S Leonem Cupra jsme projeli slavnou alpskou silnici pod Grossglocknerem

Závora se zvedá a my chudší o 34,50 eura (930 korun) přijíždíme na slavnou alpskou silnici Grossglockner Hochalpenstrasse, která celkem měří 48 kilometrů a často jedete ve výšce přes dva tisíce metrů nad mořem. Zatímco dole bylo slunné počasí, jen pár metrů za rozsáhlou mýtnicí se situace dramaticky zhoršuje.

O pět minut později a pár stovek metrů nadmořské výšky dále padne mlha a rozprší se. Není vidět na krok. Potvrzuje se tak stará pravda, že do hor by měl člověk vyrážet brzy ráno, protože odpoledne se počasí často rychle a dost dramaticky mění. A na této silnici to platí i v případě, že jedete v autě, nebo – pokud jste odvážnější – na bicyklu či motorce. Později klesá teplota na čtyři stupně a palubní počítač ukáže symbol náledí – v polovině července!

Cesta z Prahy na slavnou Grossglockner Hochalpenstrasse zabere 470 kilometrů, takže ji se dvěma krátkými přestávkami zvládnete za nějakých šest a půl hodiny. Testovaný Leon Cupra překvapil celkovým komfortem, za dva dny jsme s ním ujeli na 1300 kilometrů, nikdy jsme si ale nestěžovali na špatný komfort odpružení (a to má zkoušené auto 19” kola a podvozek proti základu snížený o 25 mm) nebo snad na nepohodlné sedačky (chybí jim ale bederní nastavení).

Pokud bychom testované auto měli charakterizovat jednou větou, bude to obdiv k jeho rychlosti (zvládne 250 km/h, stovku pod šest sekund), spotřebě a celkovému pohodlí.

Leon Cupra rozhodně není tak nekompromisní jako třeba Mégane R.S., ale pokud bychom si měli vybrat auto na delší cesty a sem tam nějaký okruh, byl by to právě  španělský zástupce či jeho méně výkonní bratříčkové Golf GTI a Škoda Octavia RS.

S nimi sdílí valnou část techniky, jen leon ale dostal 280 koní nebo fulldiodová světla (podle nás zbytečná, stejnou, ne-li lepší práci odvedou kvalitní bi-xenony). V zatáčkách je velkým pomocníkem elektrohydraulický závěr předního diferenciálu VAQ (VorderAchsQuersperre).

A Leon Cupra se do zatáček vrhá opravdu nebojácně – ověřeno jednak na oblíbené šumavské okresce cestou do Rakouska a rovněž na 36 zatáčkách Grossglockner Hochalpenstrasse. Zde najdete spoustu zatáček, do kterých je hezky vidět, a pod vámi není strmý sráz, takže můžete vyzkoušet limity svých řidičských schopností a pneumatik.

Cupra při sportovní jízdě reaguje velice neutrálně, na hrbolech neodskakuje a dobře drží směr. Navíc volant „netahá“, což je u silných předokolek častý problém.

Limity automobilů zde testují i samotné automobilky. Jen pár metrů za mýtnou bránou nás míjí dvě testovací Volva XC60, Grossglockner je častým místem pro testy brzdové soustavy, jezdí sem prakticky všechny automobilky, které mají vývoj na starém kontinentu.

Zdejší sjezdy jsou totiž svým klesáním a hlavně délkou dost extrémní a brzdy tady u aut dostávají pěkně zabrat. Kvalita asfaltu je ovšem špičková, na začátku jsou pro cestu nahoru dva pruhy, ale v době naší návštěvy byla vysokohorská silnice poloprázdná.

Tuhle horskou estrádu můžete sice projet za hodinu, lepší je ale vyhradit si celý den. Po cestách je spousta zastávek na odpočinek nebo focení a už pouhé pozorování vrcholků zdejších zasněžených velikánů je činnost velice příjemná. Nebo si můžete udělat pěší výlet poblíž ledovců, na Franz Josefs Höhe, 2369 metrů nad hladinou moře je dokonce muzeum automobilů (v nejvyšší nadmořské výšce na světě a navíc zadarmo).

Pozor si ovšem dejte, abyste před vjezdem na GG měli v autě plnou nádrž paliva. Při jízdě vám ručka palivoměru bude doslova padat před očima, a když si na palubním počítači zobrazíte dojezd, není neobvyklé, že padá každý kilometr o 50 nebo klidně i 100 kilometrů.

Velice tedy doporučujeme v obci Fusch natankovat, při příjezdu z Česka už na GG žádnou další čerpací stanici neobjevíte. Mimochodem – náš průměr za celoodpolední ježdění byl 25 litrů na 100 km, jakkoli celkový průměr byl (rovněž překvapujících) 6,8 l.

Pokud jste se na to číslo nepodívali znova, připomínáme, že je to spotřeba dvoulitrového benzínového motoru, který má 280 koní a na stovku zrychlí pod šest sekund. V případě Leonu Cupra ale musíte tankovat minimálně 98oktanový benzín (ale jak víme z praxe, v nouzi stačí i pětadevadesátka).

Cestou potkáváme hodně motorek, sem tam autobus nebo pomalu supící auto s karavanem (my jsme s přívěsem viděli maličké Hyundai i20). Cesta vás zavede až do 2571 m n. m. (Edelweiss), což je už samo o sobě pozoruhodné. Sníh je od zhruba dvou tisíc metrů celoročně, i v červenci jsou vidět ohromné kusy. Koneckonců tato alpská cesta je od listopadu do začátku května kvůli sněhu neprůjezdná.

I příplatkové brzdy Brembo (kotouče o průměru 340 mm vpředu a 310 mm vzadu) dostávají hodně zabrat a je to znát při návratu do údolí, a to při sjezdech podřazujeme a brzdíme motorem. Ale Grossglockner Hochalpenstrasse je extrém. Pro Leon Cupra máte na výběr buď DSG, nebo šestistupňovou manuální převodovku, kterou i doporučujeme – interakce s vozem je na mnohem lepší úrovni.

Pro ilustraci: trojku vytočíte do 140, čtyřku až do 190 km/h. Motor je nebývale pružný a na šestku klidně můžete jet padesátkou. Při 130 km/h na ten samý rychlostní stupeň přeplňovaný čtyřválec točí rovné tři tisíce otáček. Málo to není, ale zvýšený hluk to nepřináší. A pokud chcete zvuk motoru, zapněte si režim Cupra, kdy jej uměle vytvářejí reproduktory. Samotný výfuk zvenčí bohužel nezní vůbec zajímavě.

Co nám dále vadilo? Malý displej navigace, který není úplně přehledný, byť samotné ovládání je v pořádku. Taková Octavia RS jej má lepší. Dále nám u 280koňového Leonu Cupra chybělo větší odlišení a oranžová kola nebo kryty zrcátek nám přišly poněkud laciné.

Raději bychom měli třeba výraznější zadní spoiler, protože takhle cupra vypadá jako obyčejný třídveřový hatchback. Což někomu může vyhovovat (řečeno pomocí klišé vlk v rouše beránčím), někomu ne. Tak či tak je Leon Cupra (od 682 900 korun) hodně povedeným hothatchem.