Podle této teorie řeší problémy konstruktivně. Ženy o nich častěji tlachají, aby si je ujasnily, přičemž je někdy v tomto procesu tak nějak i vyřeší. Mužovo myšlení naopak tiše směřuje ke konkrétnímu cíli. Žena se k němu dostává hlučně a po klikatějších cestách. A co víc, svým hlukem muže neustále ruší, domáhajíc se slov jako důkazu emocí, zájmu, sdílení, či dokonce potvrzení jeho myšlenkové přítomnosti. Ale co když je to všechno úplně jinak?

Do ordinace přišlo několik klientek, které si stěžovaly, že se z jejich vztahu vytrácí normální komunikace. Jejich muž dává slovům jiný význam. Jako kdyby čekal na jakoukoliv příležitost, při které použijí slovo, jež se dá vyložit dvojsmyslně. Okamžitě ho chápou jako sexuální narážku.

Jedna klientka mi líčila, jak se bojí říct i to, že jde například pokropit zahrádku. Její muž na toto sdělení okamžitě reaguje slovy: „Tak pokropit zahrádku.“ Doprovází je přitom významnými pohledy a konstatováním, že by také rád kropil zahrádku, ovšem tu její. Chlípný pohled, který následuje, v ní prý vyvolává odpor.

Slova tvrdý, stříkat, píchat, dělat, koulet, dupat a mnohá další jsou zdrojem mužských sexuálních narážek i významných neverbálních projevů.

Manželovy slovní asociace zašly tak daleko, že už přemýšlí nad každým slovesem, které použije, aby se vyhnula jeho narážkám. I jiné ženy mi popisují podobné zkušenosti. Slova tvrdý, stříkat, píchat, dělat, koulet, dupat a mnohá další jsou zdrojem mužských sexuálních narážek i významných neverbálních projevů.

Často zůstává jen u slov

Pokud by platilo, že muž směřuje přímo ke konkrétnímu cíli, byl by cílem jeho narážek sex se ženou. Praxe však ukazuje, že tomu tak není. Mužův sexuální apetit často zůstává pouze na slovní úrovni.

Že by jeho dvojsmyslné narážky byly tedy pouhou hrou se slovy? Muži jsou sice obecně hraví, ale na slovíčka si většinou zas tolik nepotrpí. Se slovní sexuální hrou se v praxi můžeme někdy setkat u mužů mladých, nevybouřených, ale také u sexuologů. Muži, kteří trpí verbální satyriázou, jak jsem tuto poruchu chování nazvala, jsou spíše středního věku. V mládí nenechali žádnou sukni bez povšimnutí, stejně jako dávní Satyrové.

Zdánlivé vysvětlení této poruchy komunikace nabízí kniha Muž a žena v manželství z roku 1912: „Úpadek mužnosti počíná v padesátém šestém až šedesátém roce. V době mužnosti se fysická láska přirozeně plní v nádržkách semenných. Avšak v době úpadku vychází skoro výhradně z mozku. Muž se stává chlípným. Mozek si v úpadku žádá něčeho, co úd poskytnouti nemůže.“

V knize pak následuje poučení pro muže: „Starče, zbraň tvá otupěla. Namáhání tvé je směšné.“ V dnešní době, kdy modrá pilulka zabezpečila mužům erekci na přání, by poučení autora této knížky asi znělo: „Starče, zbraň tvá otupěla a namáhání tvé je drahé.“ Ovšem ani tato moudrá publikace nedává uspokojivou odpověď na naši otázku slovních sexuálních zvratů u muže středního věku.

Poruchy chování

Jistý průzkum tvrdil, že myslí na sex několikrát za hodinu. Že by jeho sexuální myšlenky byly natolik nutkavé, aby ho nutily k nějaké formě verbální prezentace? I to je možné. Verbální satyriázu, jako nový jev v běžné komunikaci mezi mužem a ženou, nelze zatím jednoznačně vysvětlit. Jisté je, že ji můžeme zařadit mezi poruchy chování. Může se zdát úsměvná, z dlouhodobého pohledu však partnerku výrazně obtěžuje a vztah devastuje.

Partnerská komunikace mění svá dávná pravidla. Jsou tu hluční pánové, kteří ruší klid láskyplného snění žen o mužích. To dokresluje i příklad komunikace z knihy manželů Pearsových: „Nevyměníme si dnes večer místa?“ zeptal se manžel s lascivním úsměvem. „Dobrý nápad, miláčku!“ zareagovala manželka. „Ty se postavíš k žehlicímu prknu, já budu s ovladačem v jedné ruce a lahví piva v té druhé koukat z pohovky na televizi.“