Hlavní obsah

V opuštěném přívěsu našli italský sporťák. Čekal tam 35 let

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Najít ve stodole „embéčko” je oproti De Tomasu Pantera nuda. Tenhle kousek má navíc zajímavou historii - účastnil se nelegálního závodu napříč Spojenými státy. Pak ho majitel „uklidil” do přívěsu a později započal renovaci, ale nedokončil ji.

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

De Tomaso Pantera je žádoucí sporťák, když je v dobrém stavu. (Ilustrační foto verze GTS z roku 1990)

Článek

Když se řekne „italský supersport”, většina lidí si představí Ferrari nebo Lamborghini a petrolheada napadne ještě Pagani nebo Bugatti, které bylo italskou automobilkou chvíli v 90. letech. Existuje však ještě jedna značka, jejíž produkty nejsou hodny zapomnění - De Tomaso.

Dnes už neexistuje, v roce 2004 zbankrotovala, a svůj nejznámější model Pantera přestala vyrábět v roce 1992 po více než 20 letech. Za tu dobu se vyrobilo údajně 7 260 kusů, takže to zas taková vzácnost není. Přesto, když se jeden kousek najde někde zapomenutý, je to úspěch.

Přesně to dokumentuje video níže, vytvořené pojišťovnou Hagerty, specializující se na pojištění historických aut. Tahle konkrétní Pantera, verze L z roku 1972, poháněná 5,8l osmiválcem Ford o výkonu 314 koní, se našla v přívěsu v americkém státě Maine vedle starého školního autobusu a nálepka registrace na čelním skle je z let 1980-1981. Je tedy dost pravděpodobné, že tohle auto v přívěsu čekalo 35 nebo 36 let.

„Našla se” ovšem možná není správné označení. Patřila Bobu Fleischmannovi,jehož žena nyní rozprodává to, co Bob za svůj život nashromáždil. Bobův přítel Rick nyní za touhle Panterou vzal Toma Cottera, moderátora pořadu Barn Find Hunter v produkci Hagerty.

Tohle auto i závodilo

Do jaké míry o voze Bobova žena nebo Rick věděli, ovšem není tak postatné. Perličkou z historie tohoto vozu je, že v roce 1980 se účastnilo závodu U. S. Express, jehož trať vedla po veřejných silnicích z New Yorku do Kalifornie. Pantera s Bobem Fleischmannem, majitelem, a jeho kamarádem Rickem na palubě byla změřena s rychlostí 74 mph (119 km/h) automatickým radarem v Texasu.

Posádka se měla dostavit k soudu. 74 mph tehdy byla na USA poměrně vysoká rychlost, běžný byl limit 55 či 65 mph, tedy 89 či 105 km/h. Soudkyně ovšem prý byla chápavá a tak se posádka rozhodla jí říct celou pravdu. Trestem byla pokuta 25 dolarů - a soudkyně nakonec řekla, že ji mrzí, že v tom autě nemají ještě jedno sedadlo, protože by ráda jela s nimi.

Tahle Pantera zvládla U. S. Express za necelých 43. Trať byla dlouhá 2 481 mil, tedy 3 993 km, což znamená průměrnou rychlost 92,9 km/h. Nemusí to vypadat jako nějaké vysoké číslo, ale podívejte se někdy po dlouhé cestě na průměrnou rychlost v palubním počítači svého vozu.

Pokud jedete i mimo dálnice, dostat se nad 100 km/h vůbec není jednoduché. Navíc je to průměr, Bob a Rick také museli někdy zastavit pro palivo apod., takže většinu času museli jet výrazně rychleji. I u zmíněného radaru tomu tak bylo - když si ho všimli, řidič začal brzdit ze 185 km/h.

Připraven na renovaci

Pantera byla v přívěsu objevena ve stavu probíhající renovace. Povrch karoserie byl částečně tzv. v plniči, tedy připravený na lakování, a v přívěsu ležel i její částečně rozebraný motor, který vypadal, že prošel velkou, snad i generální opravou.

Pro člověka, který si tohle auto koupí, to tedy může být relativně snadný projekt. Jenže kdykoliv člověk přemýšlí o renovaci auta, měl by mít na paměti, že ve skutečnosti to bude nejméně dvakrát náročnější. Zejména, když kupuje rozebrané auto a přesně neví, co ho čeká.

Reklama

Výběr článků

Načítám