Volné tábory ještě najdete. V kurzu jsou i příměstské

Podle ceny? Úrovně ubytování, hojnosti a pestrosti stravy, nabízeného programu? Kdo nám zaručí, že v reálu bude vše tak skvělé, jak to vypadá na fotkách či jak se dočteme z reklamního textu? Bohužel nikdo.

K tomu, aby kdokoli uspořádal tábor pro děti, případně na něj odjel jako vedoucí, potřebuje pouze osvědčení o tom, že je způsobilý pracovat s dětmi. Ono osvědčení se však týká spíše jeho zdravotního stavu, tedy toho, že neprodělal infekční nemoc. Mentální zralost a dovednosti neřeší.

A tak může dojít k paradoxům, že hlavní vedoucí vodáckého tábora nemusí umět plavat.

Čím dražší tábor, tím mám větší jistotu, že vše bude fungovat? Nemusí to tak být. Cenu totiž může navýšit třeba zvolený způsob stravování. Sladké knedlíky s nasbíranými borůvkami uvařené v táborové kuchyni vyjdou podstatně levněji než jídlo dovážené z blízké restaurace. A nedá se říct, že dražší způsob by byl pro děti lepší. Tábor by měl mít povolení obecního úřadu v místě konání a zároveň i hygienické stanice, která podle slov tiskové mluvčí Junáka Anny Lukešové kontroly provádí. Z nedodržení hygienických předpisů bychom tedy při vaření v táborové kuchyni strach mít neměli.

Další vysokou položkou v rozpočtu může být pronájem tábořiště. I podle toho lze poznat, jestli má organizátor s pořádáním táborů zkušenosti. Šikovný provozovatel si totiž umí sehnat levnější pronájem. Skautské tábory za své tábořiště neplatí většinou nic nebo jen minimální částku. Během pobytu děti často pomohou např. lesníkům s nenáročnou údržbou okolí tábora. Důvodem nulové či nižší ceny za pronájem tábořiště bývá i to, že oddíly mezi sebou spolupracují a lokality si vyměňují.

V ideálním případě byste provozovatele tábora měli znát. To lze splnit v případě, že s dítětem pracuje i během roku, jako tomu bývá třeba u skautských, pionýrských, turistických oddílů či zájmových kroužků. Třeba Junák však tábory komerčně nenabízí. Nelze poslat dítě na skautský tábor, pokud není členem oddílu.

„Na tábor s námi může jet dítě, pokud dochází do oddílu minimálně půl roku,“ říká tisková mluvčí Junáka Anna Lukešová. „Táborem totiž vrcholí roční práce v oddílech. V jejím duchu probíhá i celotáborová hra, takže dítě, které se na pravidelné činnosti v oddíle nepodílelo, by se mohlo cítit vyčleněné a nudilo by se,“ dodává mluvčí.

Jiný názor zastává Pionýr, který zahájil činnost v roce 1990. I když jeho činnost se té skautské podobá, tábory jsou otevřeny i dětem, které nejsou členy Pionýra. Podobně to má nastavené i Občanské sdružení TOM (Asociace turistických oddílů mládeže ČR, www.a-tom.cz).

Ani oni nepodmiňují účast na táborech členstvím a docházkou. Na druhou stranu není pro dítě nic lepšího, než když jede na tábor s dětmi a dospělými, které zná, zejména pokud je ještě malé a fixované na rodiče.

Podle dětských psychologů byste neměli posílat na tábor dítě mladší deseti let. Jenže co dělat, když dovolená nestačí a babičky nefungují?

Organizace pořádající akci Můj první tábor (www.tabory-vysocina.cz) přišla s nabídkou pobytů pro děti od šesti let, které trvají jen devět dní. Dítě můžete na tábor sami odvézt, přesvědčit se, v jakých podmínkách týden stráví, seznámit se s vedoucím, který bude mít vaši ratolest na starosti, a povykládat mu vše, co má dítě rádo, případně co je trápí. Doporučuje se nic nezamlčovat.

Naopak vedoucímu informace pomohou a dítěti ušetříte stres. Potomkovi navíc můžete začátek pobytu zpříjemnit tím, že mu pomůžete vybalit věci, vysvětlíte, kde co má, aby nic nehledal, uklidníte ho a slíbíte, že si pro něj za týden zase přijedete. Pokud nic z výše popsaného pro vás není řešením, pak je dobré poslat dítě na tábor na základě referencí, tedy že dítě vašich známých už na konkrétním táboře bylo a líbilo se mu tam.

Nebo se tam jeďte podívat. To však lze, jen pokud dítě nejede hned na první turnus. Případně si tábory objeďte rok před tím, než tam dítě pošlete. Poslat děcko na tábor na základě objednávky z internetu je riziko. Neznamená to však, že nemůžete mít šťastnou ruku.

Je s podivem, kolik rodičů používá jako výchovnou metodu strašení dětí. Věta, počkej, na táboře tě naučí uklízet si své věci, je přesně ta, kterou byste neměli nikdy vyslovit, chcete-li, aby se tam potomek těšil.

Další cestou do pekel je prosazování programu, který je podle vašeho názoru ten nejlepší. Máme tendence využívat prázdnin k dohánění učiva nebo k získání náskoku. A tak posíláme děti na tábory s výukou jazyků, matematické, počítačové a další. Bazírujeme na sprchách s teplou vodou a stolování s příbory, jenže dětem se na táborech líbí právě to, že nemusí uklízet, pravidelně se mýt a že mohou jíst z ešusu. Občas není špatné vrátit se ve vzpomínkách o nějaké to desetiletí zpátky.

Každodenní teplá sprcha zřejmě nebude to, na co vzpomínáme ze svých táborových dobrodružství nejraději.

Nechcete-li dítěti znechutit tábor jednou pro vždy, neposílejte je tam, kam jet nechce, nevybírejte náplň za něho a hlavně je táborem nestrašte.

Pořádají je Pedagogicko-psychologické poradny, informace v konkrétních poradnách. www.ppppraha.cz - adresář všech pražských poraden

Výhodou je pestrá programová nabídka. Dítě si může vyzkoušet činnost, k níž by se jinak nedostalo. Příměstských táborů je dnes víc než pobytových a jejich obliba mezi rodiči a dětmi vzrůstá i přesto, že finančně vyjdou dráž a organizačně jsou pro rodiče náročnější.

Nově se příměstské tábory netýkají jen větších měst a už dávno nejde jen o hlídání dětí. Školáci i jejich rodiče láká hlavně zajímavá náplň, jako je tomu třeba u tábora filmového, kde se děti a mládež (je od 12 do 18 let) dostanou do zákulisí výroby filmů, setkají se s režiséry, herci, kaskadéry, sami si natáčení filmů vyzkouší, v zooškole se zase děti (od 8 let) dostanou do míst, kam se běžný návštěvník zoologické zahrady nepodívá, podobně je tomu v případě táborů kynologických apod. Mladé slečny zase bude zajímat tábor s výukou zumby a jiných tanců.

Ceny se pohybují zhruba od 100 Kč do 500 Kč za den, záleží, zda je v ceně i stravování.