Láskou k automobilovému sportu zahořel Enzo krátce před desátými narozeninami, když jej otec Alfredo vzal ještě s bratrem Dinem na závod Coppa Florio. O rok později už se malý Ferrari vypravil sám sledovat řidiče, soutěžící na trati z Modeny do Ferrary. A ke svým dětským snům, stát se operním pěvcem či sportovním novinářem, přidal další - rozhodl se být automobilovým závodníkem. Poslední přání se mu sice krátce po první světové válce splnilo, ještě předtím ale zasáhla do jeho života poprvé tragédie.

Od Alfy Romeo ke Scuderia Ferrari

Během roku 1916 podlehli Alferdo i Dino Ferrariovi epidemii chřipky a Enzo sám unikl smrti jen o vlásek. Koncem války se vrátil domů, rodinou firmu, která předtím slušně prosperovala díky dodávkám pro železnici i opravám automobilů, ale našel v troskách. Musel se tedy nechat zaměstnat. V automobilce Fiat jej sice odmítli, uchytil se ale u malé společnosti CMN, se kterou pak spojil i své závodnické začátky. Prorazil ale až poté, co přešel k automobilce Alfa Romeo. Obsadil druhé místo na Targa Florio 1920 a vyhrál i několik méně významných závodů.

V roce 1923 se Ferrari oženil s tanečnicí Laurou Garellovou a říká se, že kvůli ní odešel z okruhů a věnoval se organizaci. V roce 1929 založil stáj Scuderia Ferrari, která jezdila s vozy Alfa Romeo a koncem 30. let ho automobilka pověřila vedením své závodní divize. Ferrari měl v té době už jméno a známé bylo i jeho logo.

Vzpínajícího se hřebce převzal v roce 1923 od matky italského leteckého esa z první světové války, hraběte Franceska Baracci. Umístil ho na žlutý štít (barva Modeny), přidal písmena SF, tedy Scuderia Ferrari. Typická červená pak byla mezi válkami italskou národní barvou v automobilových závodech.

Zahraniční linky na historii Ferrari
Oficiální stránky Ferrari
Historie Enza Ferrariho
Historie a všechny modely značky Ferrari

Nová automobilka

Ještě předtím, než získal významný postavení u Alfy Romeo, přihodilo se v jeho životě něco mnohem důležitějšího. V lednu 1932 se mu narodil syn Alfredo, zvaný Dino, ve kterém se Enzo doslova viděl. Posílal ho do nejlepších škol a přál si, aby syn, nadějný konstruktér, jednou převzal vedení firmy.

Mezitím se Ferrari rozešel s Alfou Romeo a po přestávce, způsobené válkou i smlouvou, jež mu zakazovala čtyři roky působit v oboru pod svým jménem, založil v roce 1948 vlastní automobilku. Jeho cílem ale nebyla výroba běžných automobilů, Ferrari toužil "jen" vytvořit ty nejlepší závodní automobily.

Niki Lauda v monopostu Ferrari Formule 1:. Niki Lauda v monopostu Ferrari Formule 1

 

A to se mu podařilo, v roce 1952 se Alberto Ascari s Ferrari stal poprvé mistrem světa formule 1. Od té doby jezdci ve Ferrari nasbírali přes tucet titulů. Vzpomeňme tedy několik slavných jmen, která se objevila během let za volanty závodních monopostů Scuderia Ferrari.

Mezi ty nezapomenutelné patří Tazio Nuvolari, Juan Manuel Fangio, Alberto Ascari, Jacky Ickx, Mario Andretti, Niki Lauda, Gilles Villeneuve, Michele Alboreto, Gerhard Berger, Nigel Mansell, Alain Prost, Jean Alesi, Eddie Irvine, Rubens Barrichello a v neposlední řadě Michael Schumacher.

Il Commendatore

V půli 50. let ale postihla Ferrariho rána, ze které se nikdy úplně nevzpamatoval. Dino onemocněl svalovou dystrofií a v červnu 1956 zemřel. Ferrari na památku svého syna na veřejnosti od té doby nesundával černé sluneční brýle a pojmenoval po něm také jedno z nejslavnějších a nejkrásnějších sportovních aut 60. a 70. let, Ferrari Dino. Enzo měl sice ještě syna Piera, který se narodil v roce 1945 z nemanželského vztahu, vztah k němu ale nebyl nikdy tak silný.

Ferrari Dino GT:. Ferrari Dino GTfoto: NOVINKY/Jan Čech

Ferrari, přezdívaný Il Commendatore a proslulý autoritativním stylem řízení, se od Dinovy smrti upnul ještě více k firmě. Ta ale přestávala být hlavně výrobcem závodních vozů a z továrny v Maranellu stále častěji vyjížděly vozy pro běžné silnice.

Enzo sice měl ke svým zákazníkům rezervovaný vztah - říkal, že jsou to často snobové, kterým příliš nejde o automobil s perfektními jízdními vlastnostmi - na druhou stranu ale pomáhali financovat závodní stáj. Finanční problémy sice nakonec koncem 60. let přivedly firmu do náruče koncernu Fiat, Enzo si ale svůj vliv udržel až do své smrti v roce 1988.