Šlechtěná zelenina (bez ohledu na to, zda jde o plody, květy, natě, hlízy) vznikla pěstitelským úsilím, které trvalo po staletí, v mnohých případech i po tisíciletí.

Jeho cílem bylo dosáhnout jemné a delikátní chuti, velkého výnosu, co nejhojnějších a nejvyvinutějších konzumovatelných částí, ale i schopnosti přečkat v jakž takž únosném stavu delší uskladnění. To vše se však podařilo na úkor ztráty jiných vlastností těchto rostlin.

Plané byliny obsahují větší množství vitamínů, minerálů i dalších zdraví prospěšných látek. Aby přežily, musí být odolnější, silnější, vytrvalejší – a mnohé z těchto kvalit nám jsou ve formě pokrmu schopny předat. Znáte to – mráz kopřivu nespálí.

A tím, že je konzumujeme v podobě „divoké zeleniny“, tedy čerstvě utržené, zachováme v nich maximum účinných složek, které se sušením, louhováním, vyvařováním, mražením či nakládáním částečně ztrácejí.

Které byliny se hodí k jídlu?

Výběr na loukách, polích i v lesích a hájích je zejména v této roční době obrovský: Pampelišky, sedmikrásky, lichořeřišnice, lopuch, fialky, tymián, levandule, máta, plané brukve, fenykl, kopřivy, černý bez, šťovík a mnoho dalších. Samozřejmě ovšem sbíráte jen to, co zcela bezpečně poznáte – a i tak je dobře poradit se s atlasem rostlin.

Důležité je také trhat vybrané byliny pouze tam, kde nehrozí závažnější znečištění – to znamená vyhnout se místům poblíž silnic, oblastem, které mohou být nějak chemicky „ošetřeny“ nebo kde se venčí psi…

V kuchyni dávají divoké zeleniny velký prostor pro experimentování. Doporučuje se ale, abyste ty, s kterými dosud nemáte kuchařskou zkušenost, přidávali nejprve v malém množství a postupně si vyzkoušeli, co a jak vám vyhovuje. Je totiž třeba počítat s tím, že plané rostliny mívají ostřejší, výraznější chuť.

Některé je nejlepší konzumovat syrové, jiné je vhodné krátičce povařit nebo spařit vřelou vodou – i to si musí každý vyzkoušet sám. Hodí se k přípravě salátů, polévek, karbanátků, pomazánek, nádivek i nápojů, lze jimi obložit, posypat či ozdobit jakýkoli pokrm, toust apod.

Nejčastěji se používají mladé lístky nebo i část natě, u některých rostlin i kořeny či oddenky, ale netřeba se bát ani květů – jsou nejen chutné a zdravé, ale v pokrmu navíc velmi dekorativní.