Porodník Pavel Calda: Císařský řez na přání je věc diskutabilní

Je to složitější problém, než se zdá, a těch příčin je více. Svou roli hraje i to, že je stále více žen, které mají děti tzv. na poslední chvíli, tedy na konci svého reprodukčního období a se zvyšujícím se věkem těhotné roste i riziko možných komplikací, které mohou vést k volbě porodu císařským řezem.

Podobné to bude i s vyšším množstvím vícečetných těhotenství, kterých přibývá v souvislosti s podáváním léků na vyvolání ovulace a umělým oplodněním, kde je také vyšší předpoklad toho, že porod bude veden operačně.

Jistým faktorem bude i to, že pokud jednou žena rodí císařským řezem, rodí jím častěji i při následném porodu. Vedle toho jsou jasné indikace, které říkají, kdy má být porod veden operačně z důvodů možného rizika pro ženu nebo dítě.

Indikací k provedení císařského řezu je celá řada. Například nepříznivá poloha dvojčat, větší plod v poloze koncem pánevním, velmi nízká porodní hmotnost dítěte, myom jako porodní překážka, předchozí porod císařským řezem s hrozícím prasknutím dělohy v místě předchozí jizvy, ortopedické nebo interní problémy apod. Některé z indikací jsou známy předem, a je tak možné císařský řez naplánovat, některé se vyskytnou až v průběhu porodu, a řez je tak nutné provést akutně.

Ve vyspělém světě počet císařských řezů stoupá. Jsme na tom tedy podobně.

Císařské řezy na přání byly, jsou a budou. Dříve byl císařský řez spojen s vyšším rizikem pro těhotnou. V současnosti je riziko této operace, pokud je řádně připravena a prováděna při prvním porodu, srovnatelné s rizikem spontánního porodu. A v tom je ta obtíž.

Pro řadu žen, ale i lékařů je porod vedený císařským řezem jaksi vnitřně vnímán jako možná alternativa spontánního porodu. Problém a komplikace císařského řezu se stupňují v dalších těhotenstvích, kdy již řez není tak bezpečnou možností jako spontánní porod.

Naopak i spontánní porod může mít svoje komplikace, avšak pokud je veden zkušeným profesionálem, nenastávají často. Císařský řez na přání je věc diskutabilní, je to otázka medicínsko-společensko-etická. Jsou jeho příznivci i odpůrci.

Pokud je u ženy jasná indikace k ukončení těhotenství císařským řezem, je nejlepší způsob, jak porod provést v klidu, naplánovat jej. Těhotná je připravena k operaci, má interní předoperační vyšetření, absolvuje pohovor s anesteziologem, veškerá očekávatelná rizika jsou preventivně minimalizována a operace se provádí v době, kdy ještě nezačal porod.

Porodník pracuje v hlavní pracovní době, k dispozici je veškerý personál v plném počtu, laboratoře v denním provozu, včetně transfúzní stanice, dostatek sanitářů a pomocného personálu.

To vše je optimální k zvládnutí i neočekávaných komplikací. Na rozdíl od toho, pokud se provádí urgentní císařský řez v průběhu běžícího či téměř končícího spontánního porodu, nemusejí být podmínky k operaci zcela ideální a riziko komplikací je vyšší.

V extrémních situacích se začne operovat uprostřed noci, plod nebo matka může být v ohrožení a operaci je potřeba provést co nejdříve. Pak nemusí být dost času k provedení epidurální anestezie, takže je třeba těhotnou uspat, tedy uvést do celkové anestezie.

Mimo hlavní pracovní dobu fungují všechny provozy v režimu pohotovostní služby, tj. s minimálním nezbytným personálem, což sice dostačuje ke zvládnutí jakékoli situace, ale ve srovnání s hlavní pracovní dobou je zvládání větších problémů složitější. Plánování navíc ubere z jakési nejistoty z toho, kdy porod přijde.

Dá se naplánovat obtížně, ale za určitých podmínek ano. Musí k tomu být ale důvod a patřičný nález, jinak se zvyšuje počet komplikací. Já sám tohoto nejsem velkým přítelem. Říká se tomu indukce – vyvolání porodu a používají se k tomu látky, které vyvolají nástup děložních stahů.

To neumím říci. Dalo by se předpokládat, že ženy úzkostlivější, těhotné se špatnou zkušeností z minula… V praxi toto není každodenní problém.

Strach můžete mít z kdečeho, z cestování, z létání, z lidí. Je spíš otázka, proč ten strach vznikl. Ale ano, panický strach by mohl být velkorysou indikací. I když si myslím, že by se s ním dalo pracovat jinak, třeba pohovorem nebo psychoterapií…

Císařský řez je poměrně rozsáhlá břišní operace, a může tak mít své komplikace. Ty může představovat jak to, že jde o zákrok vedený v anestezii, tak samotný chirurgický výkon. K jeho výkonu by měly být indikace a podmínky. Nadstandard bych si představoval jinak.

Nekomplikovaný spontánní porod je bezpečnější než operačně vedený porod. Žena je fyziologicky uzpůsobena k tomu, aby přiváděla děti na svět. Preventivně bychom si mohli nechat odstranit třeba slepé střevo, aby nás nechytilo někde na dovolené, třeba v Karibiku, a přesto to neděláme, proč tedy preventivně rodit chirurgickou metodou? Nehledě na to, jak vysvětlit, že například v rámci preventivního operační porodu došlo k vážným komplikacím, které mohou vést i k úmrtí? I když je to extrémní možnost.

To by asi mohl. Podobně může být pod jakoukoli diagnózou vykonáno cokoli. Jsou to však spekulace.

Komplikace spojené s anestezií, a pak ze samotného výkonu. V dalších těhotenstvích po provedeném císařském řezu se zvyšuje riziko prasknutí dělohy nebo vrůst placenty do jizvy při dalším těhotenství. Císařské řezy z tohoto důvodu není možné provádět mnohokrát, protože s každým dalším se riziko opět násobí.

V první řadě je třeba si uvědomit, že císařský řez je skutečně operací, rekonvalescence trvá v řádu týdnů a celkové zhojení dělohy až rok. Zatímco po nekomplikovaném spontánním porodu je žena za tři dny schopná fungovat stejně jako před porodem. Pokud žena přijde s tím, že někde četla nebo slyšela, že je možné porodit císařem na přání, je nejlepší jí to rozmluvit a vysvětlit možná rizika pro ni i pro dítě. Pak se žena obvykle této myšlenky vzdá.

Já se domnívám, že ne. Stále si myslím, že by mělo platit, že fyziologicky, a nakonec i ekonomicky, je nejméně náročný nekomplikovaný spontánní porod. Jiná otázka je, pokud jsou nebo se dají předpokládat nějaké komplikace. Samozřejmě je jasné, že i porodníkům by se líbilo si porody naplánovat na dopoledne, odrodit a pak si jít třeba zahrát golf, ale to je dle mého názoru nemedicínský přístup.

Jsme ale v době, kdy lidé všechno přepočítávají na peníze, a pak si mohou říci, že si to své přání zaplatí. Pokud k tomuto stylu života přistoupíme, tak pak o tom lze uvažovat. Měli by si ale zaplatit i řešení možných komplikací… což může jít do statisíců.

V současné době si myslím, že toto není ošetřeno. Ale jak se říká, kde není žalobce, není soudce.