Ostříhala jste se. Žena většinou s vlasy odloží i něco dalšího. Co jste odložila vy?

Myslím, že strach. Mým životem mě totiž doprovázely různé strachy. Ne že bych teď už z ničeho strach neměla, protože strach v sobě skrývá i přirozený respekt k životu, ale začala jsem věci brát, tak jak jdou, a nebát se toho, co by mohlo být v životě nebezpečné.

Jaký jste měla rok?

Rok 2015 pro mě byl přelomovým a krásným rokem. Čas před ním byl hodně složitý, ale byla to příprava na to, co přišlo potom. Z mého syna Kristiána se stal parťák, už to není to dítě z mateřské školky. Nastoupil do druhé třídy česko-kanadské školy a moc ho to baví. Chodí tam na devátou, ale chce tam být už v osm, alespoň v družině. Má skvělou paní učitelku, se kterou tráví hodně času. Pomalinku se učí anglicky, což beru jako dobrý základ do života, umět nějakou řeč, nejen češtinu.

„Práce pro Novu mě baví,“ říká moderátorka Prásku a Snídaně s Novou.

„Práce pro Novu mě baví,“ říká moderátorka Prásku a Snídaně s Novou.

FOTO: archív TV Nova

Předloni na konci roku jsem dostala možnost moderovat na Nově kromě Snídaně s Novou i Prásk a nesmírně mě to baví. Točíme hodně naživo, což beru jako příležitost posunout se v televizní práci zase někam dál. Mozku to prospívá.

No a na začátku roku 2015 mi přišla do života láska. Myslím, že je to můj osudový muž. Už nám ale není dvacet, a navíc máme děti, takže řešíme život méně sobecky. Je to dennodenní snaha, aby se náš vztah dál rozvíjel tím správným směrem.

Což není samozřejmost.

Není. S bývalým manželem jsem byla dvanáct let. Poslední tři čtyři roky jsme na vztahu nepracovali, což se nakonec projevilo i na tom, že skončil. Takže jsem poučená a vážím si toho, když je to hezké. Všude se na sobě musí pracovat, i na vztahu. Tam to ale musí chtít oba.

Jak se u vás pozná osudový muž?

Je to něco mezi nebem a zemí. Nikdy se mi nestalo, že bych někomu podala ruku a řekla si: Je to on! Ne, nejprve jsme byli přátelé a kamarádi a postupně jsme se k sobě přibližovali. Nebyly to lásky na první pohled. Až s Danem se mi stalo úplně poprvé, že to se mnou zatřáslo. Od první schůzky jsem měla pocit, že se známe dlouho.

Předtím jsem měla skoro o dvacet let staršího muže, teď mám zhruba stejně starého. Máme tedy podobné životní příběhy a i naše mládí probíhalo podobně. Líbí se mi, že Dan má nadhled, protože dlouho žil například v Indii a Americe. Máme stejné zájmy, máme rádi stejné knihy a filmy.

V mnohém se také rozcházíme a nerozumíme si, tak jako se to stává mezi ženou a mužem. Nedávno jsme byli na představení Caveman a viděli jsme, že je to jasné, holky a kluci jsou jiní. Máme rádi i naše děti, které si spolu také začínají rozumět, nejsou mezi nimi boje. Naštěstí nemám muže, který by nechápal, co to obnáší mít dítě, a to je skvělé.

Na předávání cen Českého slavíka se objevila nejen s přítelem Danielem Farnbauerem, ale i s jeho dcerou Anetou, svou sestrou Monikou a její rodinou.

Na předávání cen Českého slavíka se objevila nejen s přítelem Danielem Farnbauerem, ale i s jeho dcerou Anetou, svou sestrou Monikou a její rodinou.

FOTO: Michaela Feuereislová

Jak řešíte, když si lezete na nervy?

Vyříkáme si to. Říká se, že zamilovanost má růžové brýle, ale mně přijde, že začátek vztahu mezi dospělými lidmi je nejtěžší. Tam se nastavují pravidla a hranice. Sice to je růžové, ale občas se objeví i blesky.

Vy asi nejste příliš tajnosnubná. Máte raději otevřené jednání?

Já jsem kluk od piva. Mám ráda pivo, a když je problém, otevřu si plzničku a řeknu Dane, pojďme si to vyříkat. Potřebuji to ventilovat a dostávat věci ven, ne je držet v sobě.

Bere to?

Je v tom stejný. Řekneme si svoje pravdy a pak děláme kompromisy, takže si máme pořád o čem povídat. Byli jsme na dovolené v Dubaji a já tam pozorovala, jak mnoho lidí mělo zabořený zrak do mobilů a jiné virtuální reality. A my jsme si povídali. Myslím, že na tom je vztah založený. Lidé by si měli věci sdělovat a povídat si o nich.

Často se stává, že po letech se lidé více svěřují známým či dokonce přátelům na Facebooku než tomu, s kým žijí. Já ho ale nemám a ani mít nebudu a navíc vidím na svých rodičích, co jsou spolu čtyřicet let a žijí pro sebe, že komunikace ve vztahu je základ, který funguje.

Protože uvádí společenský pořad, často do společnosti vyráží. Někdy i s Mahulenou Bočanovou, která moderovala podobný televizní magazín.

Protože uvádí společenský pořad, často do společnosti vyráží. Někdy i s Mahulenou Bočanovou, která moderovala podobný televizní magazín.

FOTO: Michaela Feuereislová

To máte štěstí. Mnoho mužů je nemluvných.

Vybrala jsem si takového, co mluví, i když zrovna já nemluvím. A to je co říct!

Jak vycházíte s bývalým manželem?

Moc se nekontaktujeme, takže vycházíme dobře. Kromě mediální štvanice jsme ani problémy při rozchodu neměli. Rozvod byl rychlý a dál jsme si už lidsky neubližovali. Co se u někoho táhne po desetiletí, ta věčná dokazování pravd a křivd, to jsme neměli. Jedeme si život každý zvlášť a občas si napíšeme, jak se má Kristián.

Co se vám vybaví při vzpomínce na Vánoce svého dětství?

Moje dětské byly ještě za komunismu, takže peněz moc nebylo, ale přesto to bylo hezké. Chodili jsme na půlnoční, kam se nám příliš nechtělo, ale nakonec jsme tam zpívali koledy a bylo to fajn. Mám starší sestru a obě jsme dostávaly ponožky, kalhotky a vše další, čím nás maminka potřebovala vybavit na zimu.

A pak ještě jeden zásadní dárek. Pamatuju si, že jsme jednou dostaly běžky. To nám bylo asi deset. Měli jsme byt, kde se dalo chodit dokola kolem bytového jádra. Když nám Ježíšek přinesl ty lyže, se sestrou jsme si je obuly a do půlnoci v nich kolem toho jádra běhaly. Sousedi měli opravdu radost, ale byla to opravdová radost a bezprostřednost.

Dnešní děti často dostanou kopec dárků a vše, na co si ukážou, a pak pod stromečkem jen odhazují papíry. A stejně skončí u nějaké drobnosti, kterou si oblíbí a se kterou si hrají. Vánoce mám spojené i s lyžováním, bruslením, návštěvou babičky. Tohle bych ráda předala do života i Kristiánovi, aby si pod pojmem Vánoce nevybavil jen dárky. Chci mu je ukázat i jinak a myslím, že se to daří.

„Z Kristiána se stává parťák,“ říká o svém synovi, který chodí do druhé třídy.

„Z Kristiána se stává parťák,“ říká o svém synovi, který chodí do druhé třídy.

FOTO: archív G. Partyšové

Působíte hodně soběstačně. Necháváte se taky od muže opečovávat a rozmazlovat?

Ano, jako každá žena. Mediálně možná působím tak, jak říkáte, ale jinak jsem normální žena, která chce lásku a objetí. Je fakt, že jsem Blíženec, takže jsem buď romantická a odevzdaná vzhlížející holčička, nebo tak trochu babochlap, který si umí vše zorganizovat a se vším si ví rady. Potřebuji silného muže, kterého nepřerostu, a to Dan je.

S bývalým mužem jsem si vzala na sebe hypotéku ještě před manželstvím, protože jsem nechtěla být na nikom závislá. Nechtěla jsem si, až budu mít dítě, říkat o každou korunu. Když to pozoruju v okolí, tak při takovém modelu si muži svých žen přestanou trochu vážit a pak to drhne.

Je fajn, když se má člověk o koho opřít, ale já si jedu tak, abych nemusela být příliš vděčná a nikdo mi nemohl příliš vyčítat. Teď žiju s mužem, co žije na hodně vysoké úrovni, takže udržet krok s ním je těžké, ale já ho nedržím za každou cenu.

Netají se tím, že touží po miminku.

Netají se tím, že touží po miminku.

FOTO: Michaela Feuereislová

Jaké máte přání v tomto roce?

Moc ráda pracuju pro Novu, ačkoli jsem byla i v rádiu a na jiných televizích. Baví mě vstávat ve čtyři ráno a ve Snídani s Novou se setkávat s lidmi zajímavých profesí.

Chtěla bych tedy zůstat na Nově a doučit se perfektně angličtinu, což by byl pro mou práci další stupeň rozvoje. A ze svého muže bych chtěla cítit lásku a to, že si mě váží.

A velmi bych si přála miminko. Jsem ale věřící a vím, že pokud ho mám mít, stane se to, a pokud ne, tak i s tím jsem smířená.