Dnes obézní, zítra dementní, varují vědci

Přímá souvislost obezity s demencí je v lékařské literatuře známa už léta. Nová studie, publikovaná v posledním vydání časopisu Neurology, ale ukázala, že ke zhoršení poznávacích schopností seniorů přispívá už i pouhá nadváha ve středním věku. V porovnání s lidmi se správnou hmotností se u jejich vrstevníků s BMI nad 25 prokázala o 71 procent větší pravděpodobnost, že po 65. roce věku se u nich začne projevovat stařecká demence.

Xu zkoumala dvojčata, jednovaječná i dvojvaječná, ve stáří 65 a více let. U všech zaznamenala vzdělání a pomocí základních testů klasifikovala současnou úroveň jejich poznávacích schopností. Podle zdravotních záznamů pak dohledala údaje o hmotnosti a výšce v jejich 43 letech. Z každých tří účastníků studie byl jeden ve středním věku obézní nebo měl nadváhu, přičemž každých osm z deseti těchto „silnějších“ lidí ve stáří vykázalo pokles poznávacích schopností – buď klasifikovatelný jako demenci nebo těsně pod touto hranicí.

Nehledě na hmotnost, čtyři procenta všech účastníků měla ve stáří projevy demence, u dalších dvou procent testy ukázaly hraniční hodnoty.

„I když vliv nadváhy ve středním věku na jistý stupeň demence ve stáří je slabší, než jaký se ukazuje při obezitě, je třeba s ním kalkulovat ve zdravotnictví a v klinické praxi, protože výskyt nadváhy mezi dospělými je alarmující,“ upozornila Xu. „Výsledky naší studie jsou dalším důkazem, že hlídat si váhu ve středním věku a tlačit ji k optimálním hodnotám může snížit riziko, že se ve stáří projeví demence,“ uvedla. „Je to závažné zjištění, uvědomíme-li si, že v současnosti má v evropské a americké populaci 1,6 miliardy dospělých buď nadváhu, nebo je obézní.“

Studie upozornila, že bez ohledu na to, zda tu působí víc genetická predispozice nebo nesprávné stravovací a životní návyky, za nejpravděpodobnější vysvětlení zjištěné souvislosti lze označit působení hormonů, vylučovaných tukovými tkáněmi, na funkce mozku.

Už loňská americká studie v časopise Journal of the American Geriatrics Society zjistila, že nadbytečná tuková tkáň uložená na bocích u žen v postmenopauze souvisí se snížením poznávacích schopností. Tuková tkáň je významným endokrinním (vnitřně vylučujícím) orgánem, produkujícím růstový hormon a tzv. cytokiny (proteiny umocňující imunitní reakce), jež mohou za určitých okolností působit oslabení kognitivních (poznávacích) funkcí.

Dalším umocňujícím faktorem může být i nepřímá souvislost – nadváha a obezita zvyšuje nebezpečí srdečně-cévních onemocnění a diabetu, což mohou být rizikové faktory pro pozdější rozvoj demence.

Při analýze dat ze souboru švédských dvojčat Xu zjistila rovněž význam úrovně vzdělání na udržení poznávacích schopností ve vyšším věku. „Každý rok vysokoškolského studia znamená asi desetiprocentní snížení rizika nadváhy či obezity a osmiprocentní pokles rizika demence,“ upozornila.

Mezi dvojčaty bylo 137 párů, jejichž výsledky se neshodovaly – navzdory srovnatelné hmotnosti ve středním věku měly ve stáří nestejnou úroveň poznávacích schopností, jedno tedy mělo projevy demence a druhé ne. To sice nevyvrací tezi, že nadváha ve středním věku musí ve stáří vést k demenci, ale pouze ukazuje, že nejde o zákon.

„Rozvoj obou nemocí – nadváhy i demence – je do jisté míry dán společnými geny,“ řekla Xu, připustila však, že tento aspekt, nezapadající do výsledků studie, může vyplývat z relativně nízkého počtu zkoumaných osob. Nejen geny od rodičů, ale i výchova v rodině, přesněji zděděné stravovací návyky, mohou pozitivně ovlivnit zdraví – i riziko nadváhy v dospělém věku. Ukázala to americká studie v květnovém vydání časopisu Pediatrics.

„Chtěli jsme se podívat na to, jaký může být pozitivní přínos rodiny pro zdraví cestou výživy,“ uvedla hlavní autorka studie Amber Hammonsová z univerzity státu Illinois v Urbana-Champaign. „Domníváme se, že pro rodiče je důležité vědět, jak mohou ovlivnit obezitu a stravovací návyky svých dětí.“

Hammonsová si stáhla z internetu různé studie o stravování, týkající se souhrnu 138 tisíc dětí ve věku od tří do 17 let. Stanovila si hodnoticí kritéria: jako děti s nadváhou označila 25 procent nejtěžších z celého vzorku a jako správnou výživu počítala alespoň dva kusy či porce ovoce nebo zeleniny denně a vynechávání cukrovinek, slaných a smažených pokrmů.

Statistické zpracování získaných dat ukázalo, že mezi dětmi, které alespoň tři svá denní jídla jedly společně s rodiči, jich bylo o 12 procent méně s nadváhou než mezi těmi, kteří s rodinou jedly jen zřídka, a pětina dětí z takových společenských rodin prakticky nekonzumovala nezdravé potraviny jako sladkosti, smažená jídla nebo ta s vysokým obsahem solí. Společná konzumace alespoň pěti jídel denně se rovněž odrazila v 75procentní šanci na konzumaci plnohodnotných potravin.

Takové děti také měly o 35 procent nižší výskyt výživových problémů jako potřebu snižovat váhu, nacpávat se k prasknutí, dodržovat hubnoucí diety, potřebu užívat projímadla, častých zvracení, vynechávání pravidelných jídel nebo kouření.

Vědci zatím nedali uspokojivé vysvětlení, proč společné domácí stolování má tak příznivý efekt. Někteří poukazují na to, že domácí strava bývá výživnější, obsahuje víc čerstvé zeleniny a ovoce a méně cukru, soli i tuku. „Podle nás jsou jídla připravovaná doma méně kalorická,“ doplnila Hammonsová.

Upozornila však na uznávaný, ale málo vědecky prozkoumaný behaviorální (týkající se chování) aspekt rodinného stolování. V tomto smyslu nepochybně působí rodič jako identifikační vzor dítěte a současně také jako „dohled“ zabraňující tomu, aby se z drobných chyb při stolování nebo výběru potravin staly trvalé špatné návyky.

„Lidé by měli vědět, že to, co dělají dnes, se na jejich zdraví projeví o 30 či 40 let později,“ poznamenala ke studii o demenci a obezitě u švédských dvojčat spolupracovnice Xuové Rachel Whitmerová z Kaiserova výzkumného střediska v kalifornském Oaklandu. Mohla zvolit i delší časový odstup, jak ukazují poznatky Američanky Hammonsové o zdravotním přínosu společných jídel v rodině.