Test: Facelift stárnoucího Fordu Mondeo

Není to žádná velká věc. Facelift asi přehlédnete, i když vám prozradíme, že nejlépe se pozná vetknutým stříbrným pásem do zadních světel. Stejně na ulici nakonec nebudete tušit, který vůz před vámi stojí. Bohužel zásadní změna se nestala. Hlavně se nezměnil vůz, který je zasažen bývalým plánem Fordu, kdy jedno auto mělo být prodáváno ve stejné podobě po celém světě. Všichni dnes už ví, že to byla chyba, a u Fordu to odskákalo právě nejvíc Mondeo, které dostalo interiér z amerického sourozence (tam pod názvem Fusion).

Karoserie auta je vcelku pěkná. Zajímavým prvkem je třeba rozdělení masky ve stylu Fordu Mustang. Ale není to tak výrazné. Výbava ST Line pak přidala pěkné prahy, sportovní styl, v interiéru kožené obšití sedadel a volantu s červenou nití apod. Také podvozek je o kousek snížený, což udělalo asi nejvíc. Tohle je moc pěkný styl, který lidé i po letech stále obdivují.

Bohužel interiér ukazuje, jak rychle roky utekly. Přístrojová deska je poplatná americkému vkusu, vždyť odtud pochází. To množství tlačítek, jejich rozmístění, a hlavně použití tvrdých plastů by normálně ve zhýčkané Evropě neprošlo. Jenže One Ford, tedy výše zmíněná akce s jedním autem pro celý svět… S faceliftem přichází změna, kdy všechny verze auta už mají navigaci. Ale ani o ní nemůžeme říct nic úžasného. Žádné superlativy, ba dokonce ani pochvala. Reakce na dotyk je pomalá, vizuálně i technicky jsou mapy zastaralé. Jediné, co si zaslouží pochvalu, je jednoduchost ve zvolených barvách. Je osvěžující si sednout do auta, kterému nebliká infotainment jak kolotoč, ale drží se tlumených barev.

Co do prostoru, už dávno není Ford Mondeo to, co býval. Vzadu je místa tak akorát, ale soupeři v podobě Volkswagenu Passat nebo dokonce Škody Superb předhánějí auto o parník.

Ford Mondeo byl vždy etalonem jízdních vlastností. Řídit ho byla radost. Na rozdíl od mnohých jiných konkurentů totiž nikdy neztratil alespoň malý kousek té řidičské vášně. A stále to platí. Pořád je to auto, s nímž je radost jezdit. Volant pracuje přesně, tuhne tak akorát a posílá auto tam, kam řidič chce. Je pravda, že Mazda 6 je na tom lépe, ale i tak musíme vůz pochválit, že to není jen přibližovadlo mezi dvěma body, ale dokáže při tom nabídnout i radost.

Když jsme výše zmínili, že auto je o kus k silnici blíž, je třeba také dodat, že má devatenáctipalcová kola. Spojení vražedné, chtělo by se říct. Ale není to tak. Je sice tvrdší, ale ne příliš. Docela jsme si s autem užili i na rozbitých silnicích Jizerských hor. Známe desítky aut, která jsou i na menších kolech tvrdší.

My navíc měli pohon všech kol. Samozřejmě že ten pohon všech kol je jen v případě, že proklouznou ta přední, ale auto s ním v téhle začínající zimě jelo opravdu dobře. Stejně tak musíme pochválit i automatickou osmistupňovou převodovku. Řadila skvěle, plynule a rychle.

Auto ve výbavě ST Line není ST jako takové. Prostě tak jen vypadá, ale pod kapotou nám pracoval dvoulitrový turbodiesel. Jeho nejhorší charakteristikou je prvních pět nezahřátých minut. Dost vibruje. Silentbloky toho dost pohltí, ale stejně je třeba na středovém tunelu, kde má řidič opřenou nohu, dost cítit chvění. Po ohřátí se uklidní a je krásně tichý, slušný a dynamický. Jeho průměrná spotřeba ve výsledku vyšplhala na 7,0 l na 100 km. V tom byly asi tři dny jízdy po Praze a víkendový výlet do Jizerských hor. Není to málo. Ale dá se to omluvit plně naloženým vozem.

Výsledek našeho testu je nejednoznačný. Ford Mondeo má stále co nabídnout. Má stále přednosti, o kterých si může nechat spousta jiných značek jen zdát. Především si jej koupí ti, kteří chtějí rodinné auto, s nímž bude radost jezdit. Jenže na konkurenci začíná ztrácet v několika ohledech. Dnes to ještě lze přehlédnout. Ale za rok? No, to by ten facelift musel být opravdu řádný!