„Máte štěstí, přijeli jste akorát. Zrovna vařím mast a budu ji slévat. Podržíte mi plátno?“ V malé místnůstce bublá na elektrickém vařiči ve velikém hrnci temně zelená hustá tekutina, základ budoucí léčivé masti. Přes jemné plátýnko ji Libuše Bryndová cedí do menší nádoby. „Na ekzém, lupénku, spáleniny, oděrky, kuří oka, akné, opruzeniny, růži,“ vypočítává, na co všechno se tahle „mastička první pomoci“ dá s úspěchem použít. Kromě mastičky si pětapadesátiletá překladatelka a publicistka vyrábí i konopný výtažek, kterým si vyléčila těžké astma.

„Když jsem viděla, jaké vedlejší účinky mají léky, které mi předepsal lékař s tím, že je budu muset brát do konce života, první, co mě napadlo, bylo, že asi nebude dlouhý,“ směje se. Její babička byla bylinkářka a ona vystudovala chemickou průmyslovku. Obojí se jí hodí.

Když scedíme mast a sedneme si k šálku bezinkového čaje, dozvím se celkem podrobně, jaká široká škála léčivých látek se v téhle jednoleté, dvoudomé, přes dva metry vysoké bylině skrývá. Že se má dostat do lékáren Libuše Bryndová vítá. „Jen nevím, kdo na ni bude mít. Pokud bude tak drahá jako Sativex, tak z nemocných asi nikdo.“

Libuše Bryndová připravuje svou léčivou mast - samozřejmě z konopí.

Libuše Bryndová připravuje svou léčivou mast - samozřejmě z konopí.

FOTO: Petr Horník, Právo

Sprej za osm tisíc nebo za dvě stovky

Sativex je konopný ústní sprej, který je u nás povolený. Lze jej objednat z Anglie, je určen k zmírnění neuropatické bolesti, křečí, nadměrného močení a ke zmírnění bolesti při rakovině. Pomáhá, i když podle nemocných i vědeckých pracovníků mnohem méně než vhodné odrůdy léčivého konopí. Balení na měsíc vyjde podle závažnosti onemocnění od deseti do několika desítek tisíc korun, které si musí nemocní sami zaplatit. Což je drahá léčba. Libuše Bryndová tvrdí, že ona umí z kytky, kterou si sama vypěstuje, vyrobit podobný výtažek tak za dvě stovky.

„Úplně jednoduše,“ odpovídá vzápětí na můj dotaz, jak zabránit zneužívání konopí. „Vytvořením centrálního registru pěstitelů. Tam by se přihlásili ti, kteří se konopím léčí. Huliči a překupníci by jistě neměli zájem na sebe upozorňovat.“ Užívání konopí k relaxačním účelům však považuje tahle svérázná paní, která má za sebou roky soudních tahanic právě za pěstování konopí, než ji soud před dvěma lety nakonec osvobodil, za poměrně neškodné. „Rozhodně to škodí méně než alkohol a cigarety, na které lidé umírají po celém světě snad každou minutu.“

Podle lékaře Tomáše Zábranského, který se zabývá adiktologií, tedy vědou o závislostech, by člověk musel zkonzumovat více než 40 kg vysoce potentní marihuany za jednu hodinu, aby to byla smrtelná dávka. „Což je v praxi nemožné,“ tvrdí Zábranský, vedoucí oddělení pro vědu a výzkum Centra adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Jenže právě dávkování konopí je kamenem úrazu. Léčit ano, shodují se odborníci, ale pod lékařským dohledem. Jinak hrozí, že se nemocný dostane do rauše, lidově řečeno se „zhulí“, což může u někoho vést k nepříjemným psychickým stavům.

Zhulený? Ne, v hladině alfa

Radikální názor na užívání konopí má výživový poradce Jiří Stabla z Ostravy. Podle něj se vědomí po požití THC, což je psychoaktivní látka obsažená v konopí, dostane do hladiny alfa. A ta není nijak nebezpečná.

„Mozek v ní mnohem ochotněji přijímá informace. Využívá se to třeba při výuce cizích jazyků. V hladině alfa je pro organismus přístupnější nastartovat autoimunitní systém a začít se léčit. Samozřejmě je třeba začít s minimálními dávkami.“ Jiří Stabla dříve patřil mezi radikální odpůrce jakékoli konzumace drog. Je vyznavač zdravého životního stylu a racionální výživy.

„Při své práci poradce v oblasti výživy jsem se brzy setkal s celostním pohledem na medicínu. Odtud byl už jen krok ke konopí,“ říká mi v jedné pražské kavárně, kam mi přinesl ukázat, co všechno z konopí vyrábí. Čekala jsem mladíka s dredy, ale Jiří Stabla je nakrátko ostříhaný mladý muž, který si na rozdíl ode mne nedal ani kávu, jen džus. Z baťůžku vytahuje konopnou mast, konopné semínko a další konopné produkty, které vyrábí jeho firma. V posledních letech, kdy postupně padají tabu kolem téhle rostliny, je o ně velký zájem.

Pro širokou škálu léčivých účinků se konopí přidává do čím dál více výrobků.

Pro širokou škálu léčivých účinků se konopí přidává do čím dál více výrobků.

FOTO: Petr Horník, Právo

Konopí prodává na Konopišti

„Ke konopí je třeba změnit přístup,“ přimlouvá se Jiří Stabla. „Jinak mu neřeknu než léčivka. Zmírňuje bolesti zánětů a poranění kloubů, šlach, svalů a při hojení úrazů,“ pěje na pradávnou rostlinu chvalozpěv.

Ani on není nadšen tím, jakou cestou se má konopí do českých lékáren dostat. Podle něj je legalizace konopí pro léčebné účely běh na dlouhou trať. „Stále víc to vypadá jen jako byznys pro vyvolené. Nemocní lidé zatím trpí kvůli tomu, že rostlina, která byla tisíce let používaná jako lék, podávala se lidem jako potravinový doplněk stravy a také celá tisíciletí sloužila jako nejužitečnější hospodářská plodina ve světě i u nás, je zakázána,“ míní. Když se zeptám, kdeže má svůj obchod s léčivými preparáty, usměje se. „Na Konopišti. Ono to konopí tam tak nějak patří.“

Konopí není marihuana

Anička konopě močila, žába jí do kapsy skočila, zpívá se v jedné staré české písničce. Pěstování konopí má skutečně v Čechách i na Moravě velkou tradici. Z konopí se tkaly látky, které byly známé svými antibakteriálními účinky, vyráběly se z něj barvy i laky, pro jeho pevnost se z něj splétala lana a díky vysokému obsahu vlákniny a rychlému růstu to byla ideální rostlina pro výrobu papíru. Staří lidé si máčeli v konopné vodě nohy, aby je nebolely klouby. Jak to, že se z téhle léčivky stala obávaná droga zvaná marihuana, jejíž konzumace je trestná a pěstování na zahrádce spadá pod kuratelu zákona?

„Může za to látka zvaná tetrahydrocannabinol, zkráceně THC,“ vysvětluje mi zakladatel cannabisterapie a mezinárodního výzkumu „Konopí je lék“, adiktolog a psychoterapeut Dušan Dvořák z Olomouce. Od roku 2009 vede soudní pře za to, aby občané mohli léčivé konopí pěstovat beztrestně.

„Je načase vysvětlit, jaký je rozdíl mezi konopím a marihuanou. Konopí je jednoletá bylina, které má širokou škálu využití, jak víme tisíce let. Marihuana je označení pro samičí květy konopí s vysokým obsahem THC, což je pouze jeden z desítek kanabinoidů obsažený v rozdílném množství v jednotlivých odrůdách konopí, kterých je zhruba dva tisíce “ sype z rukávu s přehledem.

Program marihuana do lékáren s jeho poněkud zavádějícím názvem označuje bez okolků za právní, medicínský a ekonomický podvod. „Plánovaná cena 300 Kč za gram květu zcela zastaví výzkum. Nemocné žádná marihuana nezajímá. Chtějí být zdraví nebo alespoň ne tolik trpět. Každá léčivka má i omamné účinky. Buď si ji můžete pěstovat, nebo koupit v lékárně. Máte na výběr. U konopí ale ne. Jenže koka není kokain, mák není heroin a konopí není marihuana,“ dodává.

Vzrostlé rostliny konopí dorostou do více než dvou metrů. Radost z takové úrody je veliká.

Vzrostlé rostliny konopí dorostou do více než dvou metrů. Radost z takové úrody je veliká.

FOTO: archiv Dušana Dvořáka

Pro soudy je zločinec

Ti, kteří se konopím léčí, vědí, že THC není jeho jedinou a hlavní léčivou složkou. Pro mnohé nemocné je dokonce jeho účinek obtěžující.

„Jeho množství se nepřirozeně navyšuje v pěstírnách pod umělými lampami, kde se pěstuje konopí na kšeft. Bývá plné toxických látek díky nevhodnému hnojení chemikáliemi, takže je pro nemocné skutečnou pohromou,“ vypráví Dušan Dvořák cestou na výzkumnickou farmu čtyřicet kilometrů jižně za Olomoucí. Tam mi ukazuje první vzrostlé rostliny.

„Obsahují celou škálu léčivých kanabinoidů, kterou ještě pomáhá rozšiřovat sluníčko. Je to synergie látek právě s kanabinoidem THC, která umí zklidnit třas lidí postižených Parkinsonem nebo těch, co mají spastické křeče a jsou na vozíku. Ale pro lidi s duševními nemocemi je vysoký obsah THC zhoubný a jejich nemoc zhorší.“

Potom jde zalít několik záhonů konopí, které pěstuje vedle kedluben, květáku a jahod. Vytrhá nežádoucí samčí rostliny, obere pár shnilých jahod a nakrmí tři kočky vyhřívající se na sluníčku. Jsem na běžné moravské zahrádce. Kvůli vzrostlým rostlinám konopí ji však každý rok sklidí policie, přestože Dušan Dvořák žádá od roku 2008 státní orgány o spolupráci. Marně.

Tvrdí, že pěstuje legální odrůdy konopí, jejichž obsah THC v nadzemní části rostliny nepřekračuje 0,3 procenta psychoaktivního THC, ale policie to nikdy nedovolí dokázat. „Co si mají sousedé myslet o podivínovi, u něhož každý rok obrátí policie dům vzhůru nohama při domovní prohlídce?“ dává mi řečnickou otázku.

„Že jsem, jak říká soud, nebezpečný zločinec?“ odpovídá popularizátor jedním dechem.

Nemravná, silná a agresivní droga

Ohlédneme-li se do historie téhle mýty opředené rostliny, jejíž využití objevili už před tisíci lety Číňané, zjistíme, že první tažení proti ní vedl v meziválečném období v USA komisař amerického prohibičního úřadu Harry Anslinger.

V letech 1930 až 1937, tedy v době hospodářské krize, rozpoutal kampaň proti nemravné, silné a agresivní droze, kterou masově kouří obyvatelé měst na hranicích s Mexikem. Spekuluje se o obchodních zájmech průmyslníků, které stály v pozadí tohoto boje. Jisté je, že tak se zrodilo pojmenování marihuana, což byl slangový výraz pro konopí seté, jež užívali jako drogu mexičtí přistěhovalci. Represivní kampaň brzy dosáhla mezinárodního měřítka a stala se součástí Vzájemné úmluvy Organizace spojených národů. V šedesátých letech bylo konopí oficiálně označeno za bezcenný lék a zařazeno mezi halucinogeny.

Také u nás se tato rostlina, kterou přidával kvůli pevnosti do kapot svých vozů Henry Ford a ze které byla vyrobena listina, na níž byla sepsána Deklarace nezávislosti USA, dostala na seznam zakázaných látek. Její evidentně léčivé účinky však nyní přiměly českou vládu, aby vážně uvažovala o jejím vyřazení ze seznamu. Doposud je možné pěstovat pět rostlin nelegálních odrůd konopí, aniž by člověk byl soudně stíhán. Je to klasifikováno jako přestupek, za který může hrozit pokuta až patnáct tisíc korun.

Bojí se, že na to nebudou mít

„To je sice pěkné, ale pokud mi na zahradu vtrhne policejní komando a rostliny, které pěstuju pro syna na invalidním vozíku, mi sebere, jsme celý rok bez léku,“ stěžuje si paní Hana z malé vesničky na severních hranicích Čech. Nabízí mi čaj a domácí bábovku, ale nechce zveřejnit své příjmení, ani se nechat vyfotit. Policie u ní byla už třikrát a pokaždé na udání někoho ze sousedů.

Její syn, sedmadvacetiletý Adam, trpí roztroušenou sklerózou. Je to chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu, tedy mozek a míchu. Nemocní mají potíže s koordinací pohybu, s chůzí, jsou emočně nestabilní, trpí depresemi. Adam dokonce před dvěma lety přestal vidět na levé oko. Léky nezabíraly. Začal užívat konopí a zrak se mu vrátil. Není odkázán jen na invalidní vozík, je schopen chůze o holi. Lékaři označili jeho stav za stabilizovaný, což znamená, že se nadále nezhoršuje.

O tom, že sněmovna podpořila v prvním kole návrh zákona o léčivech, který umožní využívání konopí k léčebným účelům, bude-li pořízeno na lékařský předpis, samozřejmě oba vědí. Pod velkou třešní na zahradě, v jejímž koutě se dere k nebi pět mohutných rostlin s listy připomínajícími rozevřenou lidskou ruku s pěti prsty, se ptám, zda si nemocný Adam bude léky z konopí kupovat v lékárně, pokud návrh zákona projde.

„A z čeho, prosím vás? Z invalidního důchodu?“ vytřeští oči jeho máma. Nevěří, že léky budou cenově dostupné. „Pěstování povolit nechtějí,“ říká naštvaně, „a na drahé léky mít nebudeme. Jsem v důchodu a syn také. Kde bych na to vzala? Přitom pěstování ze semínka nestojí skoro nic.“

Znám svoje kytky

S tím souhlasí sedmačtyřicetiletá Martina, která od roku 1993 trpí revmatoidní artritidou. Je to autoimunitní zánětlivé onemocnění, které postihuje klouby. Doktor jí předepsal léky. „Jsou k ničemu,“ říká mi v kuchyni svého bytu nedaleko Vltavy. „A těch vedlejších účinků!“

Konopím se začala léčit zejména kvůli záchvatům migrény, které ji zcela vyřazovaly z běžného života. Mívala je i třikrát do týdne. Nyní je bez záchvatů více než tři neděle a i klouby se stabilizovaly. „Jsem odnaučená kuřačka, takže pro mě nepřichází v úvahu, abych to kouřila,“ říká rezolutně. „Bála bych se návratu nikotinové závislosti.“ Takže si lék vyrábí sama. „Rozdrcené konopné palice a listy si přidávám do jogurtu. Časem se mi podařilo objevit optimální množství. Zabírá to. Po deseti letech téhle nemoci mají jiní zkroucené klouby, já naštěstí ne.“

Rozhlédnu se po kuchyni a ptám se, jestli si konopí taky sama pěstuje. „Pěstování je pořád přestupek, který se pokutuje,“ usměje se záhadně. „Každopádně si myslím, že uzákonění konopí k léčebným účelům pro mě osobně nic neřeší. Bude to drahé a dovezené bůhví odkud. Svoje kytky znám a už vím, že mi pomáhají. Konopí se sžije s tím, kdo ho pěstuje,“ má jasno.

Sedmačtyřicetiletá Martina z Prahy si již léta úspěšně léčí konopím migrény a kloubní onemocnění.

Sedmačtyřicetiletá Martina z Prahy si již léta úspěšně léčí konopím migrény a kloubní onemocnění.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Nádor se nezvětšuje

O svých zkušenostech s touhle rostlinou se rozhodl natočit dokumentární film Rok konopí producent Jan Hrnčíř, kterému lékaři v roce 2009 diagnostikovali nádor na pravém oku. Téhož roku se setkal s Kanaďanem Rickem Simpsonem, ve své zemi obžalovaným za držení marihuany, jehož příběh obletěl doslova celý svět. Elektrikář a léčitel Simpson totiž tvrdí, že si užíváním konopí vyléčil rakovinu kůže.

„Což mě zaujalo,“ říká sedmatřicetiletý producent Jan Hrnčíř, který se rozhodl vyzkoumat, jak to s konopím vlastně je. On sám dodnes neví, zda je nádor v jeho oku zhoubný, či ne. Léčbu konopím vyzkoušel na vlastní kůži. „Nemůžu říct, zda jsem vyléčen,“ přiznává po třech letech samoléčby. „Ale můj stav je stabilizovaný, nádor se nezvětšuje a cítím se dobře.“

Příběhy čtyř lidí, kteří se rozhodli stejně jako on léčit konopím tak závažné choroby, jako jsou rakovina či roztroušená skleróza, doplnil výpovědí vědců a lékařů. Tvrdí, že on sám ke konopí má stejný vztah jako třeba k šalvěji nebo heřmánku. Přesto přiznává, že ho jeho velký léčivý rozsah překvapil. „Stejně tak mě ale překvapila i reakce lékařů, kteří se bojí o své postavení a pouze mimo kameru doznávají, že konopí může pomáhat a mnohdy i lépe než léky, které jsou předepisovány,“ říká kriticky.

I konopí má své meze

„Užívání konopí mně osobně pomohlo uvědomit si, že nepotřebuji nejnovější mobil, auto nebo velký moderní dům. Přestal jsem být do určité míry tou správnou ekonomickou jednotkou, na které je fungování národní ekonomiky založeno. Dnes snad již není nikdo, kdo by tvrdil, že represe uplatňovaná desítky let nějaký drogový problém vyřešila,“ dodává.

On i všichni ti, s nimiž jsem hovořila a kteří si zvolili samoléčbu konopím, shodně tvrdí, že spousta dnešních moderních léčiv je ve větším množství mnohem nebezpečnější našemu zdraví než konopí, a přesto jsou legální a doporučovaná. „Není třeba ztrácet čas zákazy, ale spíše vzdělávat a provádět výzkum. Konopí má však kromě léčivých účinků ještě další rozměr, rozšiřuje vnímání přítomnosti, zklidňuje, a tím pomáhá uvědomit si skutečné vnitřní potřeby a hodnoty. Nicméně jako vše i konopí má své meze. Nezabere na všechno.

Jak říká jeden můj přítel: „Konopí ti umyje okno, ale dveře neotevře,“ říká autor celovečerního dokumentu.

Video

Upoutávka na film Rok konopí (v kinech od 19. 04. 2012)

Na různé nemoci jsou různé odrůdy, říká vědec

Ačkoli mnozí z pěstitelů horují pro samoléčbu, profesor Lumír Hanuš, který je kapacitou v oboru farmaceutické chemie a který v Roku konopí rovněž vystupuje, je opatrnější. Výzkumem konopí se zabývá řadu let na vědecké úrovni.

„Nejsem příznivec takové samoléčby, kdy si pacient sežene nebo vypěstuje konopí a nemá k tomu analýzu, takže ani neví, co používá,“ tvrdí vědec, který už dvacet let působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. „Na různé nemoci zabírají totiž různé odrůdy konopí. Dokonce tatáž odrůda může mít v rozdílných sklizních u rozdílných pěstitelů stejné poměry látek, ale rozdílné je jejich množství.“

Jeho objevy v oblasti léčby konopím jsou světově proslulé. Výsledky, které má v léčbě tak obtížných případů, jako jsou onkologičtí pacienti, dokonce dávají naději, že konopí je schopno jim nejen ulevit, ale některé druhy rakoviny zcela vyléčit. Profesor Hanuš je však jednoznačně pro státní dohled v této oblasti.

„Je vždy lepší, tak jako je tomu v Izraeli, když je pacient propojen s pěstiteli, kteří konopí k léčbě vydávají a ti jsou propojeni s hlavním lékařem v této oblasti. Podle výsledků léčby lze ve spolupráci s nimi vylaďovat léčbu pacienta, jak co se týče množství léčivých látek v rostlině, tak i odlišných odrůd,“ vysvětluje vědec. Podle mnohých však model, který funguje v Izraeli, je zatím těžko přenosný do českých podmínek. Profesor Hanuš si však zachovává opatrnost vědce, který bylinkáře bere s rezervou.

„Lidoví léčitelé sice mají dobré zkušenosti s léčbou, ale hlásí jen úspěšné případy a nevědí nic o obsahu použitého konopí,“ varuje. Věří, že konopí s sebou nese naději. „Ale jen u některých druhů nemocí a rakovin a jen v určitých stadiích. Tedy ne vždy, a ne u každého.“