Test Škody Octavia s litrovým tříválcem

Proč se snaží Škoda nacpat pod kapotu velké octavie maličký tříválec? Důvod je prostý – emise. Papírově tyhle malé tříválce spotřebují méně benzínu než větší (i když to velmi často nebývá pravda), a to se prostě počítá do emisních souhrnů, které automobilky musí vykazovat vůči EU. A tak Škoda utlumuje čtyřválec o objemu 1,2 litru a nahrazuje ho litrovým tříválcem, který bohatě dopuje turbodmychadlem. Stačí to?

Litrový agregát je proti odstoupivšímu čtyřválci o objemu 1,2 litru výkonnější, má větší točivý moment a ve všech parametrech je prostě lepší. Srovnejte – první údaj je pro 1.0 TSI a druhý pro 1.2 TSI.

To je teorie. Jaká je praxe? Tříválce tu byly, jsou a budou, ale že bychom byli jejich příznivci, to tedy nejsme. Existují auta, kde jsou v pohodě (třeba Ford Focus), ale jsou auta, kde jejich vibrace ve volnoběžných otáčkách připomínají pračku (třeba Dacia Sandero). A tak jsme usedli do auta s očekáváním, co bude.

Luxusní auto ve výbavě Style ani nevypadá, že by mělo mít pod přední kapotou něco tak miniaturního, jako je tříválec s objemem 999 ccm. Ale stačí otočit klíčkem a… Motor tak nějak neochotně zavrčí a nemá moc příjemný zvuk. Je to takové táhlé plechové chrčení. Jakoby se motoru nechtělo naskočit.

Volnoběžné otáčky si drží statečně, nekmitá a vibrace od skládaných harmonických složek jsou precizně vyváženy. Vynikající. Jen ten motor ve studeném stavu je takový zvukově surový, stále se hlasitě ozývá a řekli bychom, že starší verze jsou tišší.

V zrcadle toho, že jedeme jen s litrovým motorem je rozjezd neskutečný. Auto pěkně plynule táhne. Ano, je to benzín, takže nemůžeme čekat, že v nejnižších otáčkách bude mít zátah jako mašina, ale důležité je to, že nepoznáváme problém s jakoukoli částí jeho výkonové křivky nebo křivky točivého momentu. Zrychlení je příjemné, plynulé a motor se s autem ani nepere. Už není důvod se bát. Začíná jízda, kde dostáváme jen samá pozitivní překvapení.

Tak hlavní je to, že motor má opravdu dost kuráže, že auto zvládá s přehledem. Samozřejmě, že když chceme předjíždět, nemůžeme počítat s extrémním zátahem, zvlášť v naloženém stavu je to trochu slabší, ale zkusili jsme si předjet několik nákladních aut a nebyl nejmenší problém.

Stejně tak i náš oblíbený kopec, kde se jasně ukáže převodování a dýchavičnost motorů. Některé potřebují podřadit na čtyřku, jiné si jej svižně vyletí i na šestku. Octavia patří k té druhé kategorii. To bylo hodně velké překvapení.

Dobře na nás působí pružné zrychlení. Pocitově bychom řekli, že motor 1.2 překonáváme. Třeba z 80 na 120 km/h jsme za necelých sedm sekund (u kombi jsme naměřili rovných sedm) a zrychlování nekončí, krásně pokračuje dál. Nezastaví ho ani 130 km/h. Motor to zcela jednoduše posouvá ještě dál.

České dálnice nejsou stavěné na vysoké rychlosti a ani silniční zákon to nedovoluje, takže tachometrových 140 km/h, kdy jsme sundali nohu z plynu zvládl motor s bravurou. Jedinou nevýhodou pak je, že jinak při jízdě tichý motor ve vysokých rychlostech začíná nepříjemně drnčet. Je to takový koncert na plechovky od piva. Škoda.

Tabulky nám říkají, že průměrná spotřeba by měla být 4,4 l na 100 km. Na snímcích se můžete podívat na hodnotu 7,6 l na 100 km. To je však jen chvíli po převzetí vozu a s popojížděním pražskou dopravou. Postupně jsme se pohybovali v rozmezí 7,8 l na 100 km ve městě až po 4,7 l na 100 km, kdy jsme ustálenou jízdou po pražském okruhu vymezili opravdu nejnižší hranici. Tabulkové hodnotě se to tedy neblíží. Ovšem důležitý je průměr.

My se dostali na 6,7 l na 100 km. Je to hodně. Ale neberte to moc jako směrodatnou hodnotu. S motorem jsme se opravdu moc nemazali a raději jsme pod plným plynem zkoušeli dostat oktávku do úzkých. Což se nám překvapivě nepovedlo. Tříválce tedy nezačneme milovat, ale určitě jim na základě našeho testu budeme věnovat víc pozornosti.