„První auto bylo starší než většina jeho uživatelů,“ popisuje začátek nápadu v Česku Šimoník. Trojice kamarádů z okolí Brna řešívala, že by se jim občas hodilo auto, ale každý den je nepotřebovali. Peněz nazbyt nebylo, tak si před dvanácti roky dohromady koupili letitou zastavu.

Vytěžovala se pravidelně, dlouho nikdy nestála. Později už nestačila, a proto k ní přikoupili ojetou Škodu Felicii. Zájemců o vozy ovšem přibývalo. A tak vzniklo družstvo Autonapůl. Nejstarší carsharingová (sdílení aut - pozn. red.) iniciativa u nás. „Vstoupil jsem do projektu před sedmi lety. Tehdy jezdívala čtyři auta. Od té doby rosteme ročně o půlku,“ říká Šimoník.

Největší růst? Praha

Dnes už více než dvěma stovkám lidí v pěti městech slouží 21 sdílených, družstevních automobilů: od městských typu Škoda Citigo po velké sedmimístné rodinné. Vedle Brna jezdí v Praze, Liberci, Ostravě a Plzni.

„Do léta koupíme dalších devět vozů. Čtyři z toho zamíří rovnou do Prahy, kde je o službu velký zájem,“ plánuje Šimoník s tím, že na každý sdílený vůz připadá čtyři až deset řidičů. Než do něj řidič nasedne, musí podepsat příslušnou smlouvu, což stačí jen poprvé, a složit vratnou kauci pět tisíc korun. Poté získá přístup do on-line rezervačního systému a čipovou kartu. V počítači si přes speciální on-line systém vybírají vyhovující kus.

V nabídce jsou modely různého stáří, velikosti, typu paliva i řazení, nechybějí ani ty s automatickou převodovkou. Následně si stačí rezervovat přibližnou délku jízdy, začíná se od hodiny.

Služba carsharing společnosti Autonapůl.

Služba carsharing společnosti Autonapůl.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Po odkliknutí všeho potřebného se na dotyčnou čipovou kartu nahraje aplikace umožňující auto zaparkované na určeném veřejném parkovišti otevřít. V jeho schránce najdou klienti klíčky a doklady. Stačí nastartovat, bez platné rezervace a čipové karty to ovšem možné není. I kdyby se tak do vozu dostal zloděj, neodjede s ním,“ přibližuje Šimoník a doplňuje: „Námi používaná bezkontaktní technologie pochází ze Švýcarska. Zavedli jsme ji před více než rokem.“ Moderní technika přitom nahradila osvědčené předávání klíčků z ruky do ruky.

Platba od hodiny

Průměrným klientem družstva je člověk z města, jenž zpravidla využívá k pohybu chůzi nebo MHD. Sdílený vůz potřebuje na dovolenou, pracovní cestu, na víkend či na velký nákup.

Podle statistik se tak služba vyplatí lidem, kteří ročně najezdí do deseti tisíc kilometrů. U Autanapůl platí dvě sazby – za rezervované hodiny: od 12 do 32 Kč, plus za ujeté kilometry: od 3,9 do 6,4 Kč/km. Výsledná částka, hrazená fakturou kvartálně, se zákazník od zákazníka výrazně liší. Výhodnější ceny čekají na ty s pravidelným 250korunovým paušálem.

Chod vozového parku je jinak plně hrazený ze získaných peněz. Využívají se vedle nákupu paliva rovněž na technické kontroly, servis a údržbu aut, jejich povinné ručení a havarijní pojištění, povinnou výbavu, dálniční známku atd. Nakupuje se za ně i vybavení interiérů, střešní nosiče, držáky na kola…

Kdo potřebuje v Brně převážet větší předměty, mj. stavební materiál, může si půjčit vozík. „V jiných městech zatím řešíme, kde ho uskladnit. Každý z našeho týmu pracuje nejčastěji z domova, kde podobné prostory nemá,“ dodává Šimoník.

S navigací se počítá

Uvnitř sdílených automobilů pak nechybějí USB nabíječky pro mobily, držáky na ně. Počítá se s tím, že uživatelé využijí navigace v chytrých telefonech nebo budou během řízení telefonovat.

„Lze jezdit po celé Evropě. Jen dálniční poplatky si tam hradí každý sám. Co vím, tak lidé z Brna vyrážejí hodně do Rakouska a na Slovensko, z Plzně a z Prahy zase do Německa, z Ostravy do Polska,“ vypočítává. Poté, co si splníte cestovatelské plány, auto prostě vrátíte na místo, z něhož jste vyjeli. Přiložením své karty je uzamknete, čímž se vám přestanou počítat placené hodiny.

Všichni, kdo sdílejí auta, musejí před opuštěním vozů dodržovat několik pravidel slušnosti. Nesmějí v nich například kouřit. Měli by po sobě také uklidit, nádrž dotankovat aspoň do poloviny. „Spoléháme na vzájemnou sociální kontrolu. Kdyby někdo dělal nepořádek stále, nemáme problém se s ním rozloučit,“ shrnuje Šimoník. Naopak vozit si s sebou můžete, co chcete – včetně zvířat.

Zdokonalený vozový park

Dávno pryč jsou také doby, kdy vozovou flotilu družstva tvořily ojetiny. Dnes vlastní nová nebo předváděcí auta, v průměru do tří let věku. V drtivé většině jezdí na benzín či naftu, část pak na LPG. Z pohledu značek převládají škodovky. Zajímavé je také pokrytí jejich nákupů z půjček od uživatelů, jimž se takto zhodnocují peníze líp než na běžném bankovním účtu.

„Vsadili jsme na benzíňáky, máme sice v chodu ještě nějaké nafťáky, ale upouštíme od nich. Jsou dražší na opravy, jejich motor trpí krátkými cestami. Navíc do ovzduší vypouštějí více škodlivých látek. No, a snažíme se také předcházet chybám typu: někdo omylem natankuje do nádrže místo nafty benzín,“ vysvětluje Šimoník.

Není nutné vůz vlastnit, důležité je mít ho k dispozici, když potřebujete

Cílem Autanapůl je snížit vedle emisí hlavně množství vozů v ulicích měst. Problém zaparkovat u bydliště má stále více lidí. Odborníci přitom spočítali, že průměrný vlastník automobilu s ním jezdí hodinu denně. Projekty založené na podobném principu fungují v západní Evropě již desítky let. Jednoduché myšlenky – není nutné vůz vlastnit, důležité je mít ho k dispozici, když potřebujete – tak využívá třeba ve Švýcarsku přes sto tisíc, v Německu dokonce více než milión osob.

V podstatě jde laicky řečeno o levnější podobu stále otevřené autopůjčovny. S ní má společnou nejen 24hodinovou podporu na telefonu, ale i řešení případné nehody. „Je-li nezaviněná, nehradíte nic. Jen zavoláte asistenční službu. Zaviníte-li ji, platíte stanovenou spoluúčast, minimálně dva tisíce, maximálně 25 tisíc. Nově se na rizika lze připojistit,“ dodává Šimoník.

Sdílených aut zvolna přibývá

Podle posledních březnových statistik se pohybuje v ČR 108 sdílených aut hned několika subjektů. A stále přibývají. Autonapůl nyní usiluje o otevření poboček v Pardubicích či Hradci Králové.

„Všechny technické a administrativní věci jsou zařízené, teď tam jen potřebujeme najít první skupinku lidí, kteří by o službu měli zájem,“ říká Šimoník. Na otevření nové lokality je nutno mít čtyři až šest zájemců. Vedle nadšenců k nim patřívají malé realitky, architektonické a projekční firmy, neziskovky, například Hnutí Duha a Nadace Partnerství.