S dětmi můžeme mluvit o všem, samozřejmě adekvátně jejich věku. Každý den bychom si měli najít chvilku, abychom se svých potomků zeptali na to, co zažili, co je bavilo a naopak. Pokud si s dětmi povídáme od malička, vznikne pouto, které vydrží. Je dobré mít na paměti, že nejen my jako rodiče, ale i děti se nás mají právo zeptat na cokoli. A slyšet odpověď, ne odražení typu: to není tvoje starost.

Podle doporučení linky Ztracené dítě bychom s dětmi měli mluvit průběžně o tom, jak jsme prožili den, o vztazích v rodině a s lidmi z našeho okolí, o tom, koho máme rádi, ke komu máme výhrady a z jakých důvodů. A na totéž se také ptát dítěte.

„Buďte upřímní, otevření a konkrétní. Říkejte dítěti své skutečné pocity, nejen informace, které si myslíte, že se jim mají říkat. Když dítě uvidí rozdíl v tom, co říkáte a jak se chováte, nepozná, zda jsou pravdou vaše slova, nebo vaše chování. Potom se bude pravděpodobně chovat stejně a vy se v něm nevyznáte stejně jako on ve vás,“ uvádí doporučení linky. Na číslo 116 000 mohou dospělí i děti volat nonstop a zdarma v případě, že nastane situace, která dítě ohrožuje nebo negativně ovlivňuje jeho život.

Naučit naše potomky bychom měli také, že by si neměli nechat líbit, když se k nim někdo chová špatně. Děti musí umět říkat kamarádům i dospělým, že se jim něco nelíbí nebo nechtějí dělat to, co po nich chtějí.

Herecké etudy pomáhají

S ohledem na nedávný šokující případ, při němž příbuzný zavraždil devítiletou dívku z Klášterce nad Ohří, je důležité děti připravit na všechny možné situace, které mohou nastat. U menších dětí není vůbec od věci přehrát jim modelové rizikové situace. Můžeme například zahrát vzdálenějšího příbuzného, který dítě přemlouvá, aby s ním nastoupilo do auta, který slibuje cestu do cukrárny a za maminkou či tatínkem, pro něž to má být překvapení. Je možné vymyslet mnoho scénářů. Třeba i ten, že cizí člověk žádá dítě o pomoc se zraněným zvířátkem, něco nabízí, nabádá, aby to nikomu neříkalo.

Jak jsme již informovali, není to příjemná zpráva, ale odborníci se shodují, že nejlepší ochranou dětí před nebezpečím ze strany dospělých je nedůvěra. I vychované dítě by nemělo poslouchat cizího člověka jen proto, že je dospělý, ani pokud by se vydával za známého rodičů.

Bohužel děti musíme vést k podezíravostipsycholog Karel Netík

„Děti jsou důvěřivé. Pokud na ně někdo nastoupí s tvrzením, že se stalo něco rodičům, nechají se snadno oklamat,“ řekl psycholog Karel Netík. „Bohužel je musíme vést k podezíravosti a opakovat jim, že když se k nim přiblíží cizí člověk − ne tedy na rušné ulici, ale někde o samotě − měly by raději utéct,“ podotkl.

„I dítě, které je takto poučeno, udělá chybu. Myslí si třeba, že když u něj někdo zastavil, tak rodiče asi zná,“ říká policejní psycholožka Ludmila Čírtková: „Pachatel nemá zlo napsané na čele. Proto žádný stoprocentní návod neexistuje. Násilí na dětech je predátorský zločin. Dítě zpravidla narazí na silnějšího, vychytralejšího protivníka.“

Je důležité vědět maximum

Jako rodiče bychom měli vždy vědět, kde se náš potomek nachází a s kým tráví svůj volný čas. I toto je důležité s dítětem probrat a vysvětlit mu, proč je to důležité a že musí nahlásit každou změnu plánu.

Dítě by mělo mít k dispozici telefonní čísla nejen na své nejbližší, ale i na kamarády a případně i jejich rodiče. Dobré je mít také kontakt na nějakou dospělou osobu ze školy. Zároveň i rodiče by měli mít kontakty na kamarády svých potomků.

V případě, kdy dítě již běžně komunikuje přes mobilní telefon a bude svědkem jakékoliv situace, kterou vyhodnotí jako nebezpečnou, mělo by vědět, co dělat. Od nás by se mělo dozvědět, co by mělo říci do telefonu rodičům, zástupci školy nebo policistovi (své jméno; popsat co nejkonkrétněji místo, kde se nachází (město, ulice a č. p., nějaký orientační bod místa), jestli je na místě sám nebo s kým; popsat nebezpečnou situaci; jméno kamaráda, který je v nebezpečí; popsat podezřelou osobu, ideálně si pamatovat SPZ auta a sdělit kontakt na své rodiče).

Hrozba jménem internet

Ač se to nezdá, ulice a cizí lidé nejsou tím největším nebezpečím pro naše děti. Je jím internet a možná překvapivě lidé, které dítě zná. Takže je stejně důležité chránit dítě venku i doma, zvláště před zapnutým počítačem.

Tomuto varování dává bohužel za pravdu průzkum mezi státy Evropské unie, který potvrdil, že téměř polovina (46 %) českých dětí na internetu komunikuje s cizími lidmi. 14 % se s nimi také setká. Průzkum byl zveřejněn na nedávném 14. ročníku Evropské kriminologické konference.

Lidi, kteří takto děti na internetu lákají, odborníci nazývají "kybergroomeři". S dítětem postupně manipulují, až je považuje za spřízněnou duší. Pak od něj třeba vyžadují lechtivé fotky nebo videa. Podle české kriminoložky Kateřiny Kudrlové z Právnické fakulty Univerzity Karlovy patří mezi jejich nejčastější oběti děti, které mají problémy v reálném světě. Jsou třeba šikanované nebo mají problémy s rodiči. „V tu chvíli je to nejsnadnější oběť pro kybergroomera, který poslouchá, naslouchá, komunikuje a najde si přítele, kterého potřebuje," upozornila podle ČTK Kudrlová.