Ženy často uvádějí, že se u nich zájem o sex snížil po porodu prvního dítěte. Na určitou dobu je to přirozené, ale na delší období už ne. Paradoxně jednodušší může být situace, kdy je příčinou nějaká sexuální dysfunkce partnera. Sexuolog ví, co léčit, a obvykle má jasno i v tom, jak to udělat.

Jenže řada klientů, se kterými řeším tento problém ve své ordinaci, netrpí žádným jiným problémem než právě nízkým zájmem o sex. Pak je každá dobrá rada drahá.

Typickým příkladem může být třeba třicetiletá matka dvou dětí, která je dvanáct roků vdaná. Po prvním porodu začala ztrácet zájem o sexuální styky – jakoby bez příčiny. Přitom před narozením dítěte měli s manželem pohlavní styk nejméně třikrát týdně.

Orgasmu dosahovala při souloži jen někdy. Nezažívala však při styku bolesti nebo jiné nepříjemné tělesné pocity. Jen si od jisté doby připadala při milování jako nezúčastněná osoba, která dělá něco, co vlastně nechce.

Po souloži pak bývala smutná a cítila podivnou prázdnotu. Teď s manželem souloží jednou za měsíc až za dva. Tento stav trvá několik let. Podle všeho se stala obětí populární láskové ideologie. Některé ženy se totiž domnívají, že jediným správným motivem pro pohlavní styk může být pouze to, když jsou do svého partnera stále zamilované.

Jak je tomu u dlouhodobých vztahů

U dlouhodobých vztahů jde však o nereálnou a hlavně nebezpečnou představu. Manželství na ní může velmi snadno ztroskotat. Pokud partner nevykazuje takové vlastnosti, které by ho činily zcela nepřijatelným pro manželství, pak splnění manželských povinností není až tak pochybnou motivací pro sexuální styk.

Jeden z klasiků našeho oboru, Miroslav Plzák, navrhoval, aby se partneři dohodli na určitých dnech v týdnu nebo v měsíci, kdy budou pravidelně souložit. Někomu může připadat divné, že by sex měl připomínat jízdní řády vlaků. Ale v praxi to v naprosté většině případů dobře funguje.

Samozřejmě že je přínosné odjet občas někam pryč, na nějaké hezké místo a připomenout si milování z dob, kdy jsme spolu chodili. Ale je jasné, že to nemůže být pravidlo.

Podle dlouholetých zkušeností sexuologů by spolu měli souložit alespoň jednou za týden. Při delších intervalech jim hrozí zmíněné intimní odcizení.

Hlavním rizikem přehnaně romantického vztahu k sexu je to, že se partneři dostanou do situace, kdy pro ně začne být intimní kontakt nepříjemným zážitkem. Obnovit pak sexuální soužití na rozumné úrovni není snadné. Nezbývá než vybudovat tělesné kontakty znovu, prakticky od začátku. To je zdlouhavý a náročný proces.

Mnohem rozumnější mi připadá, když manželé nepřipustí, aby sexuální styky klesly pod určitou úroveň. Podle dlouholetých zkušeností sexuologů by spolu měli souložit alespoň jednou za týden. Při delších intervalech jim hrozí zmíněné intimní odcizení.

Jako u většiny sexuálních problémů bývá mnohem lepší jim předejít, než je pracně překonávat pomocí zdlouhavé terapie. To ale předpokládá jednu věc. Přijít za odborníkem hned, jak se potíže objeví. Ve hře totiž může být mnohem víc, než si dvojice zpočátku uvědomuje. Když to neklape v posteli, přestane to většinou brzy klapat i v dalších oblastech vzájemného soužití.

Sexuálně méně aktivní muž

V posledních letech se v ordinaci stále častěji setkávám s dvojicemi, kde začal být sexuálně méně aktivní muž. Pokud jeho sexuální dysfunkce vyplývá ze zdravotních potíží, není většinou tak těžké mu pomoci. Moderní medicína nabízí poměrně účinná řešení mužských sexuálních poruch, ať už se jedná o poruchy erekce, nebo o hormonální problémy, které vyvolávají sníženou sexuální touhu.

Složitější se jeví případy, kdy muži ztrácejí zájem o sex bez jasné příčiny. Manželky je pak často podezírají z nevěry. Jenže promiskuitní proutníci většinou zvládnou uspokojit jak manželku, tak milenku.

Skutečnou příčinou minimálního zájmu mužů o sex může být třeba to, že jsou gayové, sexuální devianti nebo transsexuálové. Ti všichni navíc jen velmi neradi přiznávají svou sexuální orientaci. Když je manželka dotlačí až k nám do ordinace, není to zrovna jednoduchá a optimistická situace. Jen zřídkakdy najdeme racionální východisko.

Lepší šanci na funkční řešení nabízejí sexuální deviace méně osudové povahy. Několikrát jsem se setkal s manželskými páry, které obnovily své intimní styky, když se muž svěřil své ženě se svými fetišistickými zájmy, ať už se týkaly oblečení, bot, nebo třeba neagresivního sadomasochismu. Tyto praktiky se mohou stát při troše dobré vůle součástí jejich intimních her.

I tady platí zásada přijít radši dřív než později, dokud se na obou stranách nenahromadí emoce. Pak je všechno mnohem složitější.