Mercedes má ve svém portfoliu jedno auto, které je vlastně více auty. Vito je vlastně V-Klasse, jenže jednou je to trochu užitkovější verze a podruhé více luxusní verze. Tu luxusní si nemůže dovolit každý. Za Mercedes se hodně platí. Plechovější ale už tak cenově špatná není. Zvlášť když má speciální cenovou nabídku.

Jak z toho vybruslit?

Je trochu problém se vyznat v nabídce automobilky. Těch aut, která firma nabízí na vlastně stejném základu, je opravdu hodně (Ford Transit Custom Kombi, Renault Trafic Passenger, Volkswagen Transporter, Peugeot Boxer Minibus). Ten standard, že klasickou dodávku nabízí v krátké, střední a dlouhé verzi, s klasickou, střední a zvýšenou střechou, krátkým či dlouhým rozvorem, standardními koly nebo dvoumontáží… To má vlastně každý. I Mercedes. Pak je tu částečně prosklená a kompletní prosklená verze minibusu. Zase v různých délkách, výškách…

Jenže pak je tu ještě luxusní verze, která se jmenuje V, má jiné nárazníky, interiér, výbavu. Jistě, má to i Volkswagen se svým Transporterem/Multivanem, jenže ten Mercedes je přece jen někde jinde – interiér je třeba úplně vyměněný. A ne jen vylepšený.

Vzhled vozu je velmi příjemný a na rozdíl od některé konkurence je i moderní (nebudeme jmenovat)

Vzhled vozu je velmi příjemný a na rozdíl od některé konkurence je i modern.

FOTO: František Němec

Takže je tu trochu moc aut na jednom místě. My se ale posadili do červeného vozu s názvem Vito Family. Vito znamená, že je to víc plechařiny a práce než pohodlí. Tedy pohodlí je tu taky, protože je to osobní verze, ale patří to spíš blíž k těm pracovním strojům. Nutno dodat, že naše verze je ve střední délce a s osmi sedadly uvnitř.

Prostě pracovník

Interiér jasně napoví, že skutečně pochází z pracovní čety. Poznáte to na každém detailu – množství a rozmístění schránek počínaje až po použití plastů. Ano, ty jsou trochu problémem. Ne že bychom museli mít všude plasty měkoučké jak polštářek, ale jsou místa, kde by se docela hodily. Třeba na sloupcích dveří. Dlouhé pásy do nich totiž často mlátí a je to dost hlučné. Nebo už jste zkusili dát něco do přihrádky, která nemá měkkou výstelku? Lítá to v ní v každé zatáčce a je to strašný zvuk.

Přístrojová deska ale jinak vypadá standardně, je příjemná na ovládání a kdokoli se za volant usadí docela snadno.

Přístrojovka ničím nepřekvapila. Je to osobní verze pracovního modelu

Přístrojovka ničím nepřekvapila. Je to osobní verze pracovního modelu.

FOTO: František Němec

Prostornost je u tohoto auta příkladná. Co sedadlo, to samostatné pohodlné místo. Kdo má velkou rodinu, ten dnes prakticky nemůže sáhnout po ničem menším, než jsou právě tyto dodávky. Tady se vejdou dětské sedačky naprosto pohodlně (jen netušíme, proč v prostřední řadě vpravo chybí ISOfix) a k tomu i babička, dědeček, pes, kola atd. Ostatně kufr má nejmenší objem 990 litrů.

Máme však výtky, které se k Mercedesu nehodí. Tou první je posouvání řad sedadel. Je to nesnadný úkol. Vlastně skoro neřešitelný. Muž v nejlepších letech, 190 cm, statné postavy, nedokázal zadní řadu posunout. Silou, sliby s návodem. Nic nepomáhalo. Někde je chyba.

Další špatný dojem udělal infotainment, který se od třídy V taktéž liší. Nebudeme hodnotit vzhled techniky, ale design softwaru je trochu zastaralý, a hlavně ta rychlost a odezva jsou opravdu mizerné. Spárovat nový mobil trvalo opravdu neúměrně dlouhou dobu.

Na hranici

Pod kapotou se umístil tradiční naftový čtyřválec o objemu 2,1 l s výkonem 100 kW, který je k dispozici při 3800 ot./min. Točivý moment 320 N.m pak má svůj vrchol v rozmezí otáček 1200-2400 ot./min. Motor je spojen s automatickou sedmistupňovou převodovkou a pohání se zadní kola.

Agregát s převodovkou nejsou žádní olympionici, ale stačí. Auto je klidné, mírné a zvládá všechny potřeby tak akorát. Zvlášť ve městech je automat velkou výhodou. Člověk se může plně věnovat řízení velkého vozu.

Dálniční provoz je trochu problém, protože dynamické zrychlení tu je prakticky smazáno, ale auto má tempomat a na dálniční přesuny je vyhovující. Jen se nesmí moc předjíždět s krátkodobou potřebou zrychlení.

Průměrná spotřeba na počítači

Průměrná spotřeba na počítači

FOTO: František Němec

Spotřeba vozu se pohybuje někde mezi 7,5 litry při ustálené rychlosti na delší tratě po okresní silnici až po 11 litrů ve městě. Auto má na dlouhodobém počitadle spotřebu 9,4 l na 100 km, ale to bychom řekli, že by se dalo ještě dost srazit, kdyby auto nejezdilo tolik po Praze.

Podvozek je jistý, jak to Mercedes umí. I na zamrzlých vozovkách neměl problém s jakoukoli zatáčkou a neblikal na nás stabilizací. Šestnáctipalcová kola byla pohodlná a nerozhodily je drobná roleta na asfaltu ani velké díry. Auto opravdu příjemně sedí. Jen škoda, že podběhy nejsou víc odhlučněny, aby ty zimní pneumatiky nebyly tolik slyšet. Jak je příjemně tichý motor, o to víc jsou slyšet ony.

Prizmatem ceny

Jsou věci, které bychom prostě Mercedesu neodpustili. Ovšem kdyby nebylo té ceny. Čekali jsme nějaký ten milión, což by v téhle kategorii nebyl vůbec problém. Základní cena v podstatě holé a velmi užitkové verze je 669 000 Kč bez DPH. Výsledek s doplňkovou výbavou by býval skutečně přeskočil psychlogickou hranici miliónu korun s daní. Jenže je tu speciální nabídka Family, která srazí cenu na 775 000 Kč. To je i bez DPH cena, která může soupeřit i s Fordem Transit Custom Kombi, Renaultem Trafic Passenger atd. Za Mercedes.

Mercedes-Benz Vito Tourer Family 114 CDI
Motor:2134 ccm, řadový vznětový čtyřválec, turbo
Max. výkon:100 kW (135 k) při 3 800 ot./min
Max. točivý moment:330 N.m při 1 2000 ot./min
Převodovka:Sedmistupňová automatická
0-100 km/h:13,5 s
Nejvyšší rychlost:183 km/h
Průměrná spotřeba:6,6 l/100 km
Pohotovostní hmotnost:2 055 kg
Délka x šířka x výška:5 140 x 1 928 x 1 890 mm
Základní objem zavazadelníku:990 l
Poháněná náprava:zadní
Cena základní verze (bez DPH):669 000 Kč
Základní cena testované verze (bez DPH):775 000 Kč
Cena testovaného vozu (bez DPH): 775 000 Kč