Mají pochybnosti, zda je nutné děti očkovat už jako novorozence. Otázky vyvolává také fakt, zda je nutné děti nechat očkovat proti tolika nemocem. A v neposlední řadě mají rodiče také pochopitelné obavy, zda dětem očkovací látky nemohou ublížit. K rozbouřené debatě přispěl také bývalý ředitel velké farmaceutické firmy John Virapen, který očkování zpochybnil. A potvrdil, že farmaceutické firmy představují velké lobby a vakcíny jsou velkým byznysem, ve kterém jde každý rok o miliardy.

Ti, kteří mají s očkováním problém, navíc poukazují na fakt, že u nás je očkování povinné a ve většině západoevropských zemí naopak dobrovolné. Přesto je tam proočkovanost podobná jako u nás.

Kolektivní imunita

V Česku nyní o podobě a složení povinného očkování rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví ČR, které spolupracuje s odborníky různých specializací – vakcinology, pediatry, infektology, hygieniky, epidemiology atd. Podle nich je účelem povinného očkování dosažení vysoké proočkovanosti v populaci a přímá ochrana očkovaných jedinců, ale i těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Díky vysoké proočkovanosti se daří držet infekční nemoci pod kontrolou, a omezuje se tak šíření nebezpečných virů a bakterií. Tím se vytváří tzv. kolektivní imunita.

V Česku se tedy očkování dělí na povinné a nepovinné. Povinné očkování sice může rodič odmítnout, musí však svůj nesouhlas dát lékaři písemně. Tím se vystavuje různým nepříjemnostem. Např. mateřská školka jeho dítě nemusí přijmout právě proto, že neabsolvovalo povinné očkování.

Podstupovat očkování by děti neměly, pokud jsou nachlazené, když krátce před vakcinací prodělaly infekční nemoc (např. chřipku), nebo mají zvýšenou teplotu.
Podle profesorky Anny Strunecké by se dítě očkovat nemělo, „pokud mělo alergickou reakci na předchozí očkování v podobě dlouhotrvajícího zarudlého otoku v místě vpichu, zvýšenou teplotu, horečku, křeče, zvýšenou únavnost a spavost, bylo netečné a nereagovalo na kontakt, nebo naopak bylo předrážděné a hyperaktivní“. Profesorka Strunecká apeluje na to, aby v takovém případě byly tyto příznaky zapsány do zdravotnické dokumentace. A říká, že je „také třeba trvat na provedení testu alergie na hliník“.

Hliník v očkovacích látkách

Před výskytem hliníku v očkovacích vakcínách varují někteří odborníci, zabývající se očkováním, ale také lidé, kteří s očkováním nesouhlasí. Zastánci naopak argumentují tím, že se hliník snadno z organismu vyloučí, že neškodí, protože se vyskytuje všude kolem nás.

Důrazně před výskytem hliníku v očkovacích látkách varuje na internetových stránkách Slobodavockovani.sk  MUDr. Ludmila Eleková. Podle ní má „malý kojenec nezralé a nedostatečně funkční ledviny, proto se hliníku neumí zbavit. Předpokládaný poločas vylučování hliníku z organismu po injekčním podání se odhaduje na roky“.

Lékařka míní, že by rodiče měli vědět, že „každá vakcinace vnáší do organismu jejich dítěte nebezpečné množství hliníku, které vždy vývoj dítěte poškodí. Někdy nepozorovatelně, kumulativně, někdy prudce a náhle“. Záleží to na individuálních faktorech, které ale nejsou v době očkování známy, říká. Vysvětluje, že nikdo totiž neví, jak efektivně nebo naopak neefektivně detoxikuje konkrétní dítě, jak pracují jeho ledviny, jakou má hladinu esenciálních mastných kyselin, vitamínu C a D, magnézia, atd.

Proč je hliník nebezpečný

Co může hliník v těle způsobit? Poruchy řeči, či její ztrátu, křeče, demenci, nebo opoždění duševního vývoje. Dokonce mnoho symptomů uvedených v příbalových letácích vakcín je prý způsobeno hliníkem (zarudnutí a otok v místě vpichu, vysoký, ječivý pláč, horečka, křeče a všechny symptomy nervového systému).

„Povinné očkování má sloužit k ochraně veřejného zdraví. Nešíření toxických látek je také součástí ochrany veřejného zdraví. Kdyby nějaká továrna vypustila do životního prostředí hliník a děti by začaly vykazovat tyto symptomy, to by byl cirkus! Okamžitě by nastoupila hygiena, ochrana životního prostředí, byla by tam televize a už by se děly věci,“ zdůrazňuje Ludmila Eleková.

Povinná očkování

První povinné očkování, které děti absolvují, je brzy po narození očkování hexavakcínou. Tato vakcína obsahuje obranné látky proti šesti nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli, onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae typu b, žloutence typu B a dětské obrně. Hexavakcínou se očkuje ve čtyřech dávkách: první dávka – od devátého týdne a pak další dvě dávky s odstupem nejméně čtyř týdnů po každé dávce. Do 18. měsíce věku je pak třeba ještě zajít s dítětem na přeočkování čtvrtou dávkou vakcíny.

Druhým povinným očkováním je tzv. MMR vakcína, která poskytuje ochranu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Jako alternativu mohou rodiče zvolit očkování, které sice není hrazené, ale chrání děti navíc ještě proti planým neštovicím bez nutnosti vpichu navíc.

Mj. i o tom mluvil John Virapen, který letos v březnu navštívil Prahu. Řekl, že za vrchol absurdity považuje např. očkování proti běžným dětským nemocem, jako jsou neštovice, zarděnky, či spalničky. „Všichni jsme je prodělali, jakmile je někdo měl, máma nás k němu dokonce záměrně vzala na návštěvu. Bralo se to jako prostředek posílení imunity. Očkování proti chřipce už je úplný nesmysl, náš imunitní systém je jediná věc, která nás může ochránit. Když si jej rozhodíme očkováním, můžeme se dostat do velkých problémů“.

To však nic nemění na tom, že je toto očkování pro naše děti povinné. Rodiče by však rozhodně měli s lékaři o očkování mluvit. A sami by se měli zajímat o nežádoucí vedlejší účinky, které očkování může mít, protože na ně většinou dopředu upozorněni nebudou.

Nepříjemný zážitek má s očkováním svého třetího dítěte Gabriela Coufalová. Před osmi lety se jí narodila dcera a hned v porodnici byla do ramínka očkována proti TBC. V místě vpichu se jí udělala hnisavá boule a novorozené miminko muselo podstoupit bolestivé punkce. „Vakcínu malé píchli prý velmi hluboko,“ řekla Novinkám Gabriela Coufalová k vysvětlení porodnice. Od té doby dcera podstupuje jen povinná očkování. Přesto má po něm vždy velké reakce. Žádné vakcíny nad rámec povinných paní Coufalové dětská lékařka nedoporučila.

Proč jsou děti očkovány už od narození

Je opravdu nutné, aby děti od narození do dvou let musely absolvovat řadu očkování? MUDr. Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost z Jindřichova Hradce tvrdí, že ačkoli je novorozenec těsně po porodu chráněn tzv. mateřskými protilátkami, je jejich působení velmi krátké, a proto se u nás novorozenci očkují od 9. týdne věku. „Proti infekčním nemocem musíme chránit i ty nejmenší děti,“ říká. Podotýká, že nyní už děti nemusí podstupovat tolik jednotlivých očkování jako dříve. Zásadně k tomu podle něj přispělo zavedení očkování tzv. hexavakcínou, a MMR vakcínou. Děti do dvou let se tedy u nás povinně očkují jen dvěma vakcínami, přičemž očkovací schéma hexavakcíny se skládá ze čtyř dávek a MMR vakcíny ze dvou dávek.

MUDr. Daniel Dražan

MUDr. Daniel Dražan

FOTO: archív

Proč se děti stále očkují i proti nemocem, které jsou již dávno vymýceny, např. obrna, tetanus apod.? Podle lékaře má veškeré povinné dětské očkování své opodstatnění a je důležitým nástrojem prevence zdraví populace. Vysvětluje, že povinně se u nás očkuje proti nemocem, z nichž žádná není doposud vymýcená, a před zavedením očkování na ně lidé běžně umírali.

„Díky očkování se zatím podařilo vymýtit pravé neštovice, proti kterým se v celém světě očkování již ukončilo. V dohledné době je pak možné očekávat celosvětové vymýcení dětské obrny. Dokud se ale infekce kdekoli na světě vyskytuje, není vhodné s očkováním u nás přestat, neboť může hrozit návrat nemoci a její šíření v očkováním nechráněné populaci. Loni tak na příklad vypukla v Bulharsku epidemie spalniček, kterou onemocnělo přes 22 tisíc lidí a 18 lidí této nemoci podlehlo. Letos se spalničkami bojují ve Francii, v první polovině roku zde bylo hlášeno přes 12 500 případů nákazy, z toho 8 případů úmrtí, 444 případů těžkých zápalů plic a 14 dětí s těžkými neurologickými komplikacemi. Spalničky přitom patří mezi nemoci, které se ve vysoce proočkované populaci daří dobře držet pod kontrolou a mnohými by mohly být mylně považované za vymýcené“.

Jak je to s rozdělením na povinné a nepovinné očkování? Je dobrovolné očkování méně důležité, když jej stát nevybral do povinného očkovacího kalendáře? Podle MUDr. Pavla Kosiny z Infekční kliniky FN Hradec Králové nemohou být do povinného očkování z finančních důvodů zařazena všechna existující významná očkování.

MUDr. Pavel Kosina

MUDr. Pavel Kosina

FOTO: archív

„I nepovinná očkování chrání proti vážným nemocem a jejich přínos pro zdraví je velmi důležitý. Navíc na většinu z nich přispívají zdravotní pojišťovny. U dětí se mohou některá nepovinná očkování s výhodou kombinovat s povinným očkováním hexavakcínou nebo MMR. Jedná se zejména o očkování proti pneumokokům, rotavirům, meningokokům nebo planým neštovicím. V České republice si mohou zájemci z nepovinného očkování vybrat mimo jiné například očkování proti rakovině děložního čípku, proti chřipce nebo proti žloutence typu A“.

Očkování proti TBC dlouho patřilo mezi povinná očkování a bylo nakonec nedávno zrušeno. Jak rodiče poznají, že některé další povinné očkování není dnes už také zbytečné? MUDr. Pavel Kosina vysvětluje, že epidemiologický vývoj výskytu nemocí neustále sledují odborníci z ministerstva zdravotnictví a snaží se na jeho základě udržet povinný očkovací kalendář co nejvíce aktuální a zároveň vhodný pro dětský organismus.

"Výskyt TBC u nás byl dlouhodobě pod kontrolou díky očkování. Kromě toho bylo očkování proti TBC spojeno s komplikacemi, u zdravých kojenců docházelo k výskytu řady nežádoucích účinků, u miminek s vrozenou nedostatečností imunitního systému mohlo dojít až k úmrtí. Navíc kvůli očkování proti TBC bylo nutné v některých případech odložit očkování hexavakcínou až do zhojení místa očkování po TBC, tzv. „chráničky“. Prodleva v očkování hexavakcínou znamenala, že děti nebyly včas chráněny proti šesti nemocem. V letech 2005, 2007 a 2009 tak zemřely tři děti na onemocnění černým kašlem, vždy se jednalo o jedince s neúplným očkováním. Plošné povinné očkování proti TBC bylo ukončeno 1. 11. 2010, novorozenci se zvýšeným rizikem infekce TBC jsou však nadále povinně očkováni," říká.

Očkovací kalendář

Stále tedy platí, že v Česku je a vypadá to, že ještě dlouho bude očkování pro děti povinné. Rodiče by se tedy měli snažit být co nejvíce informováni a všechny případné nejasnosti, či pochybnosti by měli rozhodně konzultovat s dětským lékařem.

Očkovací kalendář pro děti do 2 let platný od 1. listopadu 2010
VěkPovinné očkováníNepovinné očkování
od 6 týdnů Rotaviry (1. dávka)
od 9. týdneHexavakcína (1. dávka)Rotaviry (2. dávka - 4 týdny od 1. dávky)
3 měsíceHexavakcína (2. dávka)

Pneumokoky (1. dávka) Hrazeno ze zdravotního pojištění

Rotaviry (případně 3. dávka - 4 týdny od 2. dávky)

4 měsíce Hexavakcína (3. dávka)Pneumokoky (2. dávka)
Hrazeno ze zdravotního pojištění
5 měsíců Pneumokoky (3. dávka)
Hrazeno ze zdravotního pojištění
11. - 15. měsíc Pneumokoky (4. dávka, přeočkování)
Hrazeno ze zdravotního pojištění
15 měsícůSpalničky, zarděnky, příušnice
(1. dávka)
Spalničky, zarděnky, příušnice
plané neštovice (1. dávka)
do 18. měsíceHexavakcína (4. dávka)  
21. až 25. měsícSpalničky, zarděnky, příušnice
(2. dávka)
Spalničky, zarděnky, příušnice
plané neštovice (2. dávka)