Mnoho rodičů si velice dobře uvědomuje, že by na své děti neměli křičet, ale nedokážou se toho čas od času vyvarovat. Většinou to zdůvodňují tím, že je to jediný způsob, jak si vynutit u dětí pozornost a poslušnost. Navíc si to mnohdy omluví tak, že i když křičí, tak děti přece stejně vědí, že je mají rodiče rádi. To je však velká chyba.

Křik dospělých děti děsí, zraňuje je. Navíc je často přiměje vzdorovat, mnohdy se zaseknou a stejně odmítají udělat to, co po nich rodič chce. Kromě toho se tím naučí neposlouchat do chvíle, než se na ně zvedne hlas.

Pokud dítě nejeví sebemenší známky strachu, když na ně rodič zařve, je to s největší pravděpodobností tím, že už v tomto směru zažilo celkem dost a vypěstovalo si proti tomu obranu. Hněv a křik zcela jasně dítě od rodiče izolují a navíc v něm mohou vypěstovat pocit, že takové chování je v podstatě normální, tudíž se to velmi rychle může obrátit proti dospělým v podobě křiku ze strany dětí.

Základem je ovládat emoce

Dobrou zprávou je, že stále existují domácnosti, kde se za žádných okolností nezvýší hlas a nekřičí se ani v případě, že děti provedou skutečnou hloupost. A nejde o rodiny, kde panují chladné vztahy a nikdo nedává najevo emoce. Jde o rodiče, kteří své emoce ovládají a vědí, že křikem nic nezmůžou.

„Za rozčilením se může skrývat řada potlačovaných emocí – strach, smutek nebo zklamání, které se z různých důvodů v člověku nahromadily. Pokud je vám do breku, vybrečte se. Nenechte své emoce přejít ve vztek, který si vybijete na někom, kdo si to nezaslouží,“ zdůrazňuje odbornice.

Špatná zpráva je, že odnaučit se křiku na dítě je velice těžké a vyžaduje to velkou sebekontrolu. Ta dobrá je, že níže zmíněné rady skutečné pomáhají. Bude pro vás čím dál tím snazší se ovládat a řešit vztek jinak než křikem. A ta nejlepší? Po čase si uvědomíte, že jste se změnili nejen vy, ale i vaše děti, které najednou více spolupracují a poslouchají.

Jak se křiku na děti vyvarovat
1. Slibte svému dítěti, že už na něj nebudete křičet, ale mluvit k němu důrazně tak, aby to v něm vzbuzovalo respekt. „Řekněte mu, že na sobě pracujete, protože víte, že děláte chybu, když na něj křičíte. Zdůrazněte, že jste si jistí, že se to naučíte,“ radí doktorka Markhamová.
2. Uvědomte si, že mezi základní povinnosti rodiče patří umět krotit své emoce. Vy máte být pro své dítě v tomto směru vzorem. Od vás se má potomek naučit empatii. Když na své děti zvednete hlas, velmi často se vám to spolehlivě vrátí a děti budou křičet na vás, aniž by si uvědomily, že si to nesmějí dovolit.
3. Nezapomínejte na to, že děti mají právo na to, chovat se jako děti. Jsou to ještě nezralé osobnosti, které se zatím všechno učí. Zkoušejí, co si všechno mohou dovolit a kde jsou jejich hranice. Vy jim ty hranice musíte jasně ukázat. Pokud v tomto základním bodě selžete, pak si dodržování pravidel křikem těžko vynutíte.
4. Nenechte se ovlivnit špatnou náladou, špatným dnem. Zná to asi každý z nás. Není vám úplně dobře, v práci máte problémy a po celém dni přijdete domů a neskutečně vás vytočí nepořádek, který děti udělaly. Pak je jen krůček k výbuchu. Zastavte se, uvědomte si, co vaši špatnou náladu způsobilo, a raději si běžte dát relaxační vanu, kde se uklidníte a váš špatný den neodnese nevinné dítě.
5. Snažte se vžít do situace dítěte a vidět věci z jeho úhlu pohledu. Dokonce i ve chvíli, kdy se mu snažíte nastavit hranice, které nesmí překročit. Když děti uvěří, že jste na jejich straně, samy od sebe se budou snažit požadavkům rodičů vyhovět.
6. Když se rozčilíte, řekněte si STOP. Zastavte se, nemluvte, nedělejte žádná unáhlená rozhodnutí. Dýchejte zhluboka. Pokud se vám nepodaří udržet nervy a začnete křičet, uvědomte si, že děláte něco, co nechcete, a klidně zmlkněte uprostřed věty. Na dítě začněte mluvit, až z vás největší vztek vyprchá.
7. Všímejte si svých vlastních pocitů. Pokud se dostanete do krizové situace, kdy víte, že je jen krok k tomu začít na děti bez rozmyslu křičet, snažte se z této situace co nejdříve dostat. Pokud nepomáhá dýchání, běžte klidně do koupelny a omyjte si obličej ledovou vodou. Zkrátka dělejte cokoli, co na chvíli odvede vaši pozornost od toho, čím vás dítě rozčililo.
8. Představte si, že máte nad sebou strážného anděla, svého vlastního rodinného poradce, který stojí pořád při vás a v krizi do vás šťouchne a včas vás zarazí. V pravou chvíli vám řekne „ne, to nesmíte udělat/říct“, „udělejte to jinak“. Nepřeskakujte tento krok, průzkumy dokazují, že to skutečně funguje.
9. Naučte se omlouvat. Pokud jste si vědomi, že už jste překročili onu pomyslnou hranici a zbytečně jste na svoje děti křičeli, omluvte se. Obejměte svého potomka, přitulte se k němu pod deku, čtěte si společně knížku nebo koukejte na televizi. Stačí tak málo, aby se vaše dítě zase cítilo v bezpečí, a navíc tento vstřícný krok pomůže všem ke klidu.