Pokud to lékaři neobjevili včas, došlo u těchto diabetiků k vážnému poškození, zraku, ledvin a citlivosti končetin apod.

Navíc lidé se i zbytečně lekali, když jim po ránu vyskočila glykémie vysoko a zase rychle spadla do normálu. Případně si píchali moc inzulínu a hrozila jim hypoglykemie, při které mohou snadno upadnou do bezvědomí. Riskují dramatické stavy ohrožující jejich zdraví a v krajním případně i život.

Lajdáci a měření

Vyšetření glykovaného hemoglobinu (GH) umí něco mimořádného. Ukáže průměrnou hladinu krevního cukru za poslední 2 až 3 měsíce. Zachytí tedy, jak se diabetikovi daří držet glykemii dlouhodobě v normálu.

Spousta nemocných ho nemá ráda. Tito pacienti mu říkají žalobníček. Snaží se zamaskovat svou nekázeň při kompenzaci choroby. Týden i dva před běžnou návštěvou u diabetologa drží hladovky nebo diety. Ale nejen to. Jedí a pijí kyselé věci. Třeba lák od okurek. Udělají cokoliv, aby se přiblížili potřebným hodnotám.

Pokud jsou vytrvalí a mají štěstí, podaří se jim výsledky ranní glykemie zmírnit nebo i trochu obelhat. U glykovaného hemoglobinu nemají šanci.

Tihle diabetici však nepochopili, že GH není jejich nepřítel, je především jejich pomocník. Může jim ukázat, co dělají špatně. A nabízí jim šanci, aby na to přišli.

Klíč k našim chybám

Vyšetření glykovaného hemoglobinu HbA1c dělají v laboratořích většinou z kapky krve na prstu. Nemusí probíhat nalačno. U pacientů léčených pouze dietou ho lékaři provádějí zpravidla jednou ročně. U lidí léčených tabletami jednou za čtvrt až půl roku. U pacientů léčených inzulínem jednou za čtvrt roku. Jinak podle jejich stavu.

Hodnota glykovaného hemoglobinu se u zdravého člověka pohybuje od 2,8 do 4 %. Dobře léčený diabetik by měl mít do 4,5 %. Čím je tato hodnota vyšší, tím víc ho ohrožuje vznik diabetických komplikací.

Pozitivní je, že přibývá pacientů, kteří v něm nevidí nepřítele, nýbrž užitečnou pomůcku. Ta jim může pomoci při hledání chyb, jichž se dopouštějí.