Článek
Aquaplaning je situace, kdy přední kola ztratí kontakt s vozovkou v důsledku hluboké vody a vůz se stává neřiditelným. Když si ho vyzkoušíte na tréninkovém polygonu, není to problém, ale tento řidič ho zakusil na americké dálnici. Bez šrámu nevyvázl.
Vidíme relativně silný déšť, ale vůz s kamerou nejede nijak závratně rychle - odhadem, samozřejmě, tachometr vidět není. Přesto vjíždí do kaluže u levé krajnice, která ho rozhodí takovým způsobem, že to nedokáže ustát.
Narazí nejprve do auta vedle sebe a pak do středových svodidel. A mohlo to být horší - mohl na silnici dostat smyk a např. do středových svodidel nebo příkopu najet mnohem prudčeji.
K aquaplaningu dochází z několika příčin, často v kombinaci všech - voda na silnici, rychlost jízdy a dezén pneumatiky. Stručně řečeno - čím víc je vody, čím rychleji vůz jede a čím mělčí jsou dezénové drážky, tím dříve přichází moment, kdy pneumatika nestačí odvádět vodu zpod běhounu a tlačí ji před sebou tolik, že se voda - tzv. vodní klín - dostane pod pneumatiku a zvedne ji z asfaltu.
V tom momentě hovoříme o aquaplaningu, a protože se s ním setkáváme především u předních kol, řidič ztrácí řízení na jedné, nebo obou stranách vozidla. A v ten moment nesmí zazmatkovat.
„Nehýbat volantem, mít kola rovně, vyšlápnout spojku, příp. u vozu s automatickou převodovkou pomalu povolit plynový pedál. A čekat, než auto dosedne zpátky na silnici,” shrnuje, co v takové situaci dělat, Jan Faktor ze školy bezpečné jízdy Max Cars.
Řešení je tedy veskrze pasivní; mnohem lepší je prevence. Jednak mít pneumatiky s dostatečně hlubokým vzorkem, a hlavně snížit rychlost jízdy, pokud na vozovce stojí kaluže vody. „Za silného deště je třeba zpomalit až o 15–20 km/h, aby dezén mohl odčerpávat pryč veškerou vodu mezi pneumatikou a vozovkou,” uvádí Matti Morri ze společnosti Nokian Tyres.