Ne všichni žijí podle svých představ a přesvědčení. Velmi často se stává, že žijeme životy druhých. A to jen tím, že se jim neustále přizpůsobujeme a snažíme se vyhovět i v okamžicích, kdy nám to není zcela příjemné. Přiznáváme si tak, že ve skutečnosti nevíme, kdo jsme a co od života i sebe očekáváme. A že postrádáme to nejdůležitější pro naše zdravé já – respekt a úctu k sobě samým.

Proto je dobré nejprve se naučit přesvědčit své já, že dané věci již nelze zvládnout, a že svým souhlasem ublížíme jen sami sobě. Zvládnutí už tohoto malého krůčku obvykle přináší neuvěřitelnou úlevu a lehkost žití.

Je sice hezké, že se člověk snaží vyjít druhým vstříc, pomoci jim či vyhovět, ale vše má své hranice, které je nutné respektovat. Člověk se musí naučit vnímat své vlastní pocity a řídit se jimi, nebát se experimentovat, a pokud se mu do něčeho nechce, nebát se to odmítnout. A je jedno, zda se jedná o kolegy v práci, rodiče, manžele, kamarády či zcela cizí lidi.

Říci druhému ne, neznamená hned, že nás ten druhý otravuje, nezajímá či ho nemáme v lásce. Je to jen výraz vlastní sebeúcty a zdravého sebevědomí.

„To, že neumíme říkat ne, je o našich emocích, nikoliv o tom, že bychom byli hloupí a nebyli schopni si uvědomit, že děláme chybu. A za těmito emocemi stojí nejčastěji strach a pocity viny,“ vysvětluje koučka Lenka Černá ze serveru Můjvztah.cz a dodává:

„Kvůli těmto emocím raději půjčujeme, kýveme, i když nechceme. Vyhovujeme, i když je nám to proti srsti. Za tím vším je jediné, a to je strach z toho, že budeme zamítnuti, nemilováni a nepochopeni. Raději ustoupíme, než abychom ztratili druhého.“

Strach z osamělosti nás tak vhání do rolí otroků, kteří plní tužby a přání druhých. Což je samozřejmě špatné. Ze samaritána, který myslí na druhé a chce všem pomoci, se snadno stává štvanec, u kterého si všichni velmi rychle zvyknou, že plní úkoly i za ně a zneužívají toho. Každý jedinec by si měl uvědomit, že být sám sebou ještě neznamená zůstat sám. Obvykle je tomu přesně naopak.

Jak začít říkat ne?

Je dobré si uvědomit, v jakých okamžicích nejčastěji děláme věci proti své vlastní vůli, kdy souhlasíme, i když si myslíme něco jiného, kdy děláme, co jsme vlastně dělat nechtěli. Poté musíme začít pomalu měnit své zvyky. Nejprve u drobných odmítnutí, například v obchodě, když nám prodavač bude vnucovat více gramů šunky, než jsme původně chtěli či jakoukoliv jinou věc, co jsme neplánovali koupit. Nebo když dostaneme v restauraci ošklivé jídlo, že jej vyreklamujeme či nepůjdeme na firemní večírek, když se nám na něj nebude chtít jít apod. Postupně tak nabereme odhodlání k větším a mnohdy zásadnějším odmítnutím.

Svým chováním můžeme inspirovat i ostatní. Podpořit lidi v tom, aby se v zásadních otázkách nebáli říct ne. Aby zůstali věrni sami sobě. Konec konců, když se nad tím zamyslíme, nedefinuje nás naše ne více, než naše souhlasné ano?

Na 19. března 2012 připadá happeningový den, kde si měl každý říci to své malé nebo velké "ne". Více na facebook.com/NebojimserictNE

Jak se zbavit neschopnosti odmítnout podle koučky Lenky Černé

1. Zodpovězte si otázku: „Proč neumím říkat ne?“ nebo „Proč druhé neumím odmítnout?“

Může vám například vyjít, že: Mám strach z toho, že druhého ztratím. Mám strach z toho, že pro druhé nebudu tak dobrá. Mám pocit viny, že jsem já život zvládl a on ne. Cítím se vinná, že bych měla rodině pomoci.

2. Své strachy dále analyzujte, ptejte se opět proč

Může vám například vyjít, že (podle příkladů výše): Pokud nejsem pro druhé vyhovující, odepíší mě. Pro druhé musím být dobrá. Druzí mi mohou závidět. Rodině se musí pomáhat.

3. S výroky pracujte

Na výroky se znovu podívejte a přemýšlejte nad každým z nich. Všechny jsou postavené na vašem strachu a ten není dobrý rádce. Navíc, touto metodou jste si odhalili takzvané Emoční rovnice, které řídí vaši neschopnost odmítnout.

Jediný možný způsob, jak se natrvalo zbavit neumění říkat NE, je odhalit své emoční naprogramování a to opravit. Zkuste také začít dělat první krůčky ve vašem odmítání. Začněte u menších činů, abyste vlastní psychice ukázali, že je možné odmítat, a to i bez následků. Přejděte postupně k „větším soustům“ a pokud vám to nejde, najměte si k přestavbě osobnosti odborníka.