Test Volva V70 2.0T: prostor, komfort i vysoká spotřeba

Model V70, největší kombi, které si se znakem Volva můžete koupit, technicky vychází z luxusního sedanu vyšší třídy, totiž S80. I přes relativní stáří vozu (na trhu od roku 2007) působí jeho vzhled moderně, nechybí nádech švédské serióznosti.

Automobil je celkově zaměřený na komfort, čemuž odpovídá i nastavení podvozku. Podvozek je bytelný, při rychlejší jízdě na okresních cestách vás ale může překvapit znatelný náklon v zatáčkách. Tento nešvar odstraní příplatkový adaptivní podvozek. Vůz s poměrně těžkým předkem je také při rychlé jízdě nedotáčivý.

Pohon obou náprav (AWD) se dodává výhradně k nejsilnějším verzím, u verze 2.0T s poháněnou přední nápravou tak může být při necitlivém dávkování plynu problém s přenosem poměrně vysokého točivého momentu.

Lehké řízení s nevalnou zpětnou vazbou je odtažité a do řízení vás příliš nevtáhne. Výborně jsou nastavené brzdy, jednak svým účinkem a pak také možnostmi pro jeho dávkování. Celkově výtečnou ergonomii kazí množství tlačítek na jinak originálně zpracovaném středovém panelu. Také tlačítko umístění parkovací brzdy (pod volantem) je značně nepraktické. Volant má možná až zbytečně velký průměr.

V nabídce pro V70 je buď samočinná, nebo manuální převodovka, v obou případech mají převodovky šest stupňů. Automat řadí váhavě, lepší volbou je tak poměrně přesná, lehce jdoucí manuální převodovka.

Testovaný dvoulitrový zážehový motor není pro V70 častou volbou – obvykle jsou to diesely se vstřikováním common rail. Motor 2.0T je se svými 203 koňmi možná poněkud překvapivě druhým nejslabším zážehovým motorem. I tak ale dovede s autem příjemně „zacvičit“, přeplňovaný motor s přímým vstřikováním posílá od 1750 otáček na přední kola 300 Nm. Dvoulitr se nechá vytočit k 6500 otáčkám a dobře akceleruje v celé šíři využitelných otáček. Ve městě stoupá spotřeba klidně ke třinácti litrům, mimo město se dá srazit při lehké noze na 8 – 9 litrů. Úspornost od tohoto motoru zkrátka nečekejte.

Výborná je na tomto voze prostornost, platí to nejenom pro přední cestující, ale i pro druhou řadu sedaček. Ta nabídne dostatek prostoru pro nohy i hlavy cestujících. Boční vedení předních sedadel je sice takřka neznatelné, ovšem délkou, tvarováním a nabízeným komfortem i na delších cestách potěší velkým komfortem.

Zavazadlový prostor je také bohatě dimenzovaný – v základním uspořádání nabízí 575 litrů. Sedadla jdou sklápět v poměru 40:20:40, což je velmi praktické. Nechybí ani háčky pro uchycení kupříkladu tašek, pod podlahou kufru se nachází prostor pro drobné předměty. Zajímavostí je uzamykatelná schránka pod podlahou zavazadlového prostoru.

Příjemným standardem je kompletní bezpečnostní výbava, která je dostupná i pro lacinější verze. I když slovo „laciný“ v případě V70 není úplně na místě – nejlevnější verze stojí 910 tisíc korun (benzínový dvoulitr s výkonem 145 koní).

Celkově jde o povedené kombi, které ale náročnější řidiče uspokojí jenom částečně. Hlavním nedostatkem je necitlivé řízení s příliš účinným posilovačem, který nedovede zprostředkovat potřebnou zpětnou vazbu od předních kol. U testovaného dvoulitrového motoru je na povrchu s nižší adhezí (například sníh) problém s přenosem točivého momentu - plynový pedál je zejména při rozjezdech nutné sešlapávat velmi volně. Naopak, mezi hlavní klady patří nabízený komfort, prostornost a praktičnost. Příjemným bonusem je zacílení na aktivní i pasivní bezpečnost, které je pro vozy Volvo typické.