Pokud se u pacientů objeví po 25. roce života, dožívají se v průměru o deset let méně než zdraví lidé. Důvodů, proč tomu tak je, najdeme hned několik.

Na jeden z nich upozornil na nedávné tiskové konferenci profesor Petr Arenberger, přednosta dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Nemoc se totiž neprojevuje jen záněty a olupováním pokožky, ale do určité míry i olupováním buněk na vnitřní straně cév.

Kvůli tomu stoupá riziko jejich zúžení a další aterosklerotické komplikace, které snadno vyvolají srdeční infarkt. Není náhodou, že pacienti s lupénkou, odborně řečeno psoriázou, umírají na infarkt v mladším věku než lidí, které tato choroba netrápí.

Profesor Arenberger proto zdůrazňuje: „Včasná a spolehlivá léčba alespoň středně těžké a těžké psoriázy je důležitá i kvůli tomu, aby potlačila jak kožní zánět, tak zánětlivé projevy na vnitřních orgánech, a tím předešla chorobám ohrožujícím život.“

Cukrovka je připraví o sedm let života

Podle Pavly Piťhové z pražské Fakultní nemocnice v Motole hrozí pacientům s lupénkou také vyšší riziko cukrovky. Život diabetika přitom bývá zhruba o sedm let kratší než člověka, který cukrovku nemá.

A nebezpečí infarktu a mrtvice je u něj dokonce dvakrát až čtyřikrát vyšší. Kožní lékaři by proto podle Piťhové měli změřit lupénkářům krevní tlak a cukr nejméně jednou do roka.

Štítí se jich

Hlavním problém psoriázy je ovšem to, že člověka obvykle vážně poznamená psychicky, sociálně a ekonomicky. Polovina populace přiznává, že by člověku s touto nemocí nepodala ruku. I když lupénka není infekční. Vyvolává ji porucha imunity.

Přesto plavčíci často nepustí lupénkáře do veřejných bazénů. A při placení se řada prodavačů štítí vzít si od nich peníze. A to nemluvím o komplikacích v intimním životě. Nebo o potížích s tím, aby si udrželi práci kvůli pracovní neschopnosti, kterou si nejednou vynutí zhoršení choroby.

Pacienti ji proto tají, halí se do vrstev oblečení a straní společnosti. Často také trpí depresí. Podle odborníků minimálně deset procent z nich uvažovalo o sebevraždě.

Nemoc zhorší psychika

Špatný psychický stav, příliš mnoho stresů, stejně jako problematická životospráva snadno zhorší stav lupénky. Nemocní by o tom mohli vyprávět bezpočet příběhů.

Není proto výjimkou, že se jim choroba často výrazně zlepší v lázních, kde musí dodržovat správnou životosprávu, netrápí je stresy a obvykle neřeší nepříjemné všední problémy. Navíc se jim o postiženou pokožku starají profesionálové. K lepší kondici kůže nepochybně přispívá pravidelné promašťování postižených míst a lázeňské procedury. Některé využívají konopný olej, jiné solné, sirné nebo bylinné lázně, další éterické oleje společně s přírodními silicemi. Někde je kombinují také s fototerapií, tedy UV zářením.

Velmi prospěšný bývá pobyt u Mrtvého moře, nebo aspoň u moře. Nejen kvůli uklidňujícímu účinku slané vody, ale i kvůli slunečnímu záření, které zejména v oblasti Mrtvého moře vytváří velmi specifické mikroklima. Pozitivní roli hraje nepochybně to, že se lidé u moře, podobně jako v lázních, zbaví všedních starostí a proto se zklidní.

Nebezpečné kombinace velmi častých rizik

Stav nemoci nepochybně zhoršuje také obezita a kouření. Pro lupénkáře představují ještě větší nebezpečí než pro běžnou populaci právě kvůli riziku olupování buněk na vnitřní straně cév.

Řada postižených lidí tloustne i proto, že jídlo je způsob, jak čelit návalu špatných nálad a pocitů. Ostatně nezvládnuté emoce bývají hlavní příčinou nadbytečných kil u většiny obézních.

Odborníky proto nepřekvapuje, že obezita, vysoký krevní tlak i cholesterol a z toho vyplývající kardiovaskulární potíže trápí lupénkáře častěji než běžnou populaci a v mladším věku.
A jako by to nestačilo, objeví se u pětiny nemocných chronické a zánětlivé poškození kloubů, takzvaná psoriatická artritida.

To všechno jsou důvody, proč je pro lupénkáře důležitá léčba, která dostatečně mírní jejích chorobu. A proč by si měli velice pečlivě hlídat svá zdravotní rizika.

Biologické léky bývají účinné a drahé

Lékaři dovedou velice významně zmírnit projevy lupénky, ale zatím ji neumějí vyléčit. A to ani pomocí hitu posledních let, biologických léků. Ty sice dokážou dramaticky zlepšit stav většiny těžce nemocných, jsou ovšem drahé. Nemocní je navíc musí užívat neustále. Proto i nadále zůstávají v arzenálu dermatologů hormonální léky, retinoidy (deriváty vitamínu A), chemoterapeutika, prostě všechno, co pacientovi může pomoci nebo aspoň trochu ulevit.

V poslední době se hodně mluvilo o účincích přírodní kosmetiky s obsahem ovocných kyselin a řady rostlinných výtažků. Přednostka dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka Jana Hercogová ji považuje za přínosnou zejména pro děti, protože nemá vedlejší účinky. Upozorňuje však, že jejímu co nejlepšímu využití je nutné věnovat dost času.