíží stydlivějším jedincům. Nebo prostě těm, kteří v tomto segmentu stojí o solidní auto a nechtějí se nechat zaplést do té hry s barvičkami a polepy. Jaký kontrast s prostředím, ve kterém jsem auto zvěčnil na přiložených fotkách.

A tím nechci říct, že „tohle auto je pro starý“. Určitě si totiž i ve svém okolí všimnete trendu, že mladší vyhledávají spíše vážnější auta, kdežto spokojený pár důchodců si s nadšením domů přiveze zelenkavý crossover. Takový, který marketingové oddělení zamýšlelo pro „cool“ začínající šoféry...