Legendární embéčko slaví, Škoda 1000 MB se poprvé ukázala před 50 lety

Na jaře 1964 se v tehdejším Československu v podmínkách centrálně plánovaného hospodářství odehrál průmyslový zázrak. Po osmi letech vývoje, navzdory byrokratickým překážkám a velmi obtížnému nákupu západních technologií, začaly z nově postaveného výrobního závodu sjíždět Škody 1000 MB, lidově řečená embéčka (zkratka MB znamená Mladá Boleslav, sídlo automobilky Škoda, a číslovka pak zdvihový objem litrového motoru).

ČSSR do projektu lidového vozu investovala více než miliardu československých korun. Jednou z variant bylo také postavení nového výrobního závodu v Mělníku (kvůli možnosti lodní přepravy). Po četných jednáních na ministerstvech a dalších institucích ale zvítězila logičtější varianta, díky které se vedle stávajícího závodu AZNP (Automobilové závody, národní podnik) v Mladé Boleslavi postavil v těsném sousedství původní továrny nový výrobní závod zahrnující lisovnu, lakovnu, svařovnu a hlavní montážní linku s třemi kilometry dlouhým dopravníkem.

Na rozloze 80 hektarů vyrostl moderní závod srovnatelný se západoevropskými automobilkami. Škoda kupříkladu jako první evropská automobilka vyráběla blok motoru přesným tlakovým odléváním z hliníkové slitiny. Stejnou metodou se vyráběla i převodovka a zhruba čtyřicítka dalších dílů.

První zákazníci si své vysněné embéčko odváželi v květnu 1964. Čtyřmetrový automobil měl samonosnou karoserii, všechna kola byla nezávisle zavěšena.  Uvažovalo se o různých typech pohonu, nakonec zvítězila varianta s motorem umístěným vzadu a poháněnou zadní nápravou.

„Skutečnost, že Škoda 1000 MB nestihla zachytit nový stylistický trend rovných a hranatějších linií, které v litrové třídě odstartovaly francouzské vozy Simca 1000 a Renault 8, nebyla tak důležitá. Její oblé a v detailech nápadité tvary měly osobité kouzlo,“ píše zkušený motoristický historik Jan Tuček ve své nové knize Legendární Škoda 1000 MB.

Zavazadlový prostor nabízel 220 litrů v přídi a dalších 120 litrů za zadními sedadly. Zajímavostí je umístění rezervního kola vpředu pod zavazadlovým prostorem za odklápěcí maskou, při manipulaci s ním nebylo nutné vyndávat obsah předního prostoru pro zavazadla. Palivová nádrž měla objem 32 litrů, víčko pro otevření bylo netradičně umístěno na pravém předním blatníku pod ozdobným logem okřídleného šípu. Samotná palivová nádrž byla pod rezervním kolem.

Embéčko, před svým vznikem interně označované jako NOV (Nový osobní vůz), se mělo podle zadání komunistické vlády z roku 1959 vyrábět celkem v pěti karosářských provedeních – kromě sedanu měly na trh dorazit také verze roadster, kabriol, kupé a sedan Airable s odnímatelnou textilní střechou.

Sériové výroby se dočkaly pouze dvě verze – klasický sedan a dvoudveřový, nyní mezi veteránisty ceněný model MBX. Praktické kombi zůstalo pouze ve fázi prototypů, dnes si jej můžete prohlédnout v mladoboleslavském muzeu automobilky.

Základní cena sedanu byla v roce 1964 rovných 44 000 korun. To při průměrné mzdě 1400 korun znamenalo 31 měsíčních platů. Celkem se po celém světě v létech 1964 až 1969 prodalo 443 156 embéček, zhruba polovina v domovském Československu. Vzácných kupé MBX se vyrobilo jen 2517 kusů.

Dnes je v Česku registrováno na 16 000 vozů  Škoda 1000 MB, na silnici jsou ale tato zakulacená auta se sympatickým úsměvem přední masky bohužel vidět sporadicky. Tedy kromě dvou srpnových dní, kdy majitelé vozů MB a MBX míří na tradiční setkání do Mladé Boleslavi.