Pro workoholika je těžké strávit jakýkoliv čas bez práce. Práce je pro ně jedinou životní náplní, které jsou schopni obětovat rodinu, přátele i koníčky, a pokud nepracují, trpí pocitem viny.

Pro tyto lidi není problém pracovat týdně i šedesát nebo dokonce sto hodin. Nicméně to neznamená, že dlouhodobě dokáží udržet své pracovní tempo. Obvykle časem začne jejich efektivita práce klesat a objeví se drobné zdravotní problémy, jako bušení srdce, poruchy spánku, zhoršená schopnost soustředění, trávicí potíže, bolesti hlavy či poruchy imunity. Pokud člověk situaci nezačne řešit, pak mu hrozí úplné vyčerpání organismu.

Proč workoholik práci podléhá?

Svou roli zde hraje výchova. Pokud rodiče kladli na výkony dítěte až příliš vysoké požadavky, ty se pak pro něho staly normou. A pak také touha po zvýšení sebevědomí, kdy workoholici sami sebe přesvědčují o své důležitosti.

Někdy za to mohou problémy v partnerství, před kterými jedinci utíkají právě k práci. Ale i nedostatek sexuální aktivity, jak prokázala studie německé univerzity v Göttingenu. Podle ní se přes 35 procent lidí snaží svůj neuspokojivý sexuální život vynahradit usilovnější prací. Raději, než aby trávili svůj čas "blbým sexem",  hlásili se dobrovolně o úkoly navíc i přesčasy.

Bohužel práce se stává hlavní životní náplní i u jedinců bez partnerů či lidí po nějaké tragické události. Člověk se prací prakticky snaží zachránit, ale pak už z rozjetého vlaku nedokáže vystoupit.

Jak se vymanit ze závislosti

K pochopení toho, že práce není všechno, workoholici docházejí velmi bolestně, a to nejen přes kolapsy, které si přivodí, ale i zjištěním, že jim kromě práce nezbylo už vůbec nic jiného. Pak se stává, že sahají po alkoholu nebo jiných návykových látkách, čímž však k jedné závislosti přidávají druhou a problémy se násobí.

Workoholika může zachránit jen změna životních hodnot. Musí se naučit odpočívat, dodržovat životosprávu, najít si čas na rodinu, přátele a koníčky. Nezvládne to ale bez vydatné pomoci okolí. Protože i když workoholik ví o rizicích svého životního stylu, těžko ho to přinutí k tomu, aby ho změnil. On sám si totiž v podstatě nikdy nepřipustí, že je nemocný.

Partneři takto závislých lidí by se je měli snažit motivovat a poukazovat na to, jak jim a celé rodině chybí. A v každém případě se snažit vyhledat pomoc odborníka, který by jim s celým problémem pomohl. Pomoci může návštěva u psychologa či kouče, který zhodnotí, zda jde již skutečně o workoholismus, a nastaví terapii.

Léčení workoholika je dost těžké, protože i když jde o závislost, jako je například alkoholismus nebo návyk na drogy, nedá se při jejím léčení postupovat stejně. Základem léčby jakékoliv závislosti je totiž doživotní abstinence. Což v případě závislosti na práci dost dobře nejde.