Proslulý pan Bean nakoupil v hobbymarketu tolik věcí, že se mu nevešly do auta a musel křeslo připevnit na střechu. Jenže se do auta nevešel ani on sám, aby mohl řídit, a tak na volant přivázal lanko, plyn a brzdu ovládal smetákem a spojku plechovkou s barvou. Jde to i ve skutečnosti?

Stavitelé pokusného Opelu Corsa záhy zjišťují, že dvě věci na Beanově postupu nejsou reálně proveditelné – spojkový pedál „sešlápnutý” plechovkou barvy a zatáčení špagátkem připevněným na volant.

Aby se dalo volantem zatočit i víc než jen o pár centimetrů, potřebuje nějakou kladku, která bude ze dvou stran namotávat a odmotávat ovládací lano. Touto kladkou se stal starý plechový disk kola a ve správném vedení lana pomáhají očka navařená na dveřích – která pan Bean také neměl.

K ovládání spojky tu je kus prkna, který výzkumníci zapřeli o sedačku. Způsob uvolnění pedálu ale byl stejný jako u pana Beana – škubnutím za lanko. A konečně, pro ovládání plynu a brzdy bylo nutné vytvořit páku zapřenou o sedadlo.

Přesně podle vzoru není téměř nic

Nakonec tedy jediná věc přesně podle Beanova vzoru byl fakt, že řidič seděl v křesle na střeše. I výroba mechanismů byla příliš náročná na to, aby ji někdo zvládl na parkovišti hobbymarketu.

Jenže – ono to fungovalo. Až na poněkud divoký rozjezd, daný prudkým uvolněním spojky, se takhle upravená corsa dala řídit. Samozřejmě ne na silnici, ale v bezpečném prostředí – tedy, „bezpečném”; s takovou vehemencí místo rukou na volantu dostává toto slovo zcela jiný význam – dopravního hřiště.

Že si slavnou scénku pana Beana nepamatujete? Pochází z 9. epizody, nazvané „Do-It-Yourself Mr. Bean”, tedy zhruba: „Udělej si sám, pane Beane” a na oficiálním kanále pana Beana na YouTube – ano, taková věc existuje – má přes 2,9 milionu zhlédnutí.