Přitom se vůbec nemusí jednat o výchovnou chybu rodičů, ale o vrozenou mozkovou vadu - hyperaktivitu s poruchou pozornosti (ADHD), s níž by se mělo rozhodně jít za odborníky.

Je hyperaktivita mýtem, či skutečnou poruchou?

Podle lékařů sdružených v organizaci Asociace dospělých pro hyperaktivní děti se jedná o neurovývojovou poruchu, jež pramení ze změněné neurobiologie mozku dítěte a dnes patří mezi nejlépe prozkoumané dětské psychiatrické diagnózy.

ADHD je psychiatrickou poruchou, může proto být diagnostikována pouze dětským psychiatrem, případně neurologem. V dospělosti ADHD někdy zmizí sama od sebe, ale nevyplatí se na to spoléhat. Důsledky neléčené poruchy mohou být tristní. Pacienti jsou náchylnější k závislostem na drogách, dopouští se kriminálního, asociálního chování a mají problémy v sociálních vztazích. Hyperaktivita se během dospívání transformuje do pocitů vnitřní úzkosti, napětí, deprese.

 

Stejně jako je někdo epileptik nebo trpí depresemi, ani v případě ADHD se nejedná o výmluvu.Asociace dospělých pro hyperaktivní děti

"Někdy je celý koncept ADHD zpochybňován, a to především neodborníky se svérázným pohledem na dětskou psychiku a výchovu. Ti často dávají vinu rodičům, někdy škole jako instituci, jež se dětské chování snaží direktivně standardizovat a nerespektuje individualitu dětí. Tyto argumenty ale neberou v potaz skutečné změny v mozku postiženého dítěte," tvrdí lékaři sdružení v Asociaci dospělých pro hyperaktivní děti.

Neléčená hypraktivita může být příčinou kriminálního chování v době dospívání či dospělosti.

Neléčená hyperaktivita může být příčinou kriminálního chování v době dospívání či dospělosti.

FOTO: fotobanka Profimedia

Stejně jako je někdo epileptik nebo trpí depresemi, ani v případě ADHD se nejedná o výmluvu. A pokyn dítěti „odnauč se takhle chovat“ k ničemu nepovede.

Projevy

Projevy ADHD lze rozdělit do tří kategorií: příznaky hyperaktivity, impulzivity a nepozornosti.

Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou - nedokáží posedět na jednom místě, jsou zbrklé, neustále hovoří, často vyrušují nebo skáčou do řeči jiným. Tato forma ADHD se častěji projevuje u chlapců.

U děvčat se hyperaktivita projevuje často netečností.

U děvčat se hyperaktivita projevuje často netečností.

FOTO: fotobanka Profimedia

Dívky jsou naopak náchylnější k poruchám pozornosti - působí netečně, zasněně, mají potíže s dokončováním úkolů, ztrácí věci, často se straní okolí.

Dětský psychiatr vyvrátí, či potvrdí ADHD

Zda se jedná o ADHD, dokáže potvrdit či vyvrátit odborník - dětský psychiatr. Ten také stanoví vhodnou terapii, která se skládá z víceoborového přístupu. Spolupracovat musí psycholog, psychiatr, rodiče i učitelé.

Pokud mají rodiče či učitelé pochybnosti, zda se nejedná o mozkovou poruchu, měli by s dítětem vyrazit k psychiatrovi.

Pokud mají rodiče či učitelé pochybnosti, zda se nejedná o mozkovou poruchu, měli by s dítětem vyrazit k psychiatrovi.

FOTO: fotobanka Profimedia

Rodiče ve snaze vyhnout se stigmatizaci svého dítěte návštěvu dětského psychiatra často odkládají a prodlužují tak trápení sobě i svému dítěti. Ani speciální přístup a výchova většinou nestačí k tomu, aby se podařilo dítěti s ADHD zajistit lepší kvalitu života. Některé příznaky se mohou vlivem určitých výchovných metod zmírnit, mnohé ovšem přetrvají.