„Ještě v sobotu jsme na setkání trabantů mluvili o starých časech,“ poznamenal Langův bývalý spolupracovník Werner Reichelt. Trabant 601 se vyráběl v letech 1964 až 1990, celkem se vyrobilo více než 2,8 miliónu vozů.

Během posledních dvou dekád sice trabanty nejen v někdejší NDR téměř zmizely ze silnic, postupně se ale tato kdysi vysmívaná vozidla změnila v ceněný sběratelský artikl.

Legenda Trabant
Během své běžné kariéry si trabant vysloužil od ostatních motoristů spíše posměch, což dokládají i přezdívky jako „splašené trsátko“ nebo „bakeliťák“. Ty narážely na fakt, že povrch auta nebyl z plechu, ale z duroplastu – směsi odpadní bavlny a pryskyřic. Méně už je mezi lidmi známo, že kostru, na které byly duroplastové výlisky připevněny, tvořila tradiční ocel. Až nenávist řidičů jedoucích za ním pak trabant vzbuzoval kvůli namodralému dýmu valícímu se z výfuku.
Pod kapotou se totiž téměř po celou dobu výroby, tedy od roku 1957 až do konce 80. let, skrýval jen dvouválcový vzduchem chlazený dvoutaktní motor. A dvoudobé motory, jak známo, spalují kromě benzínu i olej. Stačilo pak, aby někomu při tankování „ujela ruka“, ve směsi skončilo více oleje než výrobcem doporučená dvě až tři procenta, a trabant za sebou vytvořil kouřovou clonu, kterou by mu v některých případech záviděla snad i osádka torpédoborce při námořní bitvě.
Majitele trabantů ale takové věci nemusely trápit, jejich vozítko až na nepříliš vysoký výkon motoru poskytovalo „za málo peněz hodně muziky“. Lacinější nové auto snad ani nešlo koupit, koncem 70. let přišel trabant v Československu na 36 500 korun, přičemž nejlacinější škodovka stála o 20 000 korun více a cena téměř nedostupných západních aut v Mototechně atakovala 200 000 korun. Pokud se navíc podařilo sehnat trabanta v praktické verzi kombi, dal se podle pamětníků s jeho pomocí postavit i dům.
Dnes jsou ale trabanty na silnicích v Německu i v zemích, kam se vyvážely, k vidění spíš výjimečně. Běžnému provozu už nestačí a velká část z nich navíc skončila v rukou nadšenců, kteří je buď udržují v původním stavu, nebo je nákladně upravují – v každém případě opouštějí garáže jen výjimečně. Trochu zvláštní přístup má pak skupina českých fandů, kteří jen mírně upravenými trabanty projeli nejprve kus Asie, předloni zamířili na jih Afriky a letos zdolali cesty i necesty Jižní Ameriky.
Trabant je přes své rozměry i nepříliš vysoký výkon na podobné cesty z jistého úhlu pohledu ideální. Jeho konstrukce totiž umožňuje opravovat automobil po cestě doslova na koleni a částečnou generálku motoru lze provést třeba na kuchyňské lince. Jednoduchost a laciná výroba byly také hlavními podmínkami, jež začátkem 50. let dostali konstruktéři východoněmeckého lidového vozu. Poválečný průmysl, dosud zápasící s následky války, by ostatně nějaký složitý vůz vyráběl jen obtížně.
Nakonec dostalo zelenou auto, u něhož by plechové části karoserie nahradily výlisky z náhradního materiálu. Prvním dílem, pro který byl duroplast použit, byla v roce 1952 kapota vozu IFA F 8. Duroplast se ale nehodil pro složitější tvary, a tak vznikl typ P 70, předchůdce trabantu, kterého v letech 1955 až 1959 vzniklo 36 000 kusů – část skončila i v Československu. Od roku 1958 se pak vyráběl Trabant 500 a o čtyři roky později přišel typ 600, který se lišil hlavně větším objemem motoru.
V roce 1964 představili inženýři vůz, který s drobnými změnami vyjížděl z bran továrny dalších 27 let – Trabant 601. Automobil, který dostal na paměť sputniku jméno podle německého výrazu pro družici a na který čekali východní Němci často dlouhá léta, se stal nejznámějším modelem, vyrobili jich přes 2,8 miliónu kusů. Poslední sjel z výrobních pásů v saském Zwickau 30. dubna 1991. Jen zlomek z nich – přesně 38 865 – měl pod kapotou čtyřtakt z Volkswagenu Polo o objemu 1,1 litru montovaný od roku 1988.
Kvůli tomu muselo auto projít náročnou úpravou – nádrž se přestěhovala od motoru dozadu a díky hrdlu v zadním blatníku už řidič nemusel při tankování otvírat kapotu – ani to ale nemohlo zvrátit fakt, že trabant byl beznadějně zastaralý. Zajímavý osud pak měla jedna z posledních dodávek trabantů do Polska. V roce 1990 už o ně nebyl zájem a auta zamířila do Turecka, kde marně čekala na vyřízení dovozního povolení. To ale nepřišlo a 444 trabantů zamířilo zpátky do Německa, kde byly v roce 1995 po 19 444 markách (tehdy 360 000 Kč) za kus.