Stuartova dálnice má však své specifikum. Jde vlastně o dálnici přes totálně pusté území, kde i zatáčka je výjimkou. Na extrémně dlouhé dálnici severně od Alice Springs je jen několik měst. Okolo nich je samozřejmě rychlost opět omezena. Ale všude kolem jsou bílé kruhové cedule s přeškrtnutým prázdným polem.

A navíc jsou tu kolem nasázené značky, které řidič za jízdy asi nepřečte, ale u kterých stojí za to zastavit a prozkoumat je. Píše se na nich, že řidič má jet přiměřeně podmínkám. Má dodržovat bezpečný odstup od auta před sebou, jet rychlostí bezpečnou a přiměřenou schopnostem svým, auta, stavu silnice a počasí. V noci má rychlost snížit. A že je třeba stále dávat pozor na zvířata a lidi u silnice. Víc nic.

Vláda očekává, že lidé budou jezdit přiměřenou rychlostí, bezpečně a tak, jak zvládnou.

Austrálie přistoupila ke zrušení omezení poté, co v roce 2014 zavedla testovací provoz podle těchto pravidel. Ukázalo se, že na dálnici po zrušení omezení lidé nejedou rychleji než předtím. Prostě navolí svou optimální rychlost a tu drží. 85 % řidičů jelo mezi 133 – 139 km/h.

Nehody, které se tu staly (bylo jich 11), nebyly vážné a ta nejvážnější měla jiný důvod než rychlost – alkohol za volantem a nepoužití bezpečnostního pásu.

Zajímavé je vyjádření vlády. „Nejde o povolení k bezohledné jízdě, je to podpora jednotlivců, aby sami rozhodovali o své zodpovědné jízdě,“ píše se v prohlášení. „Vláda očekává, že lidé budou jezdit přiměřenou rychlostí, bezpečně a tak, jak zvládnou.“

Po dobrých zkušenostech s touto dálnicí se plánuje prodloužení neomezených míst i na další komunikace v Austrálii.