Hlavní obsah

V polepšovně pro psy to jde i po dobrém

Právo, Markéta Mitrofanovová

„Ne, já tam prostě nejdu,“ trvá si na svém pětatřicetiletá bruneta, když ji pes, který je pomalu větší než ona, táhne na druhou stranu. Zatímco ještě před několika týdny by jí za to půlmetrákový Abík vztekle vrazil svou obří tlamu do obličeje nebo do břicha, teď po chvilce přetahování pochopí, že člověk nebude skákat tak, jak on píská.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Do chodu polepšovny je vtažena také čtyřletá Laura, kterou si dokonce i agresivní psi rychle oblíbili.

Článek

„Na každého platí něco jiného. Samozřejmě že existují rychlejší a tvrdší metody, kdy psa povalíte na záda, přidusíte ho nebo do něho pustíte elektřinu a za týden je z něho mazel. Jenže já se s nimi nehodlám prát. Pokud mě zvíře zrovna nechce zabít, dá se převychovat i po dobrém, byť to trvá déle, obvykle zhruba měsíc,“ popisuje mi své metody Lucie Jindřichová, o které přátelé tvrdí, že je zaříkávačkou psů. Tomu se však maminka čtyřleté Laury, se kterou se kvůli psí polepšovně přestěhovala do lesa u obce Šternov na Benešovsku, jenom usmívá.

„Není to tak, že bych zvířatům domlouvala. Úspěch spočívá v nastavení pravidel a v pozitivní motivaci, kdy po nich něco vyžaduju a pak jim denní dávku krmení rozdělím do více porcí jako odměnu. Lauri, běž Abíkovi vymačkat kapsičku,“ obrací se výcvikářka na svou malou pomocnici, která je mezi čtyřnožci očividně jako doma.

Ačkoli domov je to hodně neklidný. Když k polepšovně přijíždíte asi kilometr po lesní cestě, vypadá místo idylicky. Ale v okamžiku, kdy vystoupíte z auta a zjistíte, že dům se zahradou je doslova přilepený k dálnici D 1 a z kotců se téměř nonstop ozývá štěkot dvou desítek psů, nejspíš byste neměnili.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Lucie Jindřichová dokáže ocenit, když se její svěřenci chovají podle pravidel.

První týden mě chtěl sežrat

Psí polepšovnu s poetickým názvem Larýsek provozuje Lucie Jindřichová deset let. Před necelým rokem ji musela přestěhovat z Říčan do místa, kde její svěřenci nikoho neruší, takže sama se tak odřízla od světa. Auto nemá a s dopravou spoléhá na výpomoc přátel nebo chodí pěšky. Most přes potok, kudy se dostává do domu a který před časem vzala voda, jí v rámci brigády postavila parta známých.

Za měsíc nápravného pobytu majitelům psů účtuje 6000 korun. Přibližně v polovině případů už páníčci o psy nemají zájem, a tak se po převýchově pro ně hledá nový domov. „Dřív jsem pracovala i pro psí útulky a vím, že agresivní zvíře si sotva někdo vezme. Jenže co zbývá psovi než použít zuby, když s ním člověk špatně zachází nebo nereaguje na jeho potřeby?“

Osmiletý louisianský leopardí pes Abík už měl být kvůli tomu, že vyjížděl na své majitele, kteří si s ním nevěděli rady a začali se obávat, aby nenapadl jejich dítě, skoro utracen. „První týden mě chtěl sežrat, ale vyřešil to náhubek,“ usmívá se energická žena, která má sice na rukou řadu jizev, ale většinou z dřívějška, kdy teprve sbírala zkušenosti. Jak jsem se sama přesvědčila, teď hrozí zranění hlavně z drápů, pokud se o vás větší plemeno plnou vahou opře.

„Asi třikrát po mně skočil, když jsem chtěla jít jiným směrem než on, ale jakmile měl pocit, že venčí on mě, tak bylo všechno v pořádku. Nehledě na to, že doteď nereaguje na přivolání a přijde, až se mu zachce. A skoro měsíc trvalo, než jsem si ho směla pohladit,“ vypočítává cvičitelka potíže v Abíkově chování. „Rodina, ve které žil, si tak dlouho říkala, že z toho vyroste a dostane rozum, protože má přece papírové rodiče se zkouškami ze závodů, až bylo pozdě.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Přestože Abík už je v polepšovně skoro dva měsíce, občas si ještě postaví hlavu a chce jít jinam, než je třeba.

Štěně s ostnatým obojkem

Pes prostě vycítí, že má šanci ujmout se vlády, pokud na něho dvounozí členové jeho smečky kašlou a nechávají ho růst jako dříví v lese nebo jsou nedůslední. „Nestačí mu mít k dispozici velkou zahradu s nádherným kotcem. Potřebuje hlavně pevné vedení. Když se psem nic nedělám, k ničemu ho nevedu, můžu očekávat, že jednou nastane problém. Znám případy, kdy ze strachu už zvíře ani nepouštěli z kotce a krmili ho jenom přes mříže. Pracovat se dá ale s téměř každým. Odhadem tak jeden z tisíce je nepřevychovatelný.“

I tady se však ukazuje, že žádný extrém není dobrý a přehnaný dril může také ublížit. Už jenom tím, že zvíře dostává do permanentního stresu.

„Jednou mi přivedli desetiměsíční štěně, o kterém jeho majitel tvrdil, že má určitě nějakou neurologickou vadu, protože nepředvídatelně kouše. Přitom ho dotáhli na ostnatém obojku, od kterého měla mladá bulteriérka propíchaný krk. Samozřejmě že když jsem jí ho sundávala, hned po mně vylítla, protože zase čekala nějakou bolest. Do deseti dní z ní byl milý pejsek.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Když se do vás opře padesát kilo živé váhy, není možné, abyste nepocítili ostrost jeho drápů.

I když je z bezpečnostního hlediska rozdíl, jestli nezvládáte čivavu, nebo několik desítek kilogramů vážící tele, rámcově vychovaný by měl být podle Lucie Jindřichové každý pes. „Pokud chtějí vést lidi se psem pohodový život, měli by víc dbát na prevenci.”

„Budete se asi divit, ale dostala jsem na převýchovu třeba i bišonka, který sice nebyl agresivní, ale vykonával potřebu výhradně do páníčkovy postele. Už dokonce hrozilo, že se manželé kvůli tomu rozvedou. Hned mi bylo jasné, že se v rodině něco změnilo, a proto pes začal dělat naschvály. Vyšlo najevo, že se k pejskovi nejdřív hodně měli, jak se říká, lezli mu do zadku, ale pak si uvědomili, že chtějí, aby je zvíře poslouchalo, a začali ho odstrkovat.“

Lucie Jindřichová jim doporučila, aby se ve vztahu k psovi přestali potácet od extrému k extrému, kdy napřed nevědí, co by pro něj udělali dřív, a potom, když jim to naruší soužití, jako by pro ně přestal existovat. „Poradila jsem jim, aby se zkrátka začali chovat normálně, ale zároveň v rozumné míře vyžadovali jeho poslušnost.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Freny si na větvi vybije energii, posílí svaly a hlavně se naučí poslouchat na povel: „Pusť!“

Z kuchyně utekla ke psům

Když pozoruju, jak se Abík na vodítku vzpíná, protože se mu nelíbí, že musí vydržet na místě, a občas se do něho i zakousne, napadá mě, jestli Lucie Jindřichová má někdy strach. „Samozřejmě že ano, vždyť bez košíku mě může kousnout, ale snažím se riziko minimalizovat. Každopádně s ním bude ještě fůra práce. Momentálně se ho snažím naučit, aby respektoval jednotlivé pokyny a vydržel je plnit, dokud je nezruším.“

Tolik kapitola Abík. Kvůli agresivitě jsou tu ale i jiní psi, kupříkladu dvouletá pitbulteriérka Freny, která je ovšem v převýchově už tak daleko, že si může dovolit běhat bez náhubku. „Než ji ke mně přivezli, měla před sebou den života. Majitelé ji chtěli nechat uspat kvůli tomu, že byla agresivní na ostatní psy, což se ale u tohoto plemene stává.

U takzvaných bojových psů je důležité, aby se nenudili a na povel dokázali povolit stisk, když se do něčeho zakousnou,“ říká výcvikářka a naklání nad fenkou mladý plevelný stromek, do jehož větví vmžiku zajedou ostré zuby. Za chvíli je dřevina rozcupována… Běžně se psi, kteří to mají v povaze, na povel zakusují do pešků, pomůcek vyrobených například z juty, aby si vybili energii a zpevnili svaly a nakonec se i naučili pokyn: „Pusť.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

I zdánlivě krotký pes se v určitých situacích může začít vztekat a bez náhubku může být nebezpečný.

A malá Laura čtyřnohou kamarádku začne napodobovat na vedlejší větvi. Jednomu by ztuhla krev v žilách, že pitbulka po dítěti, byť v rámci hry, vystartuje, ale „psí žena“ dceru jen naoko napomene: „Nedělej ze sebe vlčí dítě.“ Pak zaburácí směrem ke kotcům: „Hej!“ Dává najevo, že se ostatní svěřenci mají zklidnit. Není divu, že se také domáhají pohybu venku, kde jsou zvyklí denně strávit asi tři hodiny. Lucie je venčí na střídačku, vždy podle toho, zda se spolu snesou. S těmi, co to potřebují, také cvičí.

Od rána je tedy v jednom kole. Jak to vydrží její hlasivky, když musí neustále překřikovat psy a auta z dálnice? „Učitelka ve školce se taky za celý den namluví. Slyšíte ten chraplák, ne? Zní, jako bych pořád někde pařila,“ odpovídá s úsměvem absolventka hotelové školy, kterou ale vždycky víc zajímalo, co má králík uvnitř, než to, jak se připravuje na smetaně.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Informace o zařízení Lucie Jindřichové najdete na www.psi-polepsovna.estranky.cz.

Reklama

Související články

Jídlo pro psy, které chutná i lidem

Mohla se klidně živit jako ekonomka. Nebo modelka. Pohledná, sympatická Petra Stoklasová se však zabývá úplně něčím jiným. Firma, jejíž je spolumajitelkou,...

Výběr článků

Načítám