Samotný název vaginální orgasmus poprvé použil už slavný Sigmund Freud. Snaha lékařského páru Puppových proto není ničím novým. Sexuologové i laici vedou spoustu let nekonečné diskuse o tom, jak vlastně ženy prožívají sexuální vzrušení a které oblasti jejich pohlavních orgánů jsou pro ně nejdůležitější.

Podle klasické psychoanalytické koncepce Sigmunda Freuda má být pro zralou a plnohodnotnou ženskou sexualitu naprosto zásadní právě schopnost poševního orgasmu. Tedy pocitového vyvrcholení, kterého ženy dosáhnou při souloži s mužem a dojde při ní k dokonalému spojení obou pohlavních orgánů.

Chápe pohlavní úd jako nezbytnou podmínku pro plnohodnotný pohlavní život ženy. Z jeho koncepce je patrné, že ji vytvořil muž, navíc muž silně koncentrovaný na svůj ztopořený penis. Bez něj se podle Freuda nedá uskutečnit dokonalý pohlavní styk.

Sexuální revoluce, ke které došlo po druhé světové válce, přinesla kromě jiného i spoustu výzkumů určitých fází pohlavního vzrušení. Ty postupně odhalovaly pestrou škálu různých mechanismů, jak tohoto vzrušení dosáhnout a jak ho stupňovat. Zkoumaly i jejich vztah k pohlavním orgánům a strukturám, které se na něm podílejí.

První na ráně je samozřejmě poštěváček, tedy klitoris. Zastává podobně významnou roli jako pohlavní úd u mužů. Také se o něm někdy mluví jako o ženském penisu. Nejde přitom jen o jeho menší část, která je viditelná. Dvě třetiny tělesa klitorisu tvoří jeho kořeny, které zasahují až za stydké kosti. Jde o anatomické uspořádání, které je shodné s pohlavním údem muže.

To, čemu věda říká vaginální orgasmus, je vlastně velmi komplexní stimulace, ke které žena potřebuje muže

Významný gynekologický expert Ernst Gräfenberg (1881–1957) si vydobyl nehynoucí zápis v dějinách sexuologie díky své koncepci ženského sexuálního vzrušení. Kladl důraz na tu část ženského genitálu, která sousedí s krátkou, avšak nepochybně významnou ženskou močovou trubicí. Nazývá se bodem G. Ten můžeme nahmatat prstem v první třetině pochvy, pokud zatlačíme směrem ke stydké sponě pánevní. Dodnes jsme svědky vášnivých sporů mezi uctívači bodu G a těmi, kteří jeho význam zlehčují nebo dokonce popírají jeho existenci.

Komplexní záležitost

Nechci se stavět do role arbitra tohoto věčného sporu. Považuji však za nutné upozornit, že při souloži nedochází jen k dráždění pochvy a do ní přiléhající dělohy. Třecí pohyby stimulují i poševní vchod, močovou trubici a klitoris. To, čemu věda a zkoumané dámy říkají vaginální orgasmus, je vlastně velmi komplexní stimulace, ke které žena potřebuje muže.

Všechno, co víme o sexualitě ženy, ukazuje na důležitou roli emocí a citových vazeb. Ty s jejími prožitky úzce souvisí. Je to navíc i jeden z možných výkladů, jak rozumět freudovskému mýtu vaginálního orgasmu coby zralé ženské sexuality.

Průzkumy ženské sexuální vzrušivosti dokládají, že tento druh orgasmu zažije aspoň občas víc než polovina žen. Ale jen menší část žen uvádí, že takovou komplexní poševní stimulaci bezpodmínečně potřebuje ke svému sexuálnímu uspokojení. Pro většinu z nich je zdaleka nejvýznamnější a nejčastější prosté dráždění poševního vchodu a klitorisu. Ať už při pohlavním styku nebo při masturbaci.

Zastánci poševního styku se snaží dokázat, že tato povrchová a tedy nedostatečně prožívaná sexuální vzrušivost je neplnohodnotná. A pro sexuální pohodu žen dokonce nebezpečná nebo škodlivá. Zdá se mi, že tuto teorii zastávají z valné většiny muži.

Ženy bývají méně dogmatické. Zcela v duchu slov jedné významné české sexuoložky, která při učených debatách o ženském sexu obvykle pohlédla s lehkým despektem na většinu sexuologů a pravila: „Pánové, co vy můžete vědět o ženské sexualitě?“

Od těch pionýrských dob české sexuologie uplynulo hodně roků. V našem oboru přibyla řada badatelek, ale ani jim se nepodařilo udělat jasno v tom, jak je to vlastně s poševním orgasmem. Což ale spoustě žen vůbec nebrání v tom, aby si svá pocitová vyvrcholení spokojeně užívaly a vůbec nepátraly po tom, jak vznikají.