Článek
Přechod k jedné určité sexuální orientaci, stud za homosexualitu, nebo právoplatná třetí sexuální orientace. To jsou tři nejběžnější vysvětlení bisexuality - otázkou zůstává, kdo má pravdu.
O mužích, kteří udržovali intimní vztahy se ženami i muži, se vědělo už ve starověkém Řecku a Římě. Především ale v imperiálním Římě, kde vládla poživačnost a nezávazná bisexualita se stala normou. Dokud ovšem nepřišli křesťané a tyto “hříšné“ praktiky neutnuli.
Na pohlaví nezáleží
Zastánci bisexuality tvrdí, že jim při výběru partnera nezáleží na pohlaví, ale na atraktivitě osoby, která se jim líbí. Na jejím vzhledu, způsobu chování a vyjadřování. Prakticky řečeno si tedy vybírají svůj protějšek jako každý, jen se nestarají o pohlaví.
Být bisexuálem tedy neznamená, že musíte mít pravidelný sex s oběma pohlavími, abyste byli šťastní a spokojení. Stačí vám jeden partner. Nejspolehlivěji o bisexualitě vypovídá to, do koho se dotyčný zamilovává. Zamilování totiž nemůžeme vůlí nijak naordinovat ani se k němu přinutit.
Spousta sexuologů a psychologů zastává názor, že bisexualita je jen jakýsi přechod k “pravé“ sexuální orientaci, případně lež šířená těmi, jenž se stydí za svoji homosexualitu. Už Sigmund Freud hlásal, že bisexualita je pouhou fází ve vývoji člověka před tím, než se mu vytvoří zralá identita.
Mnozí sexuologové a psychologové jdou ve Freudových stopách a tvrdí, že bisexualita je přirozenou fází života člověka, který si není jist svojí orientací. Až 40 procent bisexuálů se prý časem přikloní na hetero, či homosexuální stranu.
Potvrzeno
Opačný názor zastává studie zveřejněná Americkou psychologickou organizací (APA), která dokládá, že ženy dokážou udržet dlouhodobou přitažlivost k oběma pohlavím. Tato studie, probíhající po více než 10 let, měla vyvrátit mýtus, že bisexuální ženy jsou lesbičky, které se snaží naplnit společenské očekávání a své skutečné pocity tají.
Výzkumu se zúčastnilo 79 žen, které byly v průběhu více než deseti let pravidelně kontrolovány. Studie byla vedena Dr. Lisou Diamondovou z University of Utah. Ta došla k závěru, že „bisexuální ženy udržují stabilní vzor přitažlivosti k oběma pohlavím a dokážou si udržet dlouhodobý monogamní vztah.“
Prokázat bisexualitu u mužů byl běh na poněkud delší trať. Na Northwestern University v Illinois prováděl Allen Rosenthal pokusy s bisexuály, ve snaze změřit jejich sexuální vzrušení při sledování různých homo i heterosexuálních pornografických materiálů. Jenže udělal tu chybu, že vybral pokusné osoby z komunit gayů, takže mu pochopitelně vyšlo, že jsou to gayové.
V novější studii už si počínal profesionálněji a vybral bisexuály z webů pro ně určených. Opět jim pouštěl nejrůznější pornografické snímky a tentokrát s opačným výsledkem. Muži byli vzrušeni jak filmy s dvěma muži, mužem a ženou, tak i dvěma ženami.
„Tyto výsledky jsou důkazem pro bisexuální muže, kteří slyšeli o dřívějším výzkumu a měli pocit, že je vědci neberou vážně,“ tvrdí Allen Rosenthal. Na základě tohoto výzkumu jsou výzkumníci přesvědčeni, že „bisexualita je něco reálného.“
Bisexualita spočítána
V nejnovějším průzkumu zkusili matematici bisexualitu dokonce spočítat, a to pomocí Gaussovy křivky (pomocí té se počítá například průměrná inteligence). Na její extrémní póly postavili stoprocentní homosexualitu a stoprocentní heterosexualitu. Vyšlo jim, že nejméně lidí je zaměřených jen na jednu orientaci a naopak většina je potenciálně bisexuálních. Musíme ale přiznat, že tento čistě matematický výzkum je, stejně jako jeho závěry, značně pofidérní.
Někteří lidé jsou zkrátka nerozhodní a rozhodně nemají v plánu nutit se do jednoho, když mohou ochutnávat obojí. Už Woody Allen řekl: Bisexualita zdvojnásobuje naše vyhlídky na schůzku v sobotu večer.
