Článek
Nemocní musí neustále dodržovat přísnou bezlepkovou dietu, čtyř- až desetkrát finančně náročnější než je běžná strava.
„Podle odborných studií z přelomu tisíciletí jsme odhadovali na 50 000 takto nemocných, ale v uplynulých deseti letech vyšlo najevo, že výskyt bude vyšší, předpokládáme jedno procento populace – zhruba sto tisíc lidí. Přitom zdiagnostikováno na celiakii máme nejvýše 15 procent, takže více než tři čtvrtiny nemocných nemáme podchyceno. To jsou ti nešťastníci, kteří chodí po různých lékařích celé roky se stejnými problémy a nedovědí se, co jim je,“ sumarizoval Frič, náš přední odborník.
Cílený screening
Jako východisko ze situace vidí cílený screening, pokyn ministerstva zdravotnictví z letošního února, aby praktičtí lékaři a ambulantní specialisté člověka s určitými příznaky na celiakii odesílali k testům na gastroenterologická oddělení.
Diagnostika je dnes velmi jednoduchá. „Představte si dospělého pacienta, docházejícího roky do ambulance s chudokrevností, stav se zhoršuje. Praktického lékaře by mělo napadnout, že může jít o celiakii. Ovšem, není to problém jen v naší zemi, také například ve Francii diagnostikují i 60leté celiaky. A pozdní diagnóza je nebezpečnější. Nejhorší je však neléčená nemoc,“ řekl Frič Právu a dodal: „Celoplošným screeningem celiakie jsme se dostali na úroveň například skandinávských zemí, svědčí to o naší fungující občanské společnosti.“
Radan Keil, místopředseda České gastroenterologické společnosti, o Fričovi řekl, že právě jeho pětiletým intenzivním přesvědčováním na ministerstvu se podařilo dosáhnout uvedeného screeningu.
Poskytování příspěvků na stravu je nesystémové
Frič ještě poukázal na složitou situaci rodin s celiakií, často bývají nemocní dva i více členů. Hledat vhodné potraviny není žádná legrace, protože nežádoucí lepek, primární spouštěč nemoci, se vyskytuje nejen v uzeninách, ale i v tavených sýrech, kečupu, hořčici, v čokoládách, to vše musí celiak vynechat.
Přitom resort zdravotnictví zatím nezačal s pojišťovnami jednat o případné úhradě bezlepkové diety. Finanční příspěvek sice dostávají určité skupiny celiaků, ale nesystémově, vždy pouze krátkodobě. „Srovnávám to se situací, kdyby pojišťovny nepřispívaly na antibiotika při mikrobiálním zánětu plic,“ říká Frič a připomíná, že na chudším Slovensku dostávají celiaci 70 procent ceny bezlepkového výrobku. Problém také vidí v roztroušených asi deseti organizacích zastupujících celiaky, nedokáží se však mezi sebou dohodnout a sjednotit své požadavky vůči ministerstvu zdravotnictví a pojišťovnám.