Proč zrovna on bude radit, jak by měly školy fungovat? Vždyť to není učitel, mohl by někdo namítnout. Ano, Ondřej Šteffl sice není promovaný pedagog, ale kolem vzdělávání se točí celý život. I jako absolvent matematickofyzikální fakulty několik let učil na středních školách, v roce 1990 založil soukromé gymnázium PORG, první nestátní školu u nás po roce 1948, a pár let nato společnost Scio. Začínal v ní ve dvou lidech, teď má osmdesát zaměstnanců a ve své kanceláři nalévá hostům čaj z konvičky do malých kalíšků jako při nějakém čajovém obřadu.

Ondřeje Šteffla, jinak také vášnivého cestovatele a sportovce, zajímají trendy ve vzdělávání a nebojí se kritizovat - státní maturity, podporu učňovského školství i nesmysly ve školních osnovách.

Konec školního roku znamená honbu za co nejlepšími známkami na vysvědčení. Brali je i vaši rodiče jako bernou minci?

Moje matka ještě ano, otci to bylo jedno a já je u svých dětí ignoroval úplně.

Hodně se mluví o tom, jestli je nahradit slovním hodnocením, které by rodičům řeklo víc než jednička nebo trojka. Jste pro?

Je to vcelku jedno. Nic podstatného se nezmění. Je to jen kouřová clona, nepochopení, kde jsou podstatné problémy. Mně přijde, že se u nás pořád řeší marginality. Polovina debat o vzdělávání se točí kolem státní maturity, která přitom na úroveň vzdělání nemá žádný reálný efekt.

„Děti to ve škole nebaví,“ tvrdí Ondřej Šteffl a příčin vidí hned několik.

„Děti to ve škole nebaví,“ tvrdí Ondřej Šteffl a příčin vidí hned několik.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Váš životopis obvykle začíná tím, že jste v roce 1990 založil první soukromou školu u nás, gymnázium PORG v Praze. Co jste ale dělal ještě předtím?

Po škole jsem pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii Československé akademie věd, což bylo tehdy dost podivné místo. Tam jsem nedělal skoro nic. Chodil jsem ale kromě toho na seminář k docentu Hedrlínovi na matematickofyzikální fakultu, což mi hodně dalo a taky jsem se tam dostal k učení.

Jeden čas jsem docela systematicky vyhledával pražské školy, kde měli nějakého učitele nemocného nebo v lázních a potřebovali suplování na pár týdnů. Učil jsem asi na patnácti pražských gymnáziích a průmyslových školách, takže jsem získal neuvěřitelný vhled do toho, jak to na školách fungovalo a jak to, myslím, na mnoha z nich vypadá dodnes.

Vnímal jste jako nevýhodu, že nejste vystudovaný učitel?

Ne.

Ptám se na to proto, že podle zákona budou smět od příštího roku až na výjimky učit jen lidé s pedagogickým vzděláním.

Zákon ze škol vytlačuje nekvalifikované učitele, ale my bychom potřebovali vytlačit nekvalitní učitele. Obecně se školství v současnosti vyznačuje tím, že je velmi uzavřené. Všechna opatření, jako jsou státní maturity nebo přijímací zkoušky, jsou jen opatřeními uvnitř školy.

Škola je takové ghetto a ten zákon zvyšuje zdi kolem ní ještě o dalších deset centimetrů, protože nedovoluje někomu, kdo je mimo školství, do ní vstoupit. To považuju za omyl. My bychom měli dělat všechno pro to, aby se školy otevřely světu, protože děti stále víc vnímají, jak jsou odtržené od světa, a škola pro ně ztrácí smysl.

Četl jsem, že když jste PORG zakládal, deset z dvanácti vašich učitelů nemělo pedagogické vzdělání. Odkud byli?

Byla tam například stavební inženýrka, která žila odmala v Austrálii. Učila angličtinu. A skvěle! Kolegyně, které učily fyziku, ji měly vystudovanou, ale ne učitelství. Vesměs lidé, kteří měli odbornou školu v příslušném oboru.

Nejen za poznáním afrického školství vyrazil na Madagaskar i s kolegy z vedení společnosti Scio.

Nejen za poznáním afrického školství vyrazil na Madagaskar i s kolegy z vedení společnosti Scio.

FOTO: archív Ondřeje Šteffla

Nedávno jsem byl na PORG na reportáži a bylo mi řečeno, že většina netradičních prvků v učebním plánu, jako jsou trimestry místo pololetí, hodnocení přístupu studentů od A do F a prospěchu od 10 do 1 nebo i pozdní začátek výuky v 8.40, jsou vašimi nápady a inspirací ze zahraničí. Je to tak?

Pozdní začátek byl zaveden opravdu za mě, možná se začínalo i později. Já spím rád a dlouho…

Spíš mě zajímá, v čem je výhoda školního roku rozděleného na tři části místo na dvě?

Nemůžu říct, že by všechno byla inspirace v zahraničí, a ne všechno jsme zavedli od samého začátku. Když se na to dívám zpětně, tak jeden z důvodů bylo být prostě jiní než ostatní.

Asi jsem čekal nějaké sofistikovanější vysvětlení…

Sofistikované vysvětlení měla jiná opatření. Třeba snížení počtu předmětů, protože děti dneska mají na gymnáziu třináct až patnáct předmětů týdně, takže pořád skáčou z jednoho na druhé. Některé předměty nemusejí být celých osm let, my jsme je třeba koncentrovali jen do některých ročníků.

Zavedli jsme taky jednou za čtrnáct dní dvě volné hodiny, říkali jsme jim Two Off. Žádná výuka nebyla, ale studenti museli být ve škole. Napoprvé se nic moc nedělo, napodruhé už si zorganizovali turnaj v ping-pongu, jiní si pouštěli klasickou hudbu nebo četli básně a napopáté už celá škola žila svým životem.

Mimochodem jsou typy svobodných škol, jako třeba Sudbury Valley, kde je to tak pořád. Děti si dělají, co chtějí, a dospělí tam jsou od toho, aby jim s tím pomáhali. A mnohé jistě překvapí, že na konci umějí vše, co potřebují, a v dalším studiu jsou nadprůměrně úspěšné.

Proč jste už po pár letech PORG opustil a založil Scio?

Totalita vám neumožnila zjistit, co všechno umíte, kde je vaše místo ve světě. Já jsem až po PORG zjistil, že moje místo je vymýšlet a rozjíždět nové projekty, nikoli je udržovat v chodu a dotahovat do konce.

K velkým koníčkům Ondřeje Šteffla patří cestování. Čím větší exotika, tím lépe. Před pěti lety navštívil Dominikánskou republiku.

K velkým koníčkům Ondřeje Šteffla patří cestování. Čím větší exotika, tím lépe. Před pěti lety navštívil Dominikánskou republiku.

FOTO: archív Ondřeje Šteffla

Ani učení vás nenaplňovalo?

Učil jsem zejména matematiku a fyziku a velmi mě bavilo učit zvlášť ty děti, které matematice nerozumějí. Přišlo mi jako úžasné dobrodružství ducha zjistit, proč jí nerozumějí, kde se ztratili a jak jim pomoct. Na druhou stranu se mi zdálo, že budu pro tenhle svět užitečnější, když budu dělat něco s větším dopadem.

Povídáme si pár dní poté, co ministerstvo školství zveřejnilo výsledky testů státních maturit. V matematice neuspělo 24,1 procenta studentů, kteří si ji vybrali. Na svém blogu jste se divil, že je to číslo vyšší než loni, přestože by studenti měli být rok od roku připravenější. Podle vás byly testy těžší než loni?

Samotné testy jsou čistě odborná, technická věc. A pokud jeden rok propadlo dvacet procent studentů a druhý rok čtyřiadvacet procent, jde o zmetek. Jako by vám jednou dali půlmetrové pravítko a podruhé jiné půlmetrové, ale o deset centimetrů delší.

A druhá věc - jak to, že v matematice propadlo devětkrát víc dětí než v češtině? Příčina je podle mě v tom, že v matematice chceme po dětech nesmyslné věci. U češtiny nebo angličtiny všichni chápou, že ji budou potřebovat, ale matematika je plná nesmyslů. Řešte v oboru R rovnici. Řešil jste někdy poté, co jste odmaturoval, v oboru R rovnici?

K čemu mi je vědět, kdo byl druhý Přemyslovec nebo kolik pestíků má tulipán? Proč bych to nosil v hlavě? Takovou informaci vám dneska vygůgluju dřív, než mrknete.

Myslím, že jsem po gymnáziu řešil už jen trojčlenku.

No a ta tam má být! Trojčlenka, procenta, čtení grafu, orientace v tabulkách. To jsou důležité věci, které každý potřebuje. Lidi žijí v představě, že maturant má vědět, co je logaritmus, permutace… Ale to je představa z jejich dětství. Za první republiky maturovala dvě procenta populačního ročníku, za mě dvacet procent, dneska sedmdesát pět procent. Jediné, co můžeme, je nastavit minimální laťku, která musí být poměrně nízko a musí být rozumná pro všechny. Dneska si maturanti vybírají mezi matematikou a cizím jazykem. Samozřejmě si matematiku nevybere někdo, kdo ji vůbec neumí, přesto z ní čtvrtina propadne. Šílené.

Ve světle těch výsledků si neumím představit, že by matematika byla u státní maturity povinná, jak se o tom často mluví.

A k čemu by to bylo? Státní maturitu u nás máme čtyři roky a kladu si otázku, jestli ti, co maturovali v roce 2011 a dál, jsou vzdělanější, chytřejší. Budou to lepší studenti vysokých škol? Budou mít nižší nezaměstnanost? Podle mě se nezměnilo nic, jen jsme kromě toho neúspěšným maturantům znemožnili další vzdělávání a víceméně je nahnali na úřady práce. Dopad státní maturity na vzdělanost obyvatel je podle mě nula.

Sport a cestování se dá spojit. Na snímku u pobřeží Madagaskaru.

Sport a cestování se dá spojit. Na snímku u pobřeží Madagaskaru.

FOTO: archív Ondřeje Šteffla

Na první Národní srovnávací zkoušky (NSZ), které Scio organizovalo jakožto dobrovolné testy pro studenty maturitních ročníků, se přihlásilo pět set studentů. Kolik je to dnes?

Kolem pětadvaceti tisíc. Za devatenáct let jsme to dotáhli k tomu, že ta zkouška je opravdu vstupenkou na vysokou školu. Státní maturitu jsme porazili na hlavu, vysoké školy ji neuznávají, zatímco výsledky NSZ uznává padesát tři fakult v České republice, sedmnáct na Slovensku a dokonce už i jedna ve Švýcarsku.

Ve vašem blogu jsem objevil i výstupy z PISA, programu pro mezinárodní hodnocení žáků, z něhož mimo jiné vyplývá, že české děti jsou ve škole druhé nejnešťastnější ze 65 zemí, které se výzkumu účastnily. Překvapuje vás to?

Není to úplně nový výsledek. V roce 1995 čeští žáci skončili v matematice vysoko nad průměrem, ale ze všech zemí ji měli nejméně rádi. Není divu, že se pak velmi rychle propadli. To, co si mají ze školy odnést, je chtít a umět se učit. Jestli umějí nebo neumějí matematiku, není zase tak důležité, ale baví je to? Pokud ne, čekají je v životě problémy, protože svět se mění tak rychle, že se musí něco nového učit pořád a ta schopnost, ochota a vůle se učit je ze všeho nejdůležitější.

K čemu mi je vědět, kdo byl druhý Přemyslovec nebo kolik pestíků má tulipán? Proč bych to nosil v hlavě? Takovou informaci vám dneska vygůgluju dřív, než mrknete. Děti by spíš potřebovaly mít na všechny informace nějaký pořadač, umět je rozeznávat, analyzovat, odlišit pravdivé od nepravdivého, správné od nesprávného, dobré od zlého.

Často slyším, jaké země by nám měly sloužit za vzor. Copak jinde problémy ve školství nemají?

Problém, že učíme děti něco, co nechtějí a o čem vědí, že to nebudou potřebovat, mají skoro všude. Četl jsem rozhovor s finskou ministryní školství a vypadalo to, že oni si to na rozdíl od nás uvědomují. V Americe i v Anglii přibývá škol, které jsou stále víc nezávislé na státu. V Americe se obrovské množství dětí, 2,2 miliónu, vzdělává doma. To jsou příznaky toho, že školské systémy přestávají fungovat.

„Děti začínají chápat, že to, co je ve škole učí, jim k ničemu nebude,“ říká Ondřej Šteffl.

„Děti začínají chápat, že to, co je ve škole učí, jim k ničemu nebude,“ říká Ondřej Šteffl.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jste taky proti masívní podpoře učňovského školství, což je v rozporu se snahou ministerstva školství. Dneska je ale opravdu problém v některých oborech sehnat dobrého řemeslníka.

Záleží, jestli se na to díváte z pohledu člověka, který potřebuje řemeslníka, což je váš soukromý pohled. Ústava vám nezaručuje právo na řemeslníka, zatímco každému občanovi zaručuje právo na vzdělávání. Z hlediska řemeslníka je učňák cesta do pekel. Nemají z něj kam postoupit a jejich nezaměstnanost je přes dvacet procent.

Věřím, že spoustu lidí by bavilo dělat truhláře, ale kdo to má v hlavě jen trochu srovnané, tak ví, že vyučit se jím bez maturity nikam nevede, protože se něco stane a oni budou bez práce. Za jeden z dobrých nápadů ministra Chládka považuju ten, že s mistrovskou zkouškou z učňáku by byl otevřený vstup na vysokou školu.

Co byste tedy poradil rodičům, kteří chtějí, aby vzdělání jejich dětí šlo s dobou?

Hledejte školu, která vyhovuje vám i vašim dětem. Jsou takové, i když je jasné, že na malém městě ji nemusíte najít. Nespoléhejte se jen na školu, protože příležitostí k tomu, aby se vaše dítě vzdělávalo, je dneska všude kolem, zejména na internetu, spousta.

Chcete, aby se rozvíjelo v astronomii? Napište na internetu učit se astronomii nebo learn astronomy a vyjede vám dlouhý seznam. Takže moje hlavní rada: Chcete-li své děti rozvíjet a vzdělávat, nespoléhejte jen na školu, převezměte větší zodpovědnost a pomozte jim najít vhodné vzdělávací zdroje. Je jich stále víc a stále lepších. Svět vzdělává!

Rodičům jsou k dispozici tyto neziskové internetové vzdělávací portály a rozcestníky:

www.khanovaskola.cz

www.khanacademy.org

www.mimoskolu.cz

www.jdemedoskoly.cz

www.druhanoha.cz

www.jakouhru.cz

www.coursera.com

www.eduin.cz