Důvody vzniku Fiesty byly čistě pragmatické, ropná krize sedmdesátých let si žádala malé, lehké a úsporné stroje, které se na trhu začaly objevovat jako houby po dešti – například Renault 5, Fiat 127, Peugeot 104, Audi 50 a s ním spřízněný Volkswagen Polo.

U Fordu dostal projekt vývoje malého hatchbacku zelenou v září roku 1972, byl známý pod kódovým označením Bobcat. Automobilka důkladně prověřila možnou poptávku a začala zvažovat varianty s pohonem předních a zadních kol.

Ford Fiesta z roku 1976, vedle něj Henry Ford II

Ford Fiesta z roku 1976, vedle něj Henry Ford II

FOTO: Ford

Při výzkumu s potenciálními zákazníky se ukázalo, že největší šanci má předokolka, byť šlo o jednu z nákladnějších variant z hlediska nákladů na vývoj. Mělo jít o objemový model, takže byla zapotřebí i nová továrna – Ford se rozhodl pro Španělsko.

Vláda generála Franca měla velmi striktní požadavky, které tamní velcí automobiloví hráči (Renault a Seat) museli splnit, velká americká automobilka si však vyjednala výjimku. Tak vznikl závod Almussafes poblíž Valencie, kde se dodnes vyrábějí modely Kuga, Mondeo, Galaxy, S-Max a Transit Connect.

Další otázkou byl design nového vozu – automobilka se rozhodla uspořádat soutěž mezi svými studii v Duntonu, Merkenichu a také studiem Ghia, ve kterém Ford získal většinový podíl. Vítězný návrh kombinoval studie všech tří účastníků, nejvíce měl však z nákresů hlavního návrháře Ghia, Toma Tjaardy.

Metro, Amigo, Bravo, Sierra.. Fiesta!

I nad jménem se Ford důkladně zamyslel, ve hře byla například označení Metro, Amigo, Bravo či Sierra, ale sám Henry Ford II. se rozhodl pro název Fiesta. Ten sice vlastnil koncern General Motors, ale Ford dojednal bezplatné použití s jeho tehdejším předsedou správní rady GM Tomem Murphym. Výroba začala v květnu roku 1976.

Ford Fiesta z roku 1978

Ford Fiesta z roku 1978

FOTO: Ford

Po technické stránce se Fiesta nijak nevymykala dobovým konvencím, vpředu měla zavěšení MacPherson, zadní náprava byla tuhá s Panhardovou tyčí. Vpředu byly použity kotoučové brzdy, vzadu bubnové, standardně fiesta jezdila na dvanáctipalcových kolech.

Pod kapotou měla inovované motory řady Kent s označením Valencia (dle nové továrny), základem nabídky byl čtyřválec s objemem 957 cm3 v provedení s nižším i vyšším kompresním poměrem a výkonem 40 nebo 45 koní. Větší čtyřválec s objemem 1117 cm3 disponoval výkonem 53 koní.

Čtyřstupňová manuální převodovka měla krátké kvalty, aby co nejlépe využila dostupnou sílu, navzdory hmotnosti okolo 750 kg nešlo o výrazně svižné auto – s motorem 1,1 litru zrychlilo na 100 km/h za 17 sekund.

Rychlost přišla postupně, Ford si nejprve otestoval zájem na evropském trhu fiestou modelového roku 1980 s motorem o objemu 1,3 litru a 66 koňmi, o další rok později už představil plnotučnou sportovní verzi XR2 s motorem 1,6 a 91 koňmi. Tu spolehlivě poznáte podle kulatých předních světel a blinkrů v blatnících, dalším vodítkem jsou efektní černé plasty.

Ford Fiesta XR2 (1981)

Ford Fiesta XR2 (1981)

FOTO: Ford

Úspěch se dostavil okamžitě – během pouhých třinácti měsíců byl vyroben milión exemplářů. A fiesta tak mohla směle pokračovat dál, druhá generace z roku 1983 byla sice jen důkladným faceliftem, ale nabídla nové motory včetně benzínové 1,4 se 75 koňmi a dieselové 1,6 verze XR2 pak posílila na 97 koní. U výkonnějších provedení byla použita pětistupňová manuální převodovka a čtyřválec 1,1 mohl být vybaven variátorovým automatem CTX.

Ford Fiesta (1989) verze XR2i

Ford Fiesta (1989) verze XR2i

FOTO: Ford

Poslední generace na trhu od roku 2008

Třetí generace fiesty z roku 1989 na zcela nové platformě byla poprvé k mání v pětidveřovém provedení, kromě sportovních verzí XR2i s atmosférickým motorem 1,6 se představila také varianta RS Turbo, přeplňovaná turbodmychadlem Garrett T2. Čtvrtá generace byla vyráběna od roku 1995, následující přišla v roce 2002, aktuální šestá generace je na trhu od roku 2008.

Před čtyřiceti lety šlo pro Ford o klíčový model, který vznikal díky v té době největší jednorázové investici automobilky. Mezi konkurencí fiesta nebyla nejlepší v ani jedné z automobilových disciplín – komfortu, rychlosti, zpracování a tak dále.

Všechny ale zvládala nadprůměrně dobře, aniž by měla zásadní chyby. To je solidní základ, který během let Ford nadále zdokonaloval. I proto zachoval původní název, který je pro řidiče určitým symbolem a v řadě případů synonymem pro kvalitní malé auto.